Díváte se na film Jáchyme, hoď ho do stroje!, když ho vysílají v televizi?
Luděk: Běžel zrovna nedávno, začátkem ledna. Většinou se na ten film nedívám, ale asi dvakrát nebo třikrát jsem se dívat musel. Jednou ho dávali ve sportovní hale, kde jsem zrovna byl, odtud jsem nemohl utéct, tak jsem se díval. (smích)

Marta: Když zrovna nejsem na obrazovce, tak se na něj dívám. (smích) Přiznám se, že ho mám moc ráda. Líbí se mi především jeho humor, ale nerada se dívám na sebe, takže když se tam objevím, na chvilku přepnu. Jinak mám ve filmu svá oblíbená místa, která sleduju.

Připomeňte si některé scény z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje!:

Zdroj: Youtube

Prozradíte, která to jsou?
Marta: Mezi nejoblíbenější patří scény z autoservisu, kde Ladislav Smoljak poučuje Luďka, aby nebral úplatky, jinak se z toho zblázní. To mám ráda.

Ve filmu zaznívá velká spousta zlidovělých hlášek. Se kterou se setkáváte nejčastěji?
Luděk: Kamarád z Ostravy nám nechal udělat trička s nápisem: „Tak kdepak je ten prďola, co tady čepuje to pivo?“ S tou hláškou se setkávám často.

Marta: Já se s nimi zase tak moc nesetkávám, ale připravila jsem si pro Luďka na setkání deset korun v drobných, které mi ve filmu několikrát nabízí, ale nechtěl je, že už došlo k devalvaci měny. (smích)

Petr Jákl a Petr Jákl st.
Petr Jákl: Luděk Sobota byl pro nás judisty neuvěřitelný, jak okopával soupeře

Bylo hned od začátku jasné, že roli prodavačky Blanky a automechanika Františka budete hrát vy dva, nebo jste prošli konkurzem?
Marta: Já byla jasná od začátku a hledali ke mně partnera.

Luděk: Kromě mě byli na konkurzu asi tři herci. Pamatuju si Jirku Krampola, na ostatní už si nevzpomínám. Já jsem vyhrál.

Marta: To ani nevím, že tam byl Jirka Krampol? Já si zase vzpomínám, že tam byl Ivan Luťanský a Honza Hartl. Nikoho dalšího si nepamatuju. (smích)

Hráli jste spolu už před natáčením filmu? Znali jste se?
Marta: Ne, to bylo poprvé, kdy jsme se spolu objevili před kamerou, a ani potom jsme spolu nikde nehráli. Ani jsme se neviděli.

Luděk: Je to strašně dlouhá doba, co jsme se neviděli. Ale Marta vypadá pořád dobře!

Marta: Luděk taky pořád vypadá dobře. Poznali jsme se, takže je to dobrý. (smích)

Luděk Sobota jako funkcionář Slavoje Houslice ve filmu Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka
KVÍZ: Kdepak je ten prďola, co tady čepuje pivo? Znáte filmy s Luďkem Sobotou?

Výraznou dvojicí ve filmu jsou i vedoucí autoservisu Karfík, kterého hrál Ladislav Smoljak, a psycholog Klásek, jehož ztvárnil Zdeněk Svěrák. Oba pánové psali i scénář k filmu. Měli při natáčení svoji představu, jak se mají hlavní hrdinové chovat? Nechávali vás improvizovat?
Luděk: V té době Smoljak a Svěrák ještě nevěděli, že je improvizace mojí doménou. Pamatuju si, že režisér Lipský se na mě ptal Slávka Šimka a Šimek mu řekl: „Luďkovi stačí říct, kde jsou lidi a jeviště, a on už pak hraje.“ Možná i díky tomu jsem nakonec tu roli získal.

Marta: Já jsem s panem Svěrákem a Smoljakem vůbec nekomunikovala. Nevím, jestli chodili na natáčení, ale nepamatuju si, že by se někdy přišli podívat. Měla jsem pana režiséra Lipského a tím to končilo. Držela jsem se jeho pokynů a jela podle scénáře.

Film jen v kinech viděly tři miliony diváků, časem se objevil i na DVD:

Luděk Sobota, Marta VančurováLuděk Sobota a Marta Vančurová ve filmuZdroj: se svolením Bontonfilmu

Co se vám z natáčení jako první vybaví?
Marta: Už je to opravdu dlouho, co jsme to natáčeli, takže si na žádnou zábavnou historku nevzpomínám. Ono to natáčení bylo celé trochu praštěné (smích), ale jak vidno, u diváků měl film nakonec úspěch. Byl to jeden z mých prvních filmů vůbec. Byla jsem tehdy ještě na škole a brala to jako dobrý začátek.

