Narodil jste se v obci Drahotuše u Hranic. Dnes je to už součást Hranic. Na Wikipedii jsou vyjmenováni místní významní rodáci: Šimon Podolský z Podolí, zeměměřič a kartograf, autor první příručky o měrách a vahách, Bohuslav Klíma, český archeolog zabývající se obdobím paleolitu, a Dalibor Janda, český zpěvák a hudební skladatel. Prorokoval vám někdo hvězdnou dráhu, když jste dal výpověď v Sigmě Hranice a odešel do Prahy?
Spíš mi nikdo nevěřil. V Drahotuších jsme měli kapelu Souls Pacific, se kterou jsme hráli až do roku 1977, kdy jsme hráli na jedné tancovačce na takzvaných čajích, kam přijel i kamarád z Hranic, který pracoval v Praze na letišti a říkal mi: „Kamaráde, tady je to těžký. Ty musíš do Prahy.“ Dělal machra, že má v Praze známé a že budu natáčet elpíčka. Uvěřil jsem mu, dal výpověď a odjel s ním. Bydleli jsme na ubytovně na starém ruzyňském letišti. Po čtrnácti dnech mi řekl, že se musí vrátit zpátky do Hranic, aby se s ním nerozvedla manželka, a já jsem tam zůstal sám. Bylo mi do breku. Říkal jsem si, co já tady teď budu dělat? Vrátit se nemůžu, to by ze mě v Drahotuších měli srandu… Naštěstí jsem natrefil i na jednoho kluka z propagace, který měl klíče od hangáru B, kde jsme začali hrát ve dvou. Drnkali jsme na španělky. Nakonec jsme dali dohromady kapelu, se kterou jsme začali hrát na tancovačkách. A v roce 1979 mě poprosil kamarád, jestli bych mu nezazpíval na narozeninách, kde si mě všiml bubeník od Karla Vlacha, nějaký pan Čejka, který mi nabídl, jestli bych nechtěl zpívat v jeho kapele. Tak jsem se střídal s jednou zpěvačkou a seznamoval jsem se s různými  muzikanty, kteří hráli třeba s Matuškou, s Pilarovou, s Olympikem a k panu Čejkovi chodili hrát na záskoky, aby si přivydělali. A jednou přišel do Drancy na Červeném Vrchu, kde jsme vystupovali, Jiří Hrzán, který měl svůj zábavný pořad a nabídl mi, abych jezdil s ním. On vyprávěl historky a já s Viktorem Sodomou jsme zpívali s kapelou. Odjeli jsme tři představení a Jirka Hrzán se zabil. Pak jsme založili první hardrockovou kapelu Prototyp. Jenže to bylo vždycky pět šest piv na stole a peníze žádné. Pak se mi narodil syn a měl jsem možnost jet s kapelou Čmeláci hrát na tři čtvrtě roku do Rakouska, Švýcarska a Německa. V době, kdy se tady vydělávalo 80 korun za vystoupení, já jsem měl možnost přivézt si tři tisíce švýcarských franků, v přepočtu 60 tisíc korun měsíčně.

A kdy jste se vrátil do Prahy?
Na Vánoce roku 1982. Pak jsme ještě hráli po barech v lázních, skončili jsme v pražské Alhambře a já jsem se zařekl, že s bary končím a že na to kašlu, protože jsem hrál 14 let po barech a tancovačkách, a přitom jsem chtěl dělat svoji muziku. V roce 1983 se všechno zlomilo. Doslechl se o mně textař Honza Krůta, sešli jsme se v bistru Koruna na Václaváku, dali jsme si jahodový koktejl a já jsem mu přinesl svoje demo snímky. On na jednu melodii napsal písničku Jahodový koktejl. Na festivalu Děčínská kotva jsme pak s písničkou Konec prázdnin skončili čtvrtí. Ale bylo štěstí, že z Děčínské kotvy se vždycky vydávaly singl. Supraphon pak vydal singl už jenom s mým obličejem, protože jim volali lidi, že se jim ta písnička líbí. Desky se prodalo 100 tisíc kusů a pak už přišly další singly — Hráli jsme kličkovanou, Žít jako kaskadér a tak dále. Najednou si nás zvali do televize, jezdili jsme koncerty a vyšlo první elpíčko Hurikán. Potom už to šlo samo.

