Skončil jste politikou a usadil se na venkovském zámku. Jak se změnil váš životní styl?
Odešel jsem z veřejných funkcí, ale to není konec politiky. Opravit zchátralý dům, který je památkově chráněn, je také politika, protože to přece neděláme s partnerem jen pro sebe. Žijeme teď ale jinak, to je pravda, venkovsky. Když chci zatopit, musím si naštípat dříví, když chci vodu, nestačí otočit kolečkem jako ve městě. Přírodu tu nejde jen chránit,  musím ji i usměrňovat, je tu mnohem silnější. A celkově je tu mnohem víc nepohodlí. Jenže právě to jsem chtěl.

Hynek Čermák.
Herec Hynek Čermák: Akty fotím, protože u žen je čas nekompromisní

Odstěhoval jste se z města také proto, abyste poznal venkovský život. Už o něm máte nějakou představu a co jste zjistil?
Je fakt, že žijeme v době, kdy jsou si lidé na vesnici a ve městě nějak mentálně vzdálenější než dříve. Lidi z měst koukají na vesničany jako na zaostalé vidláky s předpotopními názory a lidé z vesnic si zase myslí, že Pražáci akorát vysedávají po kavárnách a šťourají se v nosech. Zatím bych moc nezobecňoval, ale třeba z hlediska ekologie tady vidím, že život na vesnici je v úhrnu mnohem udržitelnější čili míň škodlivý pro přírodu než život ve městě. Lidi ve velkých městech sice víc nakupují třeba bio, někteří míň jezdí autem, ale konzum měst je celkově násobně větší. Je tam i víc peněz, což je podstatný důvod, ale i víc volného času. A dopady jednotlivých rozhodnutí nejsou tak vidět. Tady je vidět všechno: že někdo nevybírá jímku a vytéká mu z ní sajrajt, že topí petkami, ví se, kdo pole obhospodařuje sám a kdo ho pronajal a má na něm od družstva nasetou řepku. Anonymita města přikryje všechno, tady leccos nejde.

Rozčiluje vás, že o vás v novinách píšou jako o zámeckém pánovi?
Trochu. Nikomu tu nepanujeme, jsme jen správci. A představa zámku, kde šišlavý knížepán z nedostatku jiné zábavy celýden ochutnává telecí hlavy nadívané husími jatýrky, je naší realitě vzdálená na hony. Ani ty ostatně nepořádáme.Jednou jsme zatím opekli prase, to když bylo výročí založení Československa a taky na uvítanou pro sousedy. Jinak se tu od rána dovečera maká. Jsme demokratický zámek.

Herec a dabér Pavel Soukup
Herec Pavel Soukup: Otce mi nechali zemřít v sanitce před poliklinikou

Teď studujete a staráte se o zámek. Z čeho vlastně žijete a financujete jeho opravy?
Snažíme se postavit zámek na nohy jako ekonomickou jednotku. Pronajímáme pokoje chalupářům, od března jsme o nedělích otevřeli pro veřejnost a spolu s Danem tu i na střídačku provázíme. Spolu hrajeme od ledna i divadelní představení, na podzim nás čeká zájezdová šňůra. Dál samozřejmě píšu do novin, protože původním povoláním jsem novinář, teď nejvíc o své četbě zahraniční literatury. Co se týče oprav, zřídili jsme transparentní účet, kam nám lidé mohou přispět, sháníme i sponzory a samozřejmě píšu projekty na dílčí práce, s nimiž se účastníme grantových řízení. Něco máme i našetřeno, nikdy jsem nekupoval žádné luxusní zboží, necestoval jsem, nesportuji, nemám auto ani drahé koníčky. Žijeme dost úsporně. A Dan vedle divadla, které nijak neopustil, občas točí a obden dabuje.

Platíte si vlastně na rekonstrukci odborníky, nebo ji plánujete zvládnout svépomocí a s pomocí brigádníků?
Jak na co. Hodně věcí musí dělat profesionální řemeslník, u zvlášť cenných částí restaurátor. Ty musíme platit. Ale údržbu si děláme sami a občas svoláme brigádu, hlavně na park, který teprve v části přestává být pralesem. S postupně obnovovaným se rozsah údržby zvětšuje.

Opravovat zámek není jen tak. Jste manuálně zručný?
Na zahradní práce celkem jo, ty jsem měl rád vždycky, tahat klády, štípat dříví, sekat trávu, prořezávat stromy, stříhat keře, to zvládám. Starat o zvířata se učíme, máme dvě kozy a několik ovcí. Vysloveně kutil tedy ale nejsem. Řadu nářadí i nástrojů jsem tady držel v ruce poprvé, teď před pár dny třeba rozbrusku nebo štípačku. Když koukám  na profíka, vidím, jak jsem pomalý. Ale bránu třeba natřu. Mám výdrž. To je průprava z politiky, tam se všechno hrozně vleče a vyhrává ten nejtrpělivější.

