„Z minuty na minutu se nám zhroutil svět. Nevěděla jsem, zda jde vůbec znovu žít. Hledala jsem někoho, kdo to dokázal," vzpomíná Coufalíková. Přibližně tři měsíce po tragické události se jí dostal do rukou článek o spolku Dlouhá cesta. „V tu chvíli jsem cítila potřebu se s těmi rodiči setkat. Když oni to dokázali přečkat, tak snad to zvládneme i my. Na cestu do Prahy, kde v tu dobu Dlouhá cesta působila, jsem sílu neměla. A tak zůstalo u psaní mailů a telefonování," vypráví. 

"Po roce osud ve Zlíně zasáhl znovu v podobě spadlého stromu v parku. O život přišli dva malí chlapci a já jsem si uvědomila, že další rodiče budou hledat a tápat stejně jako my. Aktivity Dlouhé cesty v tu dobu probíhaly většinou v okolí Prahy. Chtěla jsem tuto pomoc přiblížit truchlícím rodičům i na Moravu. A tak to všechno začalo,“ vzpomíná Coufalíková na dobu, kdy se zasloužila o činnost Dlouhé cesty i na Moravě.

Pochopení a sounáležitost

Formy pomoci, které Dlouhá cesta nabízí, jsou různé. Zejména jde o podporu pozůstalých prostřednictvím dobrovolníků s podobným životním příběhem. Několikrát ročně se rodiče i další členové rodiny mohou setkat na různých skupinových aktivitách. Jednou z takových je celosvětová akce Zapalme svíčku.

„Se smrtí dítěte se smířit nejde, ale je možné dál žít,“ říká Iveta CoufalíkováDruhá neděle v prosinci je světovým dnem památky zesnulých dětí. Při této příležitosti lidé po celém světě zapalují v 19 hodin místních časů svíčky. Tvoří tak virtuální vlnu světla po celé zeměkouli.

„Stejně jako v předchozích letech se zapojí Dlouhá cesta i letos. Na různých místech v naší zemi se 8. prosince konají otevřená setkání rodin, přátel a veřejnosti. Ve Zlíně se sejdeme v Evangelickém kostele na Slovenské ulici. Od 14.30 hodin se uskuteční bohoslužba se zapálením svící, od 16 hodin poté posezení pro všechny, kteří s námi budou chtít zůstat déle,“ zve Iveta Coufalíková s tím, že připojit se k uctění památky zesnulých dětí může každý.

Dlouhá cesta nabízí také nejrůznější besedy, konzultace, semináře a kurzy. Na webových stránkách www.dlouhacesta.cz mohou zájemci naleznout nejen více informací o celém projektu, ale také řadu videí a textů od odborných poradců i rodičů.

Smrt dítěte je traumatickým zážitkem nejen pro rodiče, ale také pro sourozence, příbuzné a přátele. Ti všichni se mohou na členy Dlouhé cesty obrátit. Veškeré služby jsou přitom diskrétní, bezplatné a bez povinnosti stát se členem.

Smířit se smrtí dítěte? Nemožné

Se smrtí dítěte se podle Ivety Coufalíkové smířit nejde. „Pouze se s tím člověk naučí nějak žít,“ přibližuje. Jí samotné pomáhaly například toulky přírodou se synovým psem, krmení zvěře v lese, objetí manžela a vědomí, že jejich rodina dokáže společně situaci zvládnout.

„Usínala jsem s plyšákem, kterého mi chtěl Lukáš dát k Vánocům, ale už to nestihl. Sedávala jsem mezi jeho fotografiemi a povídala si s ním, protože věřím, že je stále mezi námi a slyší nás. Četla jsem také různé knížky o životě po životě. Pomáhala mi i moje práce, kde jsem musela přemýšlet, abych nezpůsobila nějakou chybu,“ vyjmenovává Coufalíková, co jí pomáhalo pokračovat v běžném životě.