Vzpomenete si na první pocity z nedávné premiéry?
Připadal jsem si jako v poslední třetině své rozlučky se svobodou. (smích) Adrenalin byl tak obrovský, že jsem se ani neorientoval, kdo je kdo. Ale převažovalo ve mně obrovské štěstí a pocit radosti, protože se všechno podařilo. Diváci šli nádherně s námi. Jsem rád, že zrovna na tomhle představení spolupracuji. Všichni ho milujeme.

Muzikál Anděl Páně s Ondřejem Rychlým od generálky k premiéře:

| Video: Youtube

Na premiéru vás přišel podpořit i váš táta…
Ano, a nejenom on. Přišla maminka, babička, strejda, kamarádi… Byl jsem hlavně rád, že se sešla máma s tátou v jeden večer na premiéře v divadle, to bylo opravdu výjimečné. Měl jsem tam jako podporu celou rodinu. Bylo to úžasné.

Spal jste před premiérou, nebo jste měl nervy?
Spal jsem dobře. Mám dvě malé děti, které mě naštěstí nechaly vyspat. (smích) Asi cítily, že to táta potřebuje a já tohle od nich rád přijal.

Jaký má Petr Rychlý vzah se synem Ondřejem? Přečtěte si rozhovor:

Zkoušel jste si na nich doma některé pasáže, co jim budou říkat?
Doma ani ne, ale Tobíčka jsem bral do divadla… Vlastně v něm byli oba a Tobíčka nejvíc zaujala klec. Pořád chtěl do klece a já ho vůbec nezajímal. (smích) Anděl Páně je teď u nás v rodině velké téma. Až ho budeme hrát dýl, časem na všechno přijdou a dorazí si do divadla hru pořádně užít. Zase moc je tam brát ale nechci. (smích)

Je konkrétní pasáž, které se při představení pokaždé obáváte?
Téměř každá písnička. Přesněji řečeno nástup na každou písničku. (smích) To představení je takový vlak, na který když nasednete, jede neuvěřitelnou rychlostí, nehledě na vaše pocity. V něčem je tohle moc příjemný. Člověk ale nesmí ani na vteřinu vypnout, jinak se ztratí. 

Kolikrát jste před premiérou viděl televizní ztvárnění Anděla Páně?
Film jsem viděl jednou, možná dvakrát, když byl ještě v kinech. Šel jsem na něj s maminkou a moc se nám líbil, ale jinak jsem spíš na starší pohádky typu Tři oříšky pro Popelku, Pekařův císař a Císařův pekař. Pokaždé je na Vánoce sleduju. Nechtěl jsem se ovlivňovat, protože vím, jak úžasně to kluci hrajou, vdechli té pohádce určité kouzlo. My si to ale chtěli dělat po svém. A teď nevím, jestli si tu pohádku ještě někdy pustím. (smích) Zatím jsem ve fázi, že jestli jen uslyším název, zvedne se mi žaludek. (smích) Ale je to krásná pohádka bez ohledu na cokoli. 

Nebojíte se, že budou diváci film s představením srovnávat?
Jsou to dvě úplně jiné věci. Nikdo nemůže srovnávat živou energii na jevišti a kolektivní zážitek. Ten už ani teď v kinech nezažijete. Navíc my máme úplně jiný druh vyprávění, je to rozšířené o hudbu, která je nádherná, takže odsoudit to kvůli nějakým předsudkům, by nebylo fér. Ta pohádka si zaslouží být v tomto provedení, moc jí to sluší a myslím, že diváci to zjistí. Ale ať si klidně pustí film a potom jdou na nás. Bez hodnocení. Čím víc Anděla Páně, tím líp. 


Nahrává se anketa ...

Je to vaše první velká muzikálová role. Přál byste si v tomto trendu pokračovat?
Jsem za tu zkušenost neskutečně šťastný, nabral jsem velikánskou pokoru k muzikálovým tvůrcům a lidem, kteří se tomu věnují. To jsem přesně chtěl. Dostala se mi do života hudba a zpěv, ty léčí, a celkově je to úžasná zkušenost. Ale na nějaký čas mi to stačí. Nezažil jsem víc vyčerpávající a důsledné zkoušení. Bylo toho možná až moc, vybralo si to energickou daň, takže abych mohl pro rodinu dál fungovat, kdyby náhodou přišla nějaká nabídka, s pokorou bych ji teď odmítl.