Michaela Badinková
Herečka Michaela Badinková: I krása může být na škodu

Co jste už vlastníma rukama na zámku udělal, opravil?
Asi na šesti místech jsem třeba opravil z půdy z pětimetrového žebříku střechu. Postavili jsme s rodinou elektrický ohradník pro zvířata a dvakrát ho rozšířili. Vyčistil jsem okapy, kterých bylo asi tři sta metrů. Očistil jsem a natřel dvě brány. Suť z půdy jsme vynášeli ve čtyřech asi tři týdny, ale hotová je teprve půlka. Jinak je to práce se dřevem a v parku: likvidace náletů, naučil jsem se s motorovkou, takže drobnější stromy už taky pokácím sám. Letos už budeme částečně topit vlastním dřevem. Být energeticky soběstačnější je myslím důležité.

Když se k vám přihlásím na brigádu, co mě čeká?
Myslím, že celkem zábava. Nejpravděpodobněji budete čistit nějakou část parku,tahat klády, sbírat větve, likvidovat břečťan, vykopávat kořeny. Nářadí i rukavice tu jsou, pití, jídlo,¨nocleh jsou zajištěny také. V zásadě lze přijet kdykoli, koukněte na naše stránky www.zamekbude.cz. A večer pak debaty. Mnohem víc teď spíš poslouchám.

Často zmiňujete, že v zimě se nedá na zámku pořádně zatopit. Máte plán, jak budete topení řešit do budoucna?
S památkáři jsme vyjednali zateplení půdy, proto odtamtud vynášíme suť po betonové podlaze a nahrazujeme ji vrstvami ovčí vlny, kterou zarovnáváme prkennou podlahou. No a kamna musíme vybírat pečlivěji, s větším výhřevem. Jiný plán ale nehledáme: v zimě tu prostě bude čerstvo.

Jaromír Nosek
Herec Jaromír Nosek: Mám duševní poruchu, ale slušně ji maskuji

Zažili jste si také nějakou krizi, kdy jste to chtěli vzdát?
Ani ne. I když komplikace s příjezdovou cestou přes sousední statek, který dostal v restituci někdo jiný a odmítá uznat služebnost průjezdu, jsou nepříjemné.

Ačkoli zámek ještě není opravený, zmínil jste, že už na něm pořádáte komentované prohlídky. Čím byste lidi na prohlídku nalákal?
Provázíme přímo my, kdo tu bydlíme. To jinde většinou nenajdete. Vedle historie se tak návštěvník dozví leccos i o životě na zámku, o tom, jak se co opravuje, třeba i kolik to stojí, jaké máme plány, jak vyjít dobře s památkáři apod. Lidé nám často říkají: vaše prohlídka byla mnohem zajímavější než na zámku, který je plný nábytku a jenom nám popisovali, kdo je na kterém obrazu. Tady jsem se dozvěděl opravdu něco nového. Chceme lidem přiblížit, jak se na zámku žilo, protože to poznáváme z vlastní zkušenosti, to je myslím nové. A během léta otevřeme v jedné místnosti galerii fotek zámku z různých období. Už jsme jich nasbírali asi šedesát, jsou to krásné staré černobílé fotografie, takže bude na co koukat.

Zjišťovali jste si něco o osobách a organizacích, které zámek vlastnily před vámi? A zjistili jste případně
něco zajímavého?
Samozřejmě. Jednak jsme nechali udělat takzvaný stavebně-historický průzkum. To vám domů přijdou na dva měsíce památkáři a zjišťují stáří podlah, tloušťku stěn, zaznamenají každý cenný detail, rekonstruují stavební vývoj a tak. K tomu se zpracuje historická rešerše, takže to, co na prohlídkách vyprávíme, není stažené z netu, ale je to seriózní badatelská práce. V tom se dost lišíme od mnoha ostatních soukromých zámků, kde se člověk často dozví úplné nesmysly. Tak třeba se našel dopis hudebního skladatele Josefa Suka, rodáka ze sousedních Křečovic, který k nám do kaple jezdíval hrát na varhany a přátelil se s poslední takzvaně šlechtickou majitelkou Annou Woithovou.

Ve dvacátých letech píše Suk své přítelkyni, manželce ředitele Živnostenské banky o tom, že paní baronka chodí po zámku nešťastná od židle ke stolu a přemýšlí, co prodat, protože nemá peníze. A jestli by jí pan generální nepomohl s prodeji.  Tak díky tomu víme, že byl zámek prázdný už po její smrti. Velkostatek tehdy postihla pozemková reforma a baronka se začala zadlužovat. Jinde se ale dočítáme, že si ve stejné době dál vydržovala vlastní vagon v Sedlčanech na nádraží, kdyby náhodou někam jela. To je krásná ukázka toho, proč aristokracii nahradila buržoazie, jak se kdysi říkalo, ne? Reprezentace musela naoko být, kdyby na sůl nebylo.

