Turistika nebyla váš oblíbený koníček, když jste byl v pubertě. Je to tak? Proč jste ji neměl rád?
Měl jsem raději míč, raketové sporty a věci, kde je větší akce. Na turistice – kromě toho, že existuje nějaký bod, ze kterého se vychází a cílová meta – není žádná zásadní akce. Mladí lidé chtějí vzrušení. Táta ve mně ten pocit ještě umocňoval tím, že mě přivedl na tenis, fotbal a další míčové sporty. V porovnání s turistikou je tohle pro desetileté dítě jiná zábava. Na procházku se vám prostě nechce.

Rozhovor s Miraiem Navrátilem k desátému výročí kapely:

Zdroj: Youtube

Člověk musí dozrát k tomu, aby ocenil krásy, které příroda nabízí…
Ano, je spousta věcí v životě, ke kterým musíte dozrát. A myslím, že nejen u mě tomuhle pomohl covid. Jestli je nějaký pozitivní důsledek téhle epidemie, tak ten, že lidé začali mít mnohem větší potřebu být v přírodě a nesedět zavření doma.

Na vašich sociálních sítích je zřejmé, že vám příroda a ekologie leží opravdu na srdci. Především ve vašem kraji, kde rezonuje kauza obchvatu kolem Frýdku Místku
Nechci si hrát na velkého ekologa, mě se jenom trochu dotýká, když se dějí různé věci, které jsou už za čarou. U této kauzy jde z mého úhlu pohledu o porušování zákona. Doufám, že se tím začne někdo vážně zabývat. Nejsem ten, kdo by to měl vyšetřovat, pouze chci na tuto věc upozornit. A doufám, že se i vyřeší.

Taťána Makarenko
Taťána Makarenko o zákulisí Miss: Na dívky je větší tlak, důležitá je osobnost

Vedli vás doma odmalička k ekologickému cítění?
Zcela upřímně, v tomhle ohledu jsem byl myslím velmi neutrální. Ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuji změnu. Začal jsem mít hlubší vztah k přírodě a také k turistice.

Jak se to projevuje?
Chodím po Beskydech a zalíbilo se mi to. Příroda se člověku pak zaryje hlouběji do srdce. Nedovolil bych si cokoli odhodit na zem v Beskydech ani jinde. Když vidím, jak lidé odhazují odpadky, mrzí mě to. Teď bych rozhodně neodhodil ani žvýkačku… Nejčastěji mám dilema, kam s tou žvýkačkou, a většinou ji držím celou dobu v ruce, než narazím na odpadkový koš. Ten bývá ale většinou strašně daleko a je otravné žvýkačku držet, takže ji dám do kapsy a pak na ni samozřejmě zapomenu. Kde zůstala, zjistím, až když oblečení vyndám z pračky. (smích)

Hory má Mirai Navrátil opravdu rád:

Mohl byste s klidným srdcem říct, že Česká republika je zemí, kterou máte nejprochozenější?
Ne, jednoznačně. Tady trávím nejvíce času, ale když někam jedu na dovolenou a chození se nabízí, třeba na Kanárech nebo Mallorce, tak tam rád chodím. Mallorca je dobrá třeba pro ježdění na kole. Nejsem žádný velký cyklista, ale moji kamarádi totálně podlehli cyklistice, takže teď už mám v plánu pořídit si pořádnou silničku. Ke sportu mám obecně hodně blízko, a dokud to jde, tak si ho musím pořádně užít. Vždyť bez něj je život poloviční.

Jste velký cestovatel. Je cestování ve vašem pojetí vždycky hodně aktivní?
S kámošem Pauliem Garandem, raperem z Liberce, jsme spolu s našima holkama byli taky na Mallorce. V té době chtěli všichni spíš tu pohodu, ale on mě tam seznámil s jedním kamarádem. Liberečák, který tam trénuje tenis. A já s ním od té chvíle začal denně čtyři hodiny hrát, čímž jsem v podstatě velmi narušil naši společnou dovolenou. Hráli jsme tam skoro ve čtyřiceti stupních nesmyslná utkání. Omdlévali jsme, dokonce zvraceli ze slunka, a já ho pořád hecoval. Řekl bych, že jsem v tomhle trošku vyhrocený, mám rád extrémy.

