Lidé chybějí doslova všude. Již po první vlně rozvolnění se to ukázalo v gastronomii. Tam byla situace netradiční v tom, že velká část kuchařů a číšníků kvůli nejistotě ze sektoru úplně odešla, stali se z nich taxikáři, šli pracovat do supermarketů. A zatím se do gastra nevrátili, protože si existenční nejistotu spojenou s možností uzávěr restaurací nemohou finančně dovolit.

Ale gastro bylo jen nejviditelnější a nejhmatatelnější. Každý ve své oblíbené restauraci či hospodě zaslechl, že provozovatel nemůže najít druhého kuchaře ani nikoho „na plac“.

Problémy však jsou i jinde. Z analýzy Barometr českého průmyslu, která vychází z dat získaných během 263 rozhovorů s klíčovými představiteli vybraných společností, vyplývá, že s nedostatkem kvalitních pracovníků bojují dvě třetiny tuzemské ekonomiky.

Americký vzor?

Totéž se přitom děje v celém světě a ve vyspělých státech navíc probíhají průzkumy a výzkumy toho, co za současnou situací na trhu práce stojí. Jen od dubna letošního roku dalo v USA výpověď více než 15 milionů lidí. A další miliony to zvažují, což vede k tomu, že situace na tamním pracovním trhu začíná být pro celou řadu podniků alarmující.

Text připravila redakce deníkovské přílohy Víkend, která vychází v sobotu.

„Firmy navíc mají problém podobnou situaci řešit. Důvodem je, že většina personalistů vůbec nechápe, proč k masivním výpovědím dochází,“ uvádí studie poradenské společnosti McKinsey, podle níž až 40 procent veškerých zaměstnanců v USA buďto výpověď podalo, nebo tak letos téměř jistě učiní.

„To nejdůležitější, co jsme se během uplynulých 18 měsíců naučili, je skutečnost, že lidé se daleko více zajímají o lidskou podstatu své práce. Ano, chtějí dostávat mzdu a chtějí benefity, ale ještě více touží po docenění, po vykonávání práce, která jim bude dávat smysl,“ stojí dále ve studii. Nejpostiženějšími sektory jsou přitom v USA stejně jako u nás gastro, sociální služby a výroba.

Hrozí výpovědi také u nás? Podle odborníků nejspíš ano, protože i u nás je výrazný převis volných pracovních pozic proti počtu nezaměstnaných. „Charakteristiky českého trhu práce se v čase příliš nemění a jeho nepružnost se i po pandemii dále zhoršuje,“ připomíná analytik České spořitelny Michal Skořepa.

Hrozí dobrovolné výpovědi?

A podobně mluví také Jiří Halbrštát, manažer náboru a marketingu ManpowerGroup. „Na trhu je rekordní počet neobsazených pracovních míst a firmy bojují o zaměstnance. Lidé si to uvědomují a jsou ochotnější ke změně.

Neplatí to ale o všech oborech. Firmy totiž nejvíce hledají pracovníky do výroby, stavebnictví a logistiky. Ze 363 tisíc neobsazených míst je hledaných 280 tisíc dělníků či řemeslníků,“ vypočítává Halbrštát.

„V těchto segmentech se pořád bojuje především penězi. Velmi ale pomáhá dotovaná doprava nebo ubytování, dobré pracovní podmínky a přístup liniového managementu,“ připomíná Halbrštát hlavní možnosti, jak nové pracovníky lákat.

Podle něj pak kancelářské pozice zatím v Česku příliš poptávané nejsou. „Tam jsou zaměstnanci stále ještě velmi opatrní a dobrovolně měnit zaměstnání opatrně zvažují. Rozhodně nedávají výpověď dříve, než mají podepsanou smlouvu u jiného zaměstnavatele,“ dodává Halbrštát.

