V době, kdy zhruba polovina manželství končí rozvodem, není divu, že rychle roste procento neúplných rodin, v nichž děti vychovává pouze jeden z rodičů – v drtivé většině případů matka. Zatímco většina rozvedených mužů si poměrně brzo najde další partnerku a mnozí z nich založí nové rodiny, ženy často prožívají rozchod jako životní tragédii a chlapy nějaký čas nechtějí ani vidět.

Nejlépe jim pak je ve společnosti žen, které potkal podobný osud, protože mohou rozebírat stejné problémy, sdílet náklady na bydlení a na domácnost, střídat se při vaření nebo úklidu a navzájem si pohlídat děti. Výhodou je i možnost vytvořit sociální zázemí pro potomky, kteří žijí ve společné domácnosti s ostatními a sdílejí s nimi zážitky jako sourozenci.

Zatímco například ve Spojených státech a Velké Británii je podobné sdružování poměrně rozšířené, v České republice se zatím neujalo. „Vůbec nevím o tom, že by v posledních letech u nás něco podobného existovalo,“ říká ředitelka Klubu svobodných matek Dana Pavlousková.

„Čas od času se podobné nápady objeví v čistě teoretické rovině, ale v praxi to u nás zatím nefunguje – a když, tak okrajově. Vyžaduje to totiž nejen absolutní vzájemný respekt a toleranci, ale také názorovou blízkost v oblasti životní filozofie, přístupu k výchově a životnímu stylu. Máme přece jen trochu odlišné zvyklosti a jinou mentalitu, svou roli sehrává i potřeba soukromí a intimity,“ vysvětluje Dana Pavlousková.

Vznik první „mamuny“

Když Emily Blake ve svých 34 letech zjistila, že je poprvé těhotná, nabídla jí kamarádka, že s ní může nadále bydlet v jejím bytě i po narození ratolesti. Jakmile ale malý Jaden přišel na svět a začal se pravidelným křikem a pláčem hlásit o pozornost, po několika bezesných nocích a následných problémech v zaměstnání bylo jasné, že dlouhodobě by bylo jejich soužití neúnosné.

„Kdo nikdy neměl malé dítě, nedokáže si představit, co všechno to obnáší. Vůbec se nedivím, že jí to vadilo, protože žít v domácnosti s kojencem, k němuž nemáte žádný vztah, je pro většinu dnešních mladých lidí nad jejich síly,“ svěřila se Emily Blake v reportáži britské rozhlasové stanice BBC z mateřské komuny na okraji Londýna, kam se s malým Jadenem přestěhovala. „Brzy mi došlo, že jako matka samoživitelka nemám šanci zaplatit nájem za samostatný byt, protože s malým můžu pracovat jen na půl úvazku. A najít někoho, kdo by pronajal pokoj ženě s maličkým dítětem, bylo nemožné,“ dodala.

Zachránila ji až rada, aby zkusila štěstí na webové stránce, která pomáhá najít spolubydlící ženy ve stejné životní situaci, s podobnými zájmy a shodným pohledem na výchovu dětí – www.coabode.com.

Seznamku pro matky samoživitelky založila v roce 2002 Američanka Carmel Bossová poté, co její manželství skončilo rozvodem a ona zůstala v Los Angeles se sedmiletým synem.

„Zpočátku jsem se cítila zoufale. Byla jsem pořád sama, totálně vyčerpaná, a měla jsem pocit, že jeho výchovu nemůžu nikdy zvládnout. Chyběl mi rodinný krb, můj kmen, má rodná vesnice,“ uvedla zakladatelka seznamky, která si dala inzerát do místních novin – a brzy se jí ozvalo 18 svobodných matek. „Nakonec jsem se napevno dohodla se třemi z nich. Pronajaly jsme si společně malou vilku s kuchyní, obývacím pokojem, malou stinnou zahrádkou a třemi ložnicemi. Tak jsme založily první ,mamunu‘.“

