Po jak dlouhé době jste zavítala do Česka?
Lítám sem docela hodně. Loni jsem tady byla hned dvakrát. Nejdřív v létě a potom asi o dva měsíce později. Přijíždím alespoň jednou za rok.

Poprvé jste ale přicestovala s novým partnerem, scenáristou, producentem a režisérem Jeffem Greensteinem. Už někdy v Česku byl?
Nebyl. Na první dojmy se ho ale musíte zeptat, nicméně myslím, že jsou dobré.

Pavlína Pořízková s Martinou Formanovou v Show Jana Krause:

Zdroj: Youtube

Není tajemstvím, že jste se seznámili na seznamce. Na Tinderu, nebo nějaké podobné?
Ne, Tinder pro nás není. (smích) V Americe je speciální seznamka pro celebrity a známé lidi. Zní to hrozně, ale je to tak. Nicméně jsem byla i na různých jiných seznamkách. Na Tinderu tedy ne, ale byla jsem třeba na Badoo, Hinge… Ale Jeffa jsem si našla na Raye.

Kolik jste musela absolvovat různých rande, než jste potkala právě jeho?
Myslíte, kolik jsem musela políbit ropuch? (smích) Alespoň sedmdesát! Nějak tak… Mezi padesáti a sedmdesáti, ale všechny jsem je samozřejmě nelíbala. Zhruba na sedmdesátý první pokus to klaplo. Je to samozřejmě orientační číslo.

Vypadáte šťastně. Věřila jste, že po vašem manželovi přijde ještě znovu velká láska?
Věřila, absolutně! Byla jsem tomu otevřená. Věděla jsem, že budu muset hledat, abych našla toho pravého. Než se tak ale stalo, dala jsem si trochu pauzu, protože jsem se musela naučit spoustu věcí, například umět stát na vlastních nohou. Chtěla jsem poznat, jaké to je být sama, protože jsem nikdy sama nebyla. Pocházím z velké rodiny. Už když jsem byla malá, spalo nás i sedm v jedné místnosti. Prarodiče, sestřenice, tety… V devatenácti jsem potkala manžela, se kterým jsem byla skoro celý svůj dosavadní život. Po něm jsem měla ještě jeden vztah, takže jsem šla ze vztahu do vztahu. A potom začal covid. Nic moc se nesmělo, neměla jsem tedy na výběr než být sama. (smích)

Dara Rolins
Dara Rolins o Pavlu Nedvědovi: Tušila jsem, že přijde. Byl napsaný v mém osudu

Do Čech jste v červnu přijela pokřtít novou knihu. Byla v ní kapitola, se kterou jste bojovala a zvažovala, zda ji vůbec uveřejnit?
Ne, je v ní vše, co jsem tam chtěla mít. Vše v knize je pravda a nikomu to, doufám, nijak neubližuje.

Určité pasáže jste věnovala i bývalému a zesnulému manželovi Ricu Ocaskovi. Jak na něj vzpomínáte?
O manželovi je tam hned několik esejů – jak jsme se zamilovali, jaké to bylo… Prožili jsme spolu minimálně dvacet pět krásných let, což je hodně dlouhá doba. Vzpomínám na něj s něžností.

Se situací ohledně vašeho rozvodu a jeho odchodu jste se vyrovnávala dlouho. Je kniha definitivní tečkou za vaším vztahem?
Není. Všechny emoce, které se ve mně mísily, když jsem tu knihu psala, ve mně byly od doby, kdy umřel. Bublaly ve mně a bylo jich strašně moc, tak jsem je všechny hustila na papír, ale psala jsem si to sama pro sebe. Nebylo to poprvé, co jsem takhle něco psala. Dávala jsem hodně i příspěvky na Instagram. Neznamená to ale, že se mi ulevilo nebo mě to změnilo. Jen když se na tu knížku dívám teď, říkám si, že končí tam, kde zrovna začínám.


Nahrává se anketa ...

Kniha se jmenuje No Filter. Předpokládám proto, že se v ní ukazujete, jaká skutečně jste. V knize odhalujete i svůj strach a zranitelnost… Nejdete s kůží na trh příliš?
Ano, máte pravdu, ale je to tak dobře. Člověk, který není zranitelný, není člověk. Nechci, aby se na mě lidé koukali jen jako na bezduchou modelku, jsem i člověk, který toho má hodně za sebou.

V knize otevíráte i téma stárnutí. Vrásky berete jako jiný druh krásy. Zajímal by mě proto váš názor na estetické úpravy. Schvalujete je?
Pro sebe je neschvaluji, ale každá žena má právo si dělat s obličejem a se svým tělem, co chce. Je to její volba, její tělo a já vůči tomu nemám žádné předsudky. Ale musím říct, že mě někdy trochu mrzí, jak se všichni upravujeme, protože chceme být hezčí, než jsme, a nechceme stárnout. A nedělají to jen starší ženy a muži, ale dělají to i mladé holky – smazávají si své unikátní rysy. Někdy, když se dívám na modelky, vidím, že vypadají všechny sice moc krásně, ale jsou všechny stejné, ničím se od sebe neodlišují. Vždycky jsem měla ráda trochu jiný druh krásy. Líbily se mi francouzské herečky, které byly trochu odlišné. Nebyly úplně perfektní, ale tím byly krásné, protože byly originální. Originalita se s plastickými a estetickými úpravami postupně vytrácí.

Pavlína Pořízková s partnerem Jeffem Greensteinem:

Každá žena se se stárnutím vypořádává jinak… Jak se tohle daří vám?
Je to neustálý proces, pořád stárnu jako všichni a musím na tom neustále pracovat. Občas je to samozřejmě náročné, ale někdy se dívám do zrcadla a říkám si, že se sama sobě líbím. Jsem starší žena, ale myslím, že vypadám pořád k světu! Ale někdy si říkám, že vypadám jako stará bába, a jsem sama se sebou spokojená trochu míň. (smích) Každý den je to jiné. Nezbývá nic jiného než akceptovat, kolik mi je, to je pro mě asi nejlepší.

Na Instagramu se často objevujete i bez make-upu. Dostáváte na to konto negativní reakce?
No jistě, pořád! A hlavně když uveřejním třeba fotku v bikinách nebo postnu něco, co je víc sexy, tak mi moji sledující začnou spílat a psát, že jsem stará bába, jestli se nestydím a podobně. Nestydím se!

Hanka Kynychová s manželem Jindřichem
Hanka Kynychová prožila s manželem dvě krize. Byla to prověrka vztahu, líčí

Že uveřejňujete provokativní fotky, je záměr?
Ano, dělám to záměrně. Ten důvod je prostý: i po padesátce přece můžeme být pořád sexy! Neznamená to, že jako ženy zmizíme a stane se z nás stádo někde na pastvě. Jsme pořád ženy, ať už vypadáme jakkoli. Dnes se ženy dožívají mnohem vyššího věku než dříve. V padesáti před sebou můžete mít ještě dalších padesát let, kdo ví? A žít dalších padesát let bez toho, abych byla viditelná? To není nic pro mě.

Není v tom i záměr, že chcete ženám pomoct vyrovnat se se stárnutím? Dodat jim sebevědomí, sílu?
Samozřejmě. Kdybych chtěla zvednout sebevědomí jen sama sobě, půjdu si nechat udělat plastiku. Bylo by to snadné, peníze na to mám, tak proč ne? Ale to nechci. Co tím ukazuji ostatním? Že se taky nebojím stárnout a že starší žena může mít stejný esprit jako mladší žena. Přesně tomu já věřím.