Nové typy práce

Kancelářské pozice, známé také jako „bílé límečky“, přitom během pandemie prošly velkou změnou, která navíc může být trvalá. Díky možnostem internetu spousta z nich může pracovat z domu. „Pokud se někdo snaží lákat na tyto pozice, jsou velmi často nabízeny moderními benefity, jako je flexibilní pracovní doba, možnost home office, neformální firemní kultura nebo dovolená navíc,“ míní odborník na místní pracovní trh průzkumné společnosti ManpowerGroup.

A nejspíš to povede ještě k radikálnějším změnám na pracovním trhu. Již nyní některé společnosti koketují se čtyřdenním pracovním týdnem, který se pravděpodobně v horizontu let stane standardem.

Připomeňme, že pro řadu lidí „normální“, tedy pětidenní pracovní týden byl v tehdejším Československu zaveden vyhláškou č. 63/1968 Sb., a jak její označení napovídá, bylo to v roce 1968 (účinnosti nabyla v červnu). Do té doby byly pracovní soboty běžné, stejně jako se před sociálními revolucemi a proměnou společnosti v 19. a 20. století pracovalo neustále bez ohledu na kalendář.

Zavedení čtyřdenního pracovního týdne tedy opravdu nic nebrání a bude spíše zajímavé pozorovat, které státy tak učiní dříve, které později, jak se k němu postaví byznys. A pak také, jak se k němu postaví školství. Ačkoli se o tomto fenoménu na úrovni zaměstnání mluví již několik let, ve školství o ničem takovém ještě ani neslyšeli. A vzhledem k tomu, že výuku nestíhají ani během pěti dnů, je docela možné, že nový volný den bude „dnem rodičů“.

Mladí chtějí hlavně čas

Pro zavedení čtyřdenního pracovního dne ostatně mluví ještě jedna tendence, která je signifikantní zvláště pro mladší lidi teprve vstupující na pracovní trh. I oni sami pro ni používají spojení „work-life balance“ a jedná se o to, že se pracovním povinnostem nechtějí věnovat přehnaný čas v týdnu.

Čas se v posledních letech skloňuje stále častěji a jeho hodnota zvláště u některých pracovních pozic je významnější než hodnota vydělaných peněz. To má výrazný dopad pro firmy, protože většině z nich se nedaří lákat mladé, zvláště absolventy. To pak vede k začarovanému kruhu přepínání stávajících zaměstnanců, jejich nespokojenosti a následnému přehodnocování života, možná k výpovědi i opuštění daného sektoru, kde člověk doposud pracoval.

Právě toto je jeden z nebezpečných dopadů pandemické krize, která nejspíš urychlí nejednu transformaci společnosti, o které se většině lidem před pár lety ani nezdálo.

Jak se pracovalo za pandemie?

Každoroční globální průzkum institutu Gallup věnovaný situaci na pracovišti se letos zaměřil především na negativní dopady pandemie na zaměstnance. V šetření, kterého se zúčastnilo více než 100 tisíc společností z celého světa, patří k alarmujícím zjištěním zejména nárůst stresu a negativních emocí.

„Na otázku, zda po většinu uplynulého pracovního dne pociťovali obavy, stres či je přepadaly negativní myšlenky, odpovědělo kladně 41 procent lidí. Ačkoli jsme nárůsty negativně smýšlejících zaměstnanců registrovali po celou uplynulou dekádu, nárůst mezi lety 2019 a 2020 je nejvyšší vůbec,“ komentují výsledek průzkumu jeho tvůrci.

A má to podle nich celou řadu negativních dopadů. Tím hlavním je pokles takzvaných angažovaných zaměstnanců, kteří jsou efektivní, bývají tahouny týmu, jsou méně často nemocní. Celosvětově míra těchto zaměstnanců poklesla o dva procentní body z 22 na 20 procent.

Slovensko a Česká republika jsou na tom však ještě hůře. Z detailů zprávy Gallupu vyplývá, že v Česku je míra takovýchto angažovaných zaměstnanců jen 16 procent, na Slovensku dokonce pouhých 13 procent (v obou zemích se však meziročně jejich podíl zvýšil o procentní bod, na Slovensku o dva procentní body).