Abychom nezamluvili tu Sigmu Hranice. Vy jste vyučený zámečník. To musíte být manuálně zručný.
Jako strojní zámečník jsem opravoval stroje. Co se pokazilo, to jsme museli opravit. Na letišti jsem pak pracoval jako řidič. Původně jsem chtěl dokonce jezdit s tirákem. Bohudíky se mi to nesplnilo. Ale jak říkám, v Sigmě jsme museli spravit všechno.

Jezdíte do Drahotuš? Máte tam kamarády?
Mám tam spolužáky a bývalé členy kapely Pacific. Jednou do roka se scházíme. Na svatou Annu tam jezdím na pouť a také na Velikonoce. Maminka a tatínek už nežijí, ale mám tam ještě sestru a spoustu lidí z rodiny. Všichni tam žijí pospolu, jediný já jsem odvandroval.

Váš první hit Jahodový koktejl je rokenrol. Dnes vás všichni mají spojeného s pop music. Vy jste ale přece chtěl být rockerem, že?
Já jsem byl rocker. Představte si, že v Drahotuších na čajích jsem zpíval písničky od Deep Purple, Credence a řval jsem jako tygr. Za tátou si chodili stěžovat z národního výboru, co blbnu a proč tak řvu. A zakázali nás. Vždycky na dva tři měsíce nám zakázali hrát. Totéž jsem zažíval potom v Praze. Přišel jsem do studia, kde jsme natáčeli písničky, byl tam hudební dramaturg, nějaký pan Hála, který mi řekl: „Buď budete zpívat normálním hlasem, nebo sem nechoďte! Nazpíval jsem třeba písničku s Evou Olmerovou a oni to ve studiu udělali tak, že jsem jako zpíval přes telefon. Můj hlas celý zkreslili. Až musela přijít 80. léta, kdy se vzduch v kultuře trošku uvolnil. Začaly se vysílat Hitšarády s Karlem Šípem, na Slovensku hitparáda Triangl. A já jsem mohl nazpívat pár písniček takovým hlasem, jakým jsem chtěl. Jak později říkali, nesocialistickým hlasem.

I přestože jste měl nesocialistický hlas, vyhrál jste ještě za socialismu tři Zlaté slavíky. Dal vám to někdo z tehdejších představitelů režimu takzvaně sežrat?
Oni mi mnohokrát říkali, že můžu být rád, že mi umožnili zpívat. To jsem slyšel pořád. Až později jsem se dozvěděl, že manželky komunistických papalášů mě měly hrozně rády. Několikrát se rozhodovalo, jestli Jandu zakážou. Na naše koncerty v té době chodilo třicet tisíc lidí a koncertů jsme dělali třeba dvacet měsíčně. Jenomže nakonec mě neměli za co zakázat. Zpíval jsem o lásce, o ženách. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych zpíval nějaké protirežimní písně. Na druhou stranu jsem měl výhodu, že jsem byl takový ten chasník neoholený ve flanelové košili, takže mě nezvali zpívat na Hrad nebo na podobné oficiální politické akce.

Vy jste bílá vrána šoubyznysu, protože nepijete alkohol, a dokonce ani nekouříte. Bylo to tak vždy?
Nekouřil jsem nikdy. Moje maminka nechtěla, abych kouřil. Nenáviděla kuřáky. A protože své máti jsem si vždycky vážil, tak jsem ji poslechl. Byla to žena, která mi vždycky dobře poradila, a věděl jsem, že to se mnou myslí dobře. Pamatuju si její větu: „Nekuř, nepij a radši si za to kup něco pěkného. A protože jsem ve škole měl z matematiky jedničku, tak jsem si spočítal, kolik peněz ušetřím. Možná že i proto jsem nezačal kouřit. Co se týká alkoholu, samozřejmě byla léta třeba na vojně, že jsem se občas opil. Pak jsem se nějak těsně po vojně opil na svoje narozeniny Karpatskou hořkou, to si pamatuju do dneška. Jenom si k tomu čichnu a zvedá se mi z toho žaludek.