Luděk: Pokaždé, když vidím Petra Jákla staršího, se mi vybaví, jak jsme dělali judo. Hrál tam rozhodčího. Vždycky zařval a my začali bojovat. Tenkrát mi řekli, že můžu kopat do soupeře, tak jsem to dělal, ale to bylo všechno. Třeba to, jak si přehodím soupeře přes rameno, už za mě musel dělat dublér. Ale myslím, že to není vůbec poznat a spousta diváků dodnes neví, že to v některých záběrech nejsem já. Každopádně se mi to natáčelo moc dobře.

Hynek a Bořivoj Čermákovi se poprvé setkávají na jevišti. Na negativní komentáře novinářů i veřejnosti jsou připraveni.
Hynek a Bořivoj Čermákovi: Dlouho jsme dumali, zda společně hrát. Bylo to těžké

Film se hodně věnuje právě judu. Máte s ním vy sami zkušenosti?
Luděk: Já jsem nikdy předtím ani potom judo nedělal.

Marta: My jsme měli na vysoké škole na DAMU základy juda. Seznamovali jsme se s různými sportovními disciplínami, ale jen povrchně, abychom měli povědomí, co obnášejí. Třeba jsme šermovali, nebo dělali právě judo. Už tehdy pro mě bylo hodně zajímavé. Když byl můj syn malý, tak jsem ho nechala do juda zapsat, ale byl taková jemná povaha, že tam nakonec přestal chodit a nechtěl pokračovat. To mě docela mrzelo, protože si myslím, že je to dobrý sport.

Věnovali jste se v průběhu svého života jinému sportu?
Marta: Ne, jen jsme rekreačně jezdili jako rodina na běžkách.

Luděk: Já jsem dělal hodně sportů. Hrál jsem fotbal za Ypsilonku, pak i se Šimkem hokej. Hráli jsme ho často za Semaforem, když to tam zamrzlo.


Nahrává se anketa ...

Poštěstilo se vám tyto sportovní dovednosti kromě filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! někde zúročit?
Luděk: Ne, kromě Koudelky jsem nikde jinde ve filmu sportovce nehrál.

Umíte si představit, že byste svůj život řídili podle kondiciogramu?
Luděk: Je pravda, že já kondiciogram kdysi viděl, ale že bych se jím řídil, to se říct nedá.

Marta: To asi ne, ale přiznám, že jsem náchylná k různým alternativním vědám. Tedy jen do určité míry. Horoskop jsem si nechat nedělala, ani jsem si nenechala vykládat karty, ale znala jsem režisérku a spisovatelku, která dělala seriózně astrologii, a jeden pan režisér, se kterým jsem spolupracovala v Realistickém divadle, si od ní nechával před každým představením vyložit horoskop. Ne že by se jím úplně řídil, ale chtěl vědět, v jaké konstelaci se zrovna nachází.

Aneta Kernová
Aneta Kernová porazila světovou konkurenci a míří se svým filmem do Cannes

Berete snímek Jáchyme, hoď ho do stroje! jako nejvýraznější film ve vaší kariéře?
Luděk: To asi ne…

Marta: Ne, to určitě ne. Byl výjimečný v tom, že šlo o zábavnou komedii, ale já jsem natočila pro mě spoustu důležitějších filmů. Mám na mysli třeba filmy Milenci v roce jedna, Den pro mou lásku, Stíny horkého léta a spoustu dalších. Později jsem hodně spolupracovala s panem Svobodou. Už jsem některé ty názvy našich společných filmů zapomněla. Názvy mi už bohužel občas vypadávají, ale tyto filmy považuji za důležitější. Také jsem hodně točila na Slovensku, a to se samými významnými osobnostmi. Ráda na to vzpomínám.

Marta Vančurová a Luděk Sobota se potkali po padesáti letech na křtu knihy Petra Jákla st.:

Kde vás nyní mohou vaši příznivci vidět?
Marta: Ve Studiu DVA, hra se jmenuje Odpočívej ve svém pokoji. Diváky na ni určitě srdečně zvu.

Luděk: Já už nikde nejsem, nic nechystám a nic nedělám. (smích)