Autor kriminálních bestsellerů Robert Bryndza: Násilí mě děsí

Do povědomí čtenářů jste se poprvé zapsal romantickými komediemi. Co vás vedlo k tomu, že jste začal psát zrovna krimi thrillery?
Vždycky jsem chtěl napsat opravdu úspěšný krimi thriller. Komedie byly úspěšné do určité míry, ale já jsem věděl, že k tomu, aby mé kriminální příběhy byly také populární, musím s nimi začít dříve, než začnou být komedie populární až příliš.

Foglar udělal můj život hezčí, říká Jindra Hojer. Sám nedávno vydal knihu

Když popisujete místo činu, všechny ty cákance krve a podřezaná hrdla, působí to velmi věrohodně. Kolik takových míst, kde se stala vražda, jste viděl ve skutečnosti?
Mám to štěstí, že jsem neviděl příliš mnoho násilí na vlastní oči, ale žil jsem deset let v jižním Londýně, kam často umisťuji děj svých knih. Znám to tam dobře a slyšel jsem mnoho příběhů o zločinech, které se tam odehrály. To byl takový odrazový můstek pro mnoho z mých knih.

Také mám štěstí, že jsem mohl spolupracovat s policistou ve výslužbě, mluvil jsem s různými lékaři, zdravotními sestrami a dalšími odborníky, kteří mi byli schopni přiblížit, jakým způsobem probíhají trestné činy a jak jsou lidé zabíjeni. Musím říct, že násilí mě vlastně děsí. A když píšu o něčem, co mě děsí a z čeho mám strach, doufám, že se na čtenáře přenese můj dojem a emoce, které se snažím vyjádřit.

Napsal jste již šest pokračování krimi thrillerů s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. Na co se čtenáři můžou těšit dál?
Připravuji další detektivní sérii. Odehrává se také v Londýně a hlavní hrdinkou je Kate Marshallová. Dříve bývala policistkou s dobře rozjetou kariérou, ale její poslední případ se zamotal a skončil skandálem. Po patnácti letech se ale objeví případ, jehož modus operandi kopíruje tehdejší vraždy, a Kate se vrací, aby dokončila svou práci… Už mi zbývají jen poslední úpravy, takže se čtenáři na další knihu můžou těšit ještě letos. A co se týče Eriky, můžu vám slíbit, že se k ní brzy vrátím.

Autorka bestsellerů Alena Mornštajnová: Nemám sny, ale plány

Kniha Do posledního dechu byla inspirována skutečností, kolik toho lidé na sebe na sociálních sítích prozrazují. Co vás inspirovalo k napsání Smrtících tajností?
Když jsem byl naposledy v Česku – na Vánoce roku 2017, abych tu propagoval svou poslední knihu, šli jsme do kina na film Vražda v Orient expresu podle předlohy Agáty Christie, který mě velmi inspiroval. Říkal jsem si, že bych měl napsat knihu v klasickém stylu „who done it“ („kdo to udělal“ – pozn. red.), kdy čtenář sám musí od začátku postupně objevovat, kdo spáchal trestný čin, kdo je vrah. Tak jsem se dostal k psaní této knihy.

Vrah v plynové masce, to je přímo filmový obraz. Myslíte při psaní na to, jak by váš příběh vypadal ve filmu?
Ano, myslím na to. Musím říct, že Grada udělala pro mou knihu úžasnou televizní reklamu, a mně se hrozně líbí, že knihy, které jsem napsal doma, mohu potom vidět v takovéto zkratce v televizi. Určitě bych chtěl, aby mé knihy byly zfilmovány nebo aby na jejich základě vznikla třeba nějaká televizní show. Zároveň byl bych rád, aby to filmové zpracování odpovídalo knize a bylo věrné původnímu příběhu.

Už chystá se filmová nebo televizní verze některé z vašich knih?
Doufám, že už se přibližujeme k televizní show na základě knih o Erice Fosterové, ale je to docela dlouhý proces. Doufám, že produkce bude anglická, a samozřejmě by bylo skvělé, kdyby se výsledek dostal i do České republiky. Snad už brzy budu moct oznámit něco konkrétního.

Spisovatel Miloš Urban: Nejhorší je chladný čtenář

Píšete každý den? A kolik toho napíšete?
Píšu většinou pět dní v týdnu a snažím se napsat dva tisíce pět set slov denně.

Jste úspěšný spisovatel, vašich knih se prodaly miliony. Jak se bráníte tomu, abyste nezpychl a nebyl namyšlený?
Dobrá otázka. Přiznám se, že jsem člověk, který si moc nevěří. Pokaždé, když píšu novou knihu, uvědomu si, jak obtížný proces mě čeká. Jako spisovatel se neustále něco učím. To, že se lidem moje knihy líbí, je pro mne takový bonus, a bez ohledu na úspěch mám stále pocit, že toho ještě neumím dost.

Komunikujete se svými čtenáři a v každé knize je vyzýváte, aby vám psali. Inspiroval vás nějaký čtenář k tomu, abyste jako spisovatel něco změnil?
Před několika měsíci mi napsala jedna žena, která vyjádřila zajímavý postřeh, že muži většinou reagují okamžitě, na rozdíl od žen, které o věcech více přemýšlejí a reagují, až když v sobě všechno zpracují. To mě velice zaujalo a uvědomil jsem si, že Erika v mých knihách reaguje na podněty spíše jako muž, okamžitě. Myslím, že bych na tom měl něco změnit, aby reagovala více jako žena, byla ženštější. Mnoho Američanů mi také píše, že Erika by měla přestat kouřit. (smích)

Táhněte do háje! Ivan Hlas vzpomíná v nové knize

Podle příjmení Bryndza bych řekl, že máte slovenské kořeny. Je to důvod, proč žijete právě na Slovensku v Nitře?
Ne, můj manžel Jan, je Slovák. A když jsme se brali, vzal jsem si jeho příjmení.

Máte rád slovenské jídlo, konkrétně brynzu?
Ano, mám rád slovenské jídlo. Maminka mého manžela je velice dobrá kuchařka, která dělá skvělé brynzové halušky, ty miluju.

Ernest Hemingway, muž činu a pera. Od jeho narození uplyne 130 let