Ján Zákopčaník se narodil v roce 1958 ve slovenské vesnici Oblazov a meteorologem se stal vlastně náhodou. Zatímco maminka si přála, aby se stal knězem, mladý Ján prý chtěl být pilotem, archeologem a nakonec zatoužil po studiu astronomie. Jenže v roce, kdy se tam chtěl přihlásit, tento obor neotevírali. Na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy proto začal studovat meteorologii.
Po dokončení školy pracoval osm let jako meteorolog na letišti Praha – Ruzyně, a pak už začala jeho práce pro televizní vysílání. Nejprve působil na kanále OK3 a od roku 1994 už ho jako moderátora relace o počasí mohli vídat diváci České televize i s jeho originálním pozdravem. Řada z nich se netajila tím, že se nejvíc těší, až jim popřeje slunce v duši, ovšem tábor těch, které jeho pozdrav pěkně vytáčel, byl rovněž početný.
Ján Zákopčaník připouštěl, že se mu líbí zábavnější stránky televizních předpovědí, ale věděl, co je prioritou relace. „Nesmí se tam vytratit to málo, co do toho z meteorologie můžeme a máme dát. Nesmí to být překryto něčím, co je jen na efekt,“ řekl v jednom z rozhovorů. Vlastním předpovědím chtěl vtisknout nadčasovost a svébytnost.
„Dokázal znovu a znovu diváky překvapovat neotřelým přístupem. Někoho pobavil, někomu zase pomohl lépe snášet životní strasti. Měl přesně ten přesah, který divákům dal pocit, že mu na každém z nich záleží,“ vzpomíná na něj jeho tehdejší kolegyně a dnes vedoucí redakce počasí ČT Taťána Míková.

Ján Zákopčaník se zajímal také o to, jak si vedou jeho kolegové v zahraničí, a mnohdy se i pobavil: „S nadšením jsem třeba sledoval tuším nějakého Australana, který předpověď počasí zazpíval," popsal. Některým kolegům vyčítal, že se ve svých předpovědích vyjadřují tak obecně, že jejich sdělení mnohdy ztrácí informační hodnotu. Podle něj to byl alibismus.
Jeho přístup a originalita se mu však vyplatily. Patřil k oblíbeným televizním tvářím a v letech 1998, 1999 a 2000 se stal dokonce držitelem ceny Rosnička.
UFOlogem snadno a rychle
V rozhovorech pro média musel často mluvit o tom, jak je to vlastně s jeho sluncem v duši. Podle něj je vnitřní světlo důležité, protože když jednou onemocněl zápalem plic, uvědomil si, že předtím začal podléhat smutku a trápil se, takže nemoc mohla být důsledkem jeho rozpoložení. „Je to spíš o tom, že to slunce v duši musím stále naplňovat, udržovat při životě. Není to něco, co běží samo od sebe,“ podotkl.
Na nějaký čas se stal i nedobrovolným důvěrníkem a poradcem svých fanoušků. Dostával stovky dopisů a v řadě z nich se na něj lidé obraceli se svými problémy i smutky. Později přiznal, že se snažil každému odpovídat, ale že mu to zabralo všechen čas, a stejně se na všechny pisatele nedostalo.

Jeho obrovská popularita měla i další stinné stránky. Mezi ně patřily nejrůznější fámy, které o něm mezi lidmi i v médiích kolovaly. K těm mírnějším patřila informace, že je zapálený ekolog.
„Úplně vedle. Já s ekologickým hnutím neudržuji vůbec žádné kontakty. Ani nevím, v jakém je to stavu, co se tady děje. Nemám na to čas. Mnozí si dokonce myslí, že jsem čestný předseda nejradikálnějších ekologů. Jednou jsem se dozvěděl, že jsem členem nějaké kontaktní skupiny, která navazuje hovory s UFO, to už jsem byl úplně vyvedený z míry. Taky jsem asi ve čtyřech nebo pěti náboženských sektách,“ postěžoval si tehdy v rozhovoru pro časopis Koktejl.
Prasata v přímém přenosu
Za terč svých drsných vtípků si oblíbeného meteorologa několikrát vybrali tvůrci oblíbené televizní série Česká soda. Když však v jednom z dílů pohovořili o tom, že byl Zákopčaník zatčen za sex se zvířaty, a v jiném předstírali, že moderuje počasí nahý, došla mu trpělivost.
Odvetu pojal po svém: přímo ve vysílání nechal promítnout obrázek tří prasat a označil je za Čtvrtníčka, Šteindlera a Vávru, tedy trojici, která stála za Českou sodou. Vedení České televize mu za to udělilo pokutu a několikadenní zákaz vystupování na obrazovce.
Další nepříjemností bylo, že od roku 2001 musel v televizi přestat používat svůj pozdrav na rozloučenou. Dal totiž jedné firmě souhlas že smí Slunce v duši užívat jako slogan pro svůj nový bylinný likér. Tím se však z jeho pozdravu stala skrytá reklama a z obrazovky musela zmizet.
Ještě mezitím Ján Zákopčaník zažil dramatické chvíle v zahrádkářské kolonii Motorlet u pražských Jinonic, kde měl pozemek. V listopadu roku 2004 tam vpadlo asi dvacet agresivních dělníků a členů bezpečnostní agentury s buldozerem a na příkaz ruského podnikatele Nikolaje Čagina začali kolonii likvidovat. Jak tehdy informovala média, ze třetiny chatek zbyla jen suť, zbylé domky najatí muži vyrabovali. Čagin později uprchl do zahraničí, aby se vyhnul trestnímu stíhání.
O další čtyři roky později zmizel z obrazovky i oblíbený meteorolog. S vedením televize se prý neshodl na tom, jak by měla redakce počasí, které tehdy šéfoval, dál fungovat. Pak začal působit v rádiu Blaník a nakonec se vrátil ke své původní profesi leteckého meteorologa.
Zůstal celebritou
Radost mu naštěstí přinášela rodina. S druhou manželkou ekonomkou Jitkou se vzali už po pětitýdenní známosti. Vychovávali tři děti: dceru Anežku a syny Jonáše a Marka. Nečekaná zpráva o jeho smrti přišla letos v červnu. Ján Zákopčaník zemřel ve věku 63 let. O tom, že byl stále pokládán za celebritu, svědčil fakt, že o jeho skonu informovala snad všechna česká média. Jeho fanoušci a kolegové na něj nezapomínají.

„Vždy, když na Jána Zákopčaníka vzpomínám, usmívám se nad tím, jak byl svůj. Za jakéhokoliv počasí vždy dokázal do místnosti přinést neuvěřitelný klid,“ řekla nedávno Deníku meteoroložka Dagmar Honsová.
Své rodině Zákopčaník odkázal to, čím se proslavil. Majiteli registrované ochranné známky na slogan Slunce v duši se stala jeho manželka a děti.