Kráčející kozlík se na plechových cedulích u vstupu do hostinců objevil již téměř před sto lety. O něco později začal zdobit etikety a dnes i plechovky velkopopovického piva a patří tak mezi nejstarší a nejznámější symboly českých výrobků. Byl registrován jako obchodní značka 1. března 1922.

Ve třicátých letech minulého století značka ožila, když příznivci velkopopovického piva dovezli do pivovaru živého kozla z Užhorodu. O živého maskota pečoval zaměstnanec pivovaru – kozlovod, který se staral nejen o krmení a potřebný úklid, ale také kozla česal a natíral mu kopyta leštidlem. Zřejmě vysoké nároky na tohoto neobvyklého „zaměstnance“ a následný stres způsobil, že kozel v roce 1939 nabral kozlovoda na rohy tak, že o tom psala i Národní politika.

Po válce pivovarský kozlí chlívek osiřel a další živý kozel se zde objevil až koncem šedesátých let.

V sedmdesátých letech do pivovaru přivedl ředitel František Bílek kozla Oldu I. “Jméno získal po svém ošetřovateli panu Oldřichu Lencovi, který byl současně pracovníkem stáčírny. Jméno Olda se od té doby dědí z kozla na kozla,“ popsal pojmenování kozla Oldou ředitel

Kozel je živým maskotem pivovaru, až na několik přestávek, od třicátých let minulého století. Není přesně zmapováno, kolik kozlíků se již v ohradě pivovaru vystřídalo. Určitě jich ale bylo za tu dobu několik desítek.

Etiketu nakreslil neznámý malíř

Traduje se, že kozlovi dal podobu, kterou má na etiketách a reklamních nosičích, potulný malíř. Údajně si při hledání inspirace užíval štědré pohostinnosti místních lidí v kamenickém zámku i v pivovarském hostinci a ztvárnění kozla bylo jeho poděkováním. Podoba kozla prošla do současnosti pouze malými změnami.

Současný kozel Olda je tříletý kozlík, kříženec kozy hnědé a kozy anglo-nubijské a je v pivovaru od podzimu minulého roku, od smrti jeho předchůdce Oldy z cirkusu. „Olda z cirkusu byl v našem pivovaru od roku 2014, byl to kozel, kterého znají lidé z TV reklam i televizního seriálu Přístav,“ podotkl ředitel Kofroň.

V historii byli opatřováni kozli z blízkých i vzdálenějších chovů, o čemž svědčí i jména některých z nich. Olda z Užhorodu, Olda z Chlumu, Olda z Pelhřimova. „Současný kozlík Olda je tříletý a poskytla ho paní Šabacká ze svého chovu ve Velkých Popovicích. Paní Šabacká je v současnosti taky jeho ošetřovatelkou,“ řekl Petr Kofroň.

Proto všechno se ředitel pivovaru rozhodl poděkovat a udělit kozlu Oldovi – a jeho prostřednictvím i všem jeho předchůdcům – vyznamenání „Za zásluhy o propagaci velkopopovického piva“ jako výraz poděkování za služby, které pro velkopopovické pivo v celé jeho historii vykonal. „Součástí ocenění je doživotní zaměstnanecký kontrakt v pivovaru, doživotní služby osobního asistenta, dvakrát ročně příjemně strávený den s kozou, vystavení vyznamenání na ohradu výběhu a dárkový koš plný vybraných kozlích dobrot. Velmi dobře si v pivovaru uvědomujeme, co pro reprezentaci našeho a českého piva obecně náš kozel Olda znamená. Jsem proto rád, že mohu našemu symbolu veřejně poděkovat a popřát mu hodně sil k bezchybnému vykonávání jeho důležitého a potřebného poslání,“ uvedl ředitel Kofroň.

Kozel se dožívá průměrně osmi let. Do pivovaru však nepřichází úplně malí kozlíci, ale již dospělí ve věku kolem tří let. Doba jeho "služby" v pivovaru je tedy čtyři až pět let. Služba kozlíků v pivovaru bývá na doživotí. Pokud kozlík neonemocní, nebo se nezraní, starají se o něj v pivovaru až do jeho smrti. Velkopopovický kozel sežere denně půl pytle sena, tři až čtyři kilogramy sladového prachu a jako laskominu má tvrdé pečivo a občas šrot. Denně má kýbl čisté vody. V létě zelenou trávu a v době připouštění i asi jeden kilogram jadrného krmiva, které příznivě působí na jeho vitalitu.