Narodil se v Ivančicích u Brna, jako třeba Alfons Mucha nebo Jan Procházka. Maturoval na strojní průmyslovce, v roce 1953 absolvoval Janáčkovu akademii múzických umění. Učitelé ho chválili, že umí pěkně zpívat. Uměl to i na klarinet, klavír a mandolínu. Na jeden rok byl umístěn k Vesnickému divadlu, pak přišel do Prahy.

Manželka Olga Menšíková vzpomíná: „S jeho humorem jsem se setkala prvně při představení Žebrácké opery v Divadle E. F. Buriana. Kdosi tam na scéně vykřikl: ,Von žere rybu nožem!‘ takovým způsobem, že jsme se v hledišti všichni odbourali.“

Vladimír Menšík se nechtěl nechat svazovat každodenním účinkováním, proto divadelní prkna trvale opustil a stal se členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov. S jemnou ironií uvedl: „Herec odkázaný jen na divadlo stráví třeba celý život ve stejném kolektivu, což neprospívá progresivitě jeho růstu.“

Sopka stále před výbuchem

Těmito slovy Menšíka trefně charakterizovala Jiřina Bohdalová, která s ním prožila jako jeho herecká partnerka kus pěkného a veselého života. Dobrák a šprýmař od pohledu byl režiséry povoláván, aby také v dobrodružných filmech kořenil napětí a vážnost humorem, tak jako kupříkladu – pod režijním vedením Karla Kachyni – ve válečném filmu Práče. Jiný český režisér, František Vláčil, neváhal Vladimíru Menšíkovi nabídnout ve zfilmované Vančurově baladě Marketa Lazarová dramatickou roli. Pravda, potulný mnich působí leckdy směšně, to je však vklad na konto tragické polohy díla.

Jen někteří herci totiž dokážou ztvárnit postavu v rozpětí mezi komickým a tragickým. Někteří? Ti nejlepší. Byl to režisér Vojtěch Jasný, který rozpoznal, že touto vzácnou vlastností a schopností je podarován i Vladimír Menšík. A byl to on, kdo dokázal bohémského herce ukáznit. Pohrozil, že jestliže nepřestane pít, nesvěří mu postavu jednoho ze sedmi kamarádů ve filmu Všichni dobří rodáci. Postavu, která má zvláštní přízvisko: Jořka s pyřkem. To proto, že deformovaný horní ret mu při mluvení mění hlásku „s“ na „ř“.

Sympatický „talent z lidu“ je zosobněním divoké touhy po svobodě a volnosti. Ne, nepůjde znovu do vězení, protože nový režim má zvláštní trest – převýchovu. Jořka s pyřkem nechtěl umřít, myslel si, když se jen trochu zmrzačí, že mu trest odloží, či dokonce odpustí… Prostý jako písnička je tento Jořka s pyřkem. A stejně tak chvíli veselý, chvíli dojímavý. Film Všichni dobří rodáci, který vypovídá o našem národním osudu a údělu po válce, je naplněním hereckého osudu Vladimíra Menšíka. Bylo mu teprve třicet devět roků a už dosáhl do takových výšin.

Zfalšované doklady

Vladimír Menšík se netrápil tím, že stárne. Naopak, s klidem si přidal pět roků! Jak a proč to udělal, prozradil jeho kamarád Oldřich Velen: „Láďa měl zfalšovaná data narození. Věděl to jen Kostelka a já. Lubin byl u toho, když k věci došlo. Jedinej. Ovšem dřív to bylo trestný, dnes je to už promlčený. Aspoň doufám. Rozený byl 1929, ale přiznal mi, že všechny úřední papíry postupně předělal na rok 1924. Inspiroval ho ledabylý zápis úřednice při vystavování nové občanky. Napsala devítku jako čtyřku… A Láďa toho využil. Proč to udělal? Nakonec kápl božskou a povídá mi: ‚Oldo, já bych chtěl jít dřív do penze!‘“

O záměně jediného čísla se pochopitelně nevědělo. Podle kterého data slavil svá jubilea? Možná že iluzi sám podlehl a užíval si nové identity. Oficiálně mu v médiích blahopřáli s pětiletým předstihem. Vždyť titul zasloužilého umělce dostal k padesátinám, ale bylo mu teprve pětačtyřicet!

Na podvod se přišlo, až když mu jako národnímu umělci chystali v roce 1988 státní pozdrav. Byl to jeho poslední veselý pozdrav při jeho předčasném odchodu.

Nedostižný vypravěč

Menšíkovy postavy oplývaly výřečností, ať už patřily do klasického dramatického repertoáru, nebo to byli naši současníci. Režisér Elmar Klos želel, že se nenatočil Dobrý voják Švejk jako televizní seriál s Vladimírem Menšíkem v titulní roli. A smál se, že by se Menšík musel tlumit, aby Švejkovo povídání znělo věrohodně.

Vinou nemoci se proluky mezi filmy a televizními inscenacemi zvětšovaly. Ze Spojených států se ozval Miloš Forman a zval ho do filmu Ragtime. Nic by nevadilo, že znal jen trochu anglicky – měl připravenou roli emigranta. Vladimír Menšík si ale povzdechl, že by se udusil už v letadle. Od Miloše Formana to přitom nebyla jen kamarádská služba. Byl si vědom Menšíkových hereckých kvalit. Ve své knize vzpomínek se zmiňuje o hereckém obsazení filmu Lásky jedné plavovlásky: „Další skvělý herec, Vladimír Menšík, hrál jednoho ze záložáků.“ Pochvala či uznání nemusejí být zaplácány zbytečnými slovy.

V hořké komedii z protialkoholní léčebny, nazvané Dobří holubi se vracejí, jednoho z nešťastníků uvržených do závislosti představoval Vladimír Menšík. Byla to jeho poslední role. V té době byl Vladimír Menšík u konce sil vinou silného astmatu. Během natáčení postsynchronů už musela být přítomna lékařka… Jiří Sovák, který mu byl mnoho let nablízku, se s ním rozloučil: „Nechal po sobě úsměv. Jen se řekne Menšík – a lidé se smějí. Je to lepší, než kdyby tady byl sto let a nezbylo po něm nic.“ Vladimír Menšík by se letos dožil devadesáti let.

PAVEL TAUSSIG