Pro Petra Fialu (ODS) znamenal listopad 89 jeden z nejšťastnějších okamžiků v životě. Bylo mu 25 let a najednou věděl, že bude moci konečně dělat to, co chce. V dobách totality vydával samizdat, navštěvoval podzemní univerzitu a s komunistickým režimem se nehodlal smířit. Bylo pro něj naprosto automatické, že spolu se svými přáteli vyrazí v rodném Brně na demonstrace. A právě tehdy potkal svou životní lásku a budoucí manželku Janu.

„Láska si nevybírá čas, podmínky ani společenskou situaci. Byla to shoda okolností, která nás s mou ženou k sobě přivedla a dala dohromady. I když jsme se pohybovali v podobném prostředí a měli pár společných přátel, znali jsme se velmi málo. To se změnilo právě v prvním týdnu brněnských demonstrací v listopadu 89, kam Jana přišla se svými přáteli. A protože jsme bydleli kousek od sebe, každý večer jsem ji po demonstracích doprovázel domů,“ vzpomíná Petr Fiala.

Na společné cesty z demonstrací si jako na klíčový okamžik seznámení pamatuje i Jana: „Byla to hodně excitovaná doba, plná emocí, nadšení a očekávání. Celou cestu jsme si s Petrem povídali a rozebírali uplynulé hodiny. To jsme se poprvé víc sblížili. Když jsme pak další týden jeli do Prahy na Letnou a na oslavy svatořečení Anežky České, už jsem měla jasno, že se mi Petr hrozně líbí a že jsem v tom až po uši. Jen jsem ještě nevěděla, co s tím mám dělat.“

Zprávy o brutálním zásahu policie obletěly republiku a už v pondělí 20. listopadu se svolali demonstranti v Brně. Všechny ty chvíle si Jana i Petr pamatují velmi intenzivně. Plné náměstí Svobody. „Když jsem slyšel, že na Václavském náměstí je už sto tisíc lidí, měl jsem slzy v očích. V tu chvíli jsem věděl, že komunismus padne a že jsem se dočkal svobody, ve kterou jsem vlastně ani příliš nedoufal,“ vzpomíná Petr Fiala.

Rande na hřbitově

Manželé Fialovi dnes vzpomínají, jak byl pro ně Listopad 1989 pozoruhodnou intenzivní chvílí, kdy se protínaly pozitivní společenské a osobní události způsobem, který má možná málokdo příležitost prožít. Už o pár dnů později, 2. prosince se mladý pár dal oficiálně dohromady.

„Petr si na mě vzal telefonní číslo a pozval mě na rande na procházku. Při té příležitosti mě požádal, zda bych s ním nezašla na hřbitov, protože na Dušičky neměl čas a nestihl to. Mně se to náhodou docela hodilo. Tak jsme šli přes celé město na hřbitov a Petr mi předložil nabídku na vážný vztah. Dodnes si pamatuju, jak to řekl: „Já ti tady můžu slíbit, že pokud nenarazíme na nějaké vážné překážky, chtěl bych s tebou být až do smrti.“

Možná si říkáte, jestli to nebylo všechno trochu moc rychlé, navrhnout na prvním rande společný život. Jak sám ale Petr Fiala říká, někdy to jde prostě samo. Od začátku víte, že tohle je „ono“, pocitově na první dobrou a nemusíte o tom nijak moc přemýšlet.

O dva roky později se Jana a Petr vzali. Vychovali spolu 3 děti a letos budou už 30 let spolu. Vedle výročí svobody si tak připomenou i okamžiky svého seznámení. „U mě se zkrátka propojuje osobní život s tím společenským do té míry, že v listopadu 1989 jsem poznal nejen svobodu, ale i budoucí manželku. A obojí miluju dodnes,“ dodává Petr Fiala.