Odehrál jste přes 4700 koncertů. Pořád se na koncert těšíte?
Manželka mi domlouvá koncerty a je pravda, že už nechci jezdit víc než kolem pěti vystoupení měsíčně, aby mě to ještě bavilo a abych se na to těšil.

Vaše dcera Jiřina Anna je pravidelným hostem na vašich koncertech s kapelou Prototyp. Nevadí jí, že je tak trochu ve  vašem stínu?
Možná v koutku duše jí to vadí, ale my spolu máme opravdu výborný vztah. Děláme spolu léta. I písničky. Něco si napíše sama, něco jí napíšu já… Jsem strašně rád, že se spolu můžeme bavit o muzice. To je něco, o čem si doma těžko popovídáte. Moje žena má jiné zájmy a muzice zase až tak nerozumí, nikdy na nic nehrála. S Jířou spolu máme kamarádský vztah. Se mnou si může zazpívat před velkým publikem. Ona i vyřizuje faktury, přebírá peníze, už je to takový vedoucí zájezdu. Bez ní jsem na koncertech jako bezruký.

Máte rád letní festivaly?
Nemám. Štve mě, že nám vždycky naslibují hory doly, slíbí námuzamykatelnou šatnu – a pak se převlékáte ve vikslajvantovém stanu, kde je padesátistupňové vedro. Pro mladé kapely je to v pohodě, mladí kluci tam pobíhají v džínách bez triček, ale pro nás, kteří už máme něco za sebou, to není. Říkám si, že za každou cenu to dělat nemusím. Takže když po nás chtějí celý koncert s kapelou a splní naše technické požadavky, tak ano, ale převlékat se někde za záchodem, kde šlapete v bahně a v podstatě chodíte čurat do lesa, není pro nás to pravé ořechové.

Dneska je běžné, že zpěváci mají stylistu, který jim doporučuje, co si mají obléci. Měl jste někdy někoho podobného?
Ne. Jakého stylistu? Ale kdyby byla nějaká hezká stylistka… V oblékání mi dost radí dcera. Ona se mnou vždycky jde, když si kupuju něco nového, a říká mi: „Ježišmarjá, to si nekupuj! Tati, to si nekupuj!

Jak nejraději trávíte dovolenou?
Doma. Ráno vstanu, zaleju kytky, to, co vidíte kolem, je všechno moje práce. Teď jsem si pořídil robotickou sekačku, takže nemusím sekat trávu. To jediné mě vůbec nebavilo. Rád si sednu tady na zahradě, a když mě to popadne, tak si zahraju, mám tu i nahrávací studio… Vlastně tady mám úplně všechno a neláká mě někam jezdit po všech těch koncertech. Jezdíme na Slovensko, loni jsme byli zpívat i ve Švýcarsku.

Takže dovolená u moře vás neláká?
Vůbec ne. Chci se podívat do Říma, do Vatikánu, to by mě zajímalo, a možná zajedeme někam k vodě, nadechnout se čerstvého vzduchu.

A co na to říká manželka?
Manželka jezdí beze mě. Zrovna teď byla se sestrou ve Španělsku. Ony si to ty ženské samy víc užijí.


Zpěvák Dalibor Janda.DALIBOR JANDA
* Zpěvák, muzikant a hudební skladatel, rodným jménem Václav Janda, se narodil 21. března 1953 v obci Drahotuše u Hranic.
* Vyučil se strojním zámečníkem a pracoval v Sigmě Hranice. V roce 1977 dal výpověď a odešel do Prahy, kde nejprve pracoval jako řidič na letišti Ruzyně.
* V roce 1983 mu vyšel singl s písní Jahodový koktejl, která ho proslavila.
* V letech 1986—1988 se stal Zlatým slavíkem třikrát v řadě.
* Mezi jeho hity patří například písně Hurikán, Hráli jsme kličkovanou, Padá hvězda nebo Kde jsi.
* Odehrál přes 4700 koncertů.
* Dalibor Janda je ženatý. S manželkou Jiřinou má dceru Jiřinu Annu (30), která je také zpěvačkou a stálým hostem na jeho koncertech. Měl i syna, který ve svých 21 letech v roce 2003 spáchal sebevraždu.