Jak to tak vypadá, za mamahotel, jehož význam tkví v péči o dospělé dítě ve společné domácnosti stárnoucích rodičů, či za mamánka, který symbolizuje na matce závislého dospělého jedince, si mohou ženy samy. A teď jim společnost přiřadila i vymaminkovat.

Tímto slovesem je totiž (nejen) médii dnes vysvětlováno chování matky, která zůstala na péči a výchovu dětí sama a dovolila si požadovat, aby jejich životní úroveň byla stejná, jakou má biologický otec, jenž je opustil. Jinými slovy, že taková matka není nic jiného než zlatokopka a potvora.

Studenti psychologie se již v prvním ročníku dozvídají, že pro vývoj dítěte je matka nesmírně důležitá. Její osobnost ovlivňuje nejen chování dítěte, ale především úspěch jedince v dospělosti. Stejně, jako každý jiný živočišný druh chrání mláďata před predátory, je naprogramována i většina matek. V českém prostředí však chápeme matku jako člověka, který nejen zvládne nikdy nekončící péči o děti, ale ještě je dokáže sám uživit.

Otec, třebaže je nejznámějšími psychologickými směry považován za stejně nezastupitelného, u nás je brán jako někdo, kdo rodinu může kdykoliv opustit a věnovat se své práci či koníčkům. Nemá žádné povinnosti a závazky. A pokud matka dětí usiluje o to, aby otec rodinu alespoň materiálně zajistil, setká se s nespravedlivě nastavenou legislativou, která děti nechrání. „Odklánění“ peněz od nich se stává běžnou součástí českého prostředí.

Rozbíječi manželství:

Opakovaná lež

Existují však systémy, kde je samozřejmostí, že i rodič, který děti opustil, má své povinnosti. Především vyživovací. Takto nastavená systémová pravidla je chrání i během rozpadu rodiny. Třebaže Česká republika ratifikovala Úmluvu o právech dítěte, o skutečné ochraně se českým rodičům může jen zdát.

Sociálně i eticky orientované systémy žasnou nad otcem, který rozbil rodinu, vystěhoval děti z domova, aby si tam mohl nastěhovat milenku, a ještě od nich odklonil své příjmy. Český občan je však některými médii přesvědčován, že takový otec je superstar. Matka, která zůstala s dětmi sama, je ocejchována.

Česká mediální masáž podprahově vnucuje dojem, že milenka je krásná, a otec má tudíž na své jednání právo. Jaký druh zisku je motivem této dezinformace? Proč jsou lidé každodenně zatěžováni vymyšlenými údaji a zkreslenými polopravdami? Opakování je totiž základní pilíř propagandy. A naše babičky by řekly, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou.

Co říkají některá česká média veřejnosti? Osamělé třicetileté ženy, rychle rozbijte na cucky nějakou rodinu. Udělejte si make-up, usmívejte se, protože můžete být se sebou spokojená. Vyfoťte se a fotografii zveřejněte. Jste superstar. Podařil se vám mistrovský kousek. V této zemi vás média pochválí a stanete se okamžitě celebritou. A nějaké opuštěné děti vás přece nemusí zajímat. Hlavně ať zůstanou co nejdál a mají co nejmenší materiální požadavky, aby zbylo dost pro vaše vlastní děti.

Muži, otcové, opusťte svoje děti, a to co nejrychleji, dokud jsou malé, protože si vás nebudou pamatovat. Vystěhujte manželku na ulici a děti vyžeňte z postýlek. Mají matku, tak ať se stará. Určitě najdete ženu, která vám bude lépe rozumět a při péči o dvě malé děti se vám bude víc věnovat. A pokud to dělat nebude, máte právo ji znovu vyměnit.

Není to vtip. Tato doporučení nám všem servírují nejen bulvární média. Nehodnotí člověka podle úspěšnosti ve vztazích, ale podle úspěšnosti v profesi. Přitom každý z nás je ve své profesi nahraditelný, ale nikdo z nás nemůže být nahrazen v roli rodiče. Všechny děti mají jen jedno dětství. Není možné prožít dětství znovu. Systém, který děti skutečně chrání, nebude hodnotit rodiče podle úspěšnosti v zaměstnání, ale podle úspěšnosti v rodičovské roli. Podle toho také bude s konkrétním rodičem zacházet.

V českém prostředí však nemá matka podle propagandy médií právo požadovat, aby děti měly stejnou životní úroveň jako jejich otec. Běsnící otec, který je sžíraný pomstychtivostí, je opakovaně prezentován jako vzor pro ostatní rodiče. Pokud chceme vybudovat sociálně spravedlivý systém, který by děti skutečně chránil, měli bychom v první řadě podporovat ty rodiče, kteří se o své děti starají, a netleskat těm, kteří zcela selhali.

Lásku každý den

Co doporučit otci, který bojuje se systémem nastaveným k ochraně dětí? Nad touto legislativou nemůže vyhrát. Nezbude mu nic jiného než ukončit zveřejňování intimních informací o dětech, o svém mileneckém poměru, a je nezbytné přestat démonizovat matku. Ve chvíli, kdy pochopí, že matka jeho dětí je jediný člověk na celém světě, který jim zbyl, a současně je jediná, kdo mu může pomoci při hledání nové rodičovské porozvodové role, by měl omezit své pracovní aktivity a vlastní zájmy a konečně začít s matkou spolupracovat. Pouze ve společné komunikaci může dojít k nastavení nových pravidel v péči o děti po rozpadu rodiny. Jedině tímto způsobem otec prokáže, že mu na nich záleží a že je dobrým rodičem.

Partnerská krize v rodině, kde jsou dvě malé děti, se objevuje velice často. Existuje mnoho možností, jak ji řešit. Ovšem vyhnání dětí z domova signalizuje naprostou rodičovskou nekompetenci, která by neměla být v českém prostředí považována za vzor pro ostatní. Být rodičem neznamená, že si dělám, co chci, ale dělám to, co potřebují moje děti. A pokud si chci i přesto dál žít jen podle svých potřeb, bylo by etické podporovat druhého rodiče, který se skutečně stará. Děti potřebují lásku a pozornost každý den, a nemůže jim stačit jen pár dní v roce.

KAMILA HOLÁSKOVÁ
je psycholožka a spisovatelka, která publikuje odborné i beletristické texty a vyučuje psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci

KAMILA HOLÁSKOVÁ