Jak vzpomínáš na éru filmu Pusinky, kde jsi stála poprvé před kamerou?
Už je to víc než deset let, což se zdá být šílené… Ale nedávno jsem si na tu dobu vzpomněla, když jsme byli společně s režisérkou Karin Babinskou na festivalu, kde se Pusinky promítaly z 35 mm materiálu, což byl zážitek! Jde o klasické promítání, kdy promítač zakládá film… Původně jsem si myslela, že film uvedeme a pak se ze sálu vytratíme. Ale nakonec jsme si daly Pusinky do konce a užily si to.

V čem pro tebe byly Pusinky zásadní?
Byly pro mě důležité v tom, že jsem se spoustu věcí naučila. Byl to můj debut před kamerou v hlavní roli – která navíc byla hodně specifická. Kvůli Vendule jsem v sobě musela hodně věcí proměnit.

Glanc 2019_12Musela jsi třeba ztloustnout…
Ano, ale bylo nutné se naučit i jinak hýbat, abych nebyla atraktivní, ale spíš taková chlapecká. Tohle všechno mi pomohla zvládnout právě Karin Babinská. A z jejích rad ohledně herectví před kamerou čerpám doteď.

Pamatuji si tě z doby, kdy jsi Pusinky dotočila, tehdy tě ta Vendulina nadváha celkem pálila.
Kvůli roli samotné mi to nevadilo – byla skvěle napsaná a pro mě to byla krásná příležitost. Taky jsem myslela na De Nira v Zuřícím býkovi… Jenže když pak s tímhle tělem jdeš v létě na koupaliště, tam všechno to hezký spadne na nulu. (smích) Necítíš se hezká, a i kdyby tě tam balil nejhezčí kluk, nevšimneš si ho, protože se prostě necítíš dobře. Do tloustnutí bych ale klidně znova šla, ale zase jen kvůli nějaké zásadní roli.

Jak jsi s nadváhou tehdy naložila?
Zhubla jsem celkem rychle a další film, který jsem točila, byl František je děvkař a pak Lovec vodního ticha, kde už jsem byla na své váze – plus minus. Přiznám se, že jsem ta kila navíc hubla potají už během natáčení Pusinek.

Když srovnáš, jakým způsobem jsi hubla na střední škole a teď…
… tak je to velký rozdíl. Tehdy jsem chtěla zhubnout hlavně rychle a bylo mi celkem jedno, co na to řekne moje tělo. Prostě jsem nejedla – pila jsem vodu a jedla rajčata. Vydržela jsem to, což nebylo v pořádku. To bych už dneska neudělala. Váhu si hlídám, ale ne nějak pedantsky. Mám výhodu, že mě moc baví sportovat, takže běhám, tancuju, chodím na kruhový tréning, lyžuju, jezdím na běžkách…

Celý rozhovor s herečkou a dokumentaristkou Petrou Nesvačilovou najdete v prosincovém čísle časopisu Glanc.

V prosincovém Glancu si dále přečtete:

Rozhovor s Adélou Elbel
,stand-up komičkou, která hejtry dokáže skosit jednou ranou
Sapa, tam to žije:Tržnice na kraji Prahy vám nabídne holubí maso i buddhistický chrám
Návrat k ženské podstatě:Kurzy, kde se v ženách budí bohyně přinášejí spíš frustraci, a nikoli štěstí.
Pět předních českých vizážistek nám prozradilo, jaké triky při líčení se jim nejvíc osvědčily a jak o sebe samy pečují.
Druhý život kožichů:Norka po babičce můžete recyklovat a nosit ho s parádou i s čistým svědomím.
Bydlení na horách:Jak vypadají současné horské interiéry, co se tam smí stavět a co by se stavět mělo.

ADÉLA NOSKOVÁ