Martin Stránský při fotografování pro Deník 29. května.
Herec Martin Stránský: Jsem workoholik z donucení

Co mohu v Osečanech a okolí navštívit kromě vašeho zámku?
Na návsi je hospoda, která celodenně a celoročně vaří. Obec jí prostory pronajala jen za tisícovku měsíčně ale právě s těmito provozními podmínkami. To je podle mne chytrá politika. Nad obcí se tyčí rozhledna Drahoušek, ostatně její název je odvozen od jednoho příběhu spojeného s někdejšími majiteli zámku. Obec si vymínila její výstavbu při instalaci telekomunikační věže. Je z ní výhled do celého našeho „kochacího kraje“, vždyť Vesnička středisková je hned za kopcem. Zámků je tu celkově naseto a vesměs se v nich znovu bydlí: Radíč, Štětkovice, Příčovy, Červený Hrádek, Kňovice, Křepenice. Možná že když zaklepete, majitelé vás provedou. My to občas někde zkusíme – pro inspiraci, jak to dělají jinde.

Jak jsem pochopil, žijete teď ve velmi spartánských podmínkách. Nikdy se vám nestane, že zatoužíte po pohodlí a rozmazlování? A pokud ano, co v takovém případě děláte?
Když jednou za měsíc zatoužíme po pohodlí, jedeme na noc k rodičům. Ale hned se zase vracíme, protože pohodlí otupuje.

Plánovali jste ze zámku udělat místní kulturní centrum. Máte už konkrétní představu, co se u vás bude dít?
Máme, ale představa se pořád zpřesňuje, a hlavně je závislá na penězích. Takže nechci zatím nic prozrazovat. Letos to nakonec stejně ještě nebude.

Herec Patrik Děrgel při fotografování pro Deník 28. dubna nedaleko Prahy.
Na chalupě si vždycky vyčistím hlavu. Baví mě makat, říká herec Patrik Děrgel

V La Fabrice hrajete ve hře Úplné zatmění se svým přítelem Danielem Krejčíkem. Vím, že jste hrál ve filmu a v seriálu, ale nevěděl jsem, že jste i divadelní herec. Jak se cítíte na jevišti? 
Nejsem herec, i když se trochu zlobím, když někdo řekne, že jsem neherec. Taky nejsou nezpěváci, nezedníci a neprezidenti. Blbost. Občas někde hraju, akorát moje profese to není. Na jevišti se proto cítím jako host.

Jsou vám blízké osoby Verlaina a Rimbauda?
Ano. Drzí buřiči, ovšem mistři slova i ticha, jak by dodal Rimbaud. Co zbylo z památky na jejich šosácké kritiky?

Je váš vztah s Danem také plný dobrodružství jako vztah zmíněných prokletých básníků? 
Určitě ne v tom smyslu, jako byl ten jejich. Naše dobrodružství jsou jiná. Ano, například chystáte premiéru hry Kladivo na čarodějnice.

Zpěvák Dalibor Janda.
Dalibor Janda: Manželky komunistických papalášů mě měly hrozně rády

Tam si také zahrajete?
Ještě nevím. Máme práva, ale letos to nezvládneme připravit, ten první rok tady je hodně velká jízda. Jsem rád, že aspoň začaly některé stavební práce, jako jsou oprava vstupu do parku včetně schodiště a restaurování sochařské výzdoby před kaplí. Na obojí jsme dostali příspěvek, od kraje a od ministerstva, takže to je teď priorita. A vyřešení té přístupové cesty.

Co vás kromě zámku a aktivit kolem něj momentálně ještě zaměstnává?
Četba. Doktorské studium sociologie neznamená chodit na přednášky, ale ležet doma v knížkách a studiích, abych pak mohl udělat výzkum kvalifikovaně a napsat dobrou práci, která k něčemu bude. Takže to dělám. Moje téma je úpadek a obnova levice v Česku.

Plánujete také nějakou dovolenou?
Nerozlišuji práci a dovolenou.

Matěj Stropnický na jeho zámku v Osečanech 9. července.Zdroj: Deník / Martin DivíšekMatěj STROPNICKÝ
Narodil se 18. září 1983 v Praze.
Jeho otec je herec, diplomat a politik Martin Stropnický, matka scenáristka Lucie Stropnická.
Matěj Stropnický absolvoval žurnalistiku na FSV UK, pracoval jako editor v Literárních novinách a v Deníku Referendum.
V politice působil za Stranu zelených, v letech 2012-14 byl místostarostou na Žižkově a v období 2014-15 také náměstkem primátorky hl. města.
Od ledna 2016 do října 2017 předsedal Straně zelených.
V srpnu 2018 si společně se svým přítelem, hercem Danielem Krejčíkem pořídili zámek ze 17. století v Osečanech na Příbramsku, kde spolu žijí. Zámek plánují zrekonstruovat a udělat z něj kulturní centrum.