Roman Vaněk
Roman Vaněk: Dřív jsme se před jídlem modlili. Teď se modlíme za lajky jídel

Pokud byla vaší první chodeckou akcí Beskydská sedmička, která měří 101 kilometrů, není divu…
To byl spíš takový hec, myslel jsem, že dobrý hec. Ona se má běžet, ale já tu trasu spíš kulhal. Osobně si už nemyslím, že chůze je překonávání obrovských úseků na jeden zátah. Teď už „jedu“ procházky, klidně delší, a mám z nich úplně skvělý pocit v porovnání s těmi extrémními věcmi. Za extrémní považuju i naše nedělní fotbálky, kde to minimálně jeden člověk pokaždé odnese. A to nejsme nijak agresivní. Při chůzi se mi tohle neděje, jde o takový nejpřirozenější pohyb.

Kudy se nejraději procházíte?
Mimo město nebo chodím do hor. Moc se neprocházím třeba v centru města, to jenom když někde cestuju a chci to tam poznat. Pokud mám čas na procházku, seberu se a jdu na kopec. Tam je dobrý vzduch a krásná příroda. Míval jsem astmatické, alergické potíže a čerstvý vzduch mi dělá dobře.


Nahrává se anketa ...

Když plánujete cesty, míříte spíš do teplých krajin, nebo naopak?
To je dobrá otázka. Mám rád moře, sluníčko, ale zrovna před pár dny jsme byli lyžovat v Alpách. Ta životní pestrost je to krásné.

Vy jste opravdu sportovní chameleon…
Za to můžou rodiče, že mě směrovali do všech možných sportů. Brali mě na hory, na lyže, tenis, fotbal, úplně na všechno… Basket sice nehraju, ale celá naše rodina mu propadla. Jako rodina jsme velmi sportovně zaměření, protože v pohybu a sportu vnímáme jenom dobré věci.

Na které místo na světě se vždycky rád vracíte?
Určitě se rád vracím do Japonska, protože tam určitým způsobem cítím své kořeny a mají tam úplně nejlepší jídlo na celém světě. Tam bych potřeboval procházky aplikovat ještě víc. Když totiž přijedu z Japonska, mám většinou pět kilo navíc. A potom hrozně rád jezdím třeba na zmíněnou Mallorcu, protože tam v sezoně lítá každý den letadlo, a já většinou nemám moc čas na dovolené. Takže zamířit na tři čtyři dny na Mallorcu má pro mě smysl. Je tam vlastně vždycky hezky.

Lukáš Příkazký
Lukáš Příkazký: Malá nehoda nás oddělila od spícího syna a nastal horor

Už tam máte chatu?
Zvažoval jsem ji, ale je na mě moc drahá. Chtěl bych ji hned u moře, ale vilky jsou tam moc drahé. Na tohle ještě budu muset pokoncertovat. (smích) Přijde mi, že i Kanáry jsou fakt skvělé, tam je také pořád pěkně. Teď jsem tam zrovna byl. Rád totiž jezdím i do vzdálenějších destinací, třeba Havaj mi přijde úplně skvělé místo, Bali mám rád.

Existuje místo, které jste zatím nenavštívil, ale už si na něj brousíte zuby?
Když jsem byl malý, táta mě vzal na Cookovy ostrovy, na ostrov Rarotonga, což je ve Francouzské Polynésii. Tehdy tam nebyl jediný hotel. Nevím, jak to vůbec zajistil a zařídil, jak nás tam s celou rodinou dostal, ale byl to ráj na zemi. Nevím, jestli bych se tam chtěl vracet, abych nebyl zklamaný, že už to tam není jako dřív, ale rád bych objevil další místa Francouzské Polynésie.