Století svobodných matek

„Fenomén ,mamun‘ je přirozenou reakcí na pokračující rozpad tradiční nukleární rodiny“, píše se ve studii amerického výzkumného centra PEW ve Washingtonu. Podle ní žije v současnosti jen ve Spojených státech 15 milionů svobodných matek. Jejich procentuální zastoupení (oproti matkám vychovávajícím děti v úplných rodinách) se od 60. let téměř zdvojnásobilo. Zatímco v roce 1962 tvořily jen asi 12 procent, nyní je jich více než pětina. V roce 2050 by podle autorů studie mohla reálně nastat situace, kdy bude vychovávat děti v neúplné rodině každý druhá americká matka…

Za hlavní příčiny tohoto jevu označují vědci zmírnění sociálního stigmatu spojeného s rozvodem, větší počet matek žijících v nevyhovujících manželstvích a bohatší nabídku pracovních míst, která umožňuje svobodným matkám větší sociální stabilitu. Studie ovšem zároveň upozorňuje na fakt, že téměř třetina amerických samoživitelek s dětmi trpí chudobou, zatímco u úplných rodin se jedná pouze o osm procent.

„Situace, kdy mají svobodné matky možnost najít spřízněnou duši s podobnými problémy, podělit se o ně a vzájemně se psychicky podpořit, je velmi přínosná nejen pro ně, ale i pro jejich děti. Osvobozuje je od pocitu sociálního vyloučení a poskytuje jim náhradu rodinné komunity,“ řekl v rozhovoru pro list Washington Post sociolog Issar Daryanani, který se na problematiku neúplných rodin specializuje. Z jeho loňského výzkumu vyplývá, že až 34 procenta svobodných matek, žijících v domácnosti s jedním nebo více dětmi, trpí depresemi a stresem, zatímco u matek z funkčních úplných domácností jich má deprese jen asi sedm procent.

„Z toho je zřejmé, že myšlenka ,mamun‘ má budoucnost. Pro muže ale zároveň přináší vtíravou a neodbytnou otázku: jestli už v moderním světě, kde ženy zvládnou zastat všechny role samy, nejsou tak trochu zbyteční,“ podotkl Isaar Daryanani.

Jeho závěry pro muže a jejich budoucnost dvakrát optimistické nejsou, ve skutečnosti ale není třeba malovat čertice na zeď. Sociologové se shodují, že to, čeho jsme v posledních desetiletích v západních společnostech svědky, neznamená v žádném případě konec rodiny, ale její proměnu z klasické nukleární podoby ve složení matka, otec a děti do nových forem, které se lépe přizpůsobí novým výzvám.

Samoživitelkám chybí pochopení, peníze a čas

„V současné chvíli máme necelých 7 500 členek a nutno dodat, že každým týdnem toto číslo roste,“ říká ředitelka českého Klubu svobodných matek Dana Pavlousková.

Co vás přivedlo na myšlenku založit Klub svobodných matek?
Sama jsem matka samoživitelka, takže dobře vím, co všechno tato role obnáší a jaká úskalí přináší. A tak mě napadlo zkusit založit virtuální místo, kde by se všechny maminky, co jsou samy s dětmi, mohly setkat. Životní styl rodiče samoživitele je hodně hektický a specifický, takže často bývá těžké najít ve svém okolí člověka, jenž rozumí problémům, které řešíte také, aby byl „na stejné vlně“. V našem klubu tuto možnost ženy mají.

Čím se váš klub zabývá?
Klub svobodných matek je neziskovou organizací zaměřenou na pomoc rodičům samoživitelům, naši pomoc využívají primárně maminky samoživitelky. Aby se to nepletlo: za svobodnou matku označuje zákon ženu, která nemá otce dítěte zapsaného v rodném listě. Pojem svobodná matka naše zákony neznají a místo toho operují s termínem čistá neúplná rodina (jeden z rodičů žije v domácnosti sám s dítětem) a neúplná rodina (s matkou a dítětem žije jeden nebo oba prarodiče dítěte). My všem těmto ženám, bez ohledu na to, do jaké skupiny patří, pomáháme řešit jejich problémy, jako jsou nevyvážená finanční situace, neplacení výživného, restrikce při poskytování některých dávek sociální podpory, obtížné uplatňování na trhu práce a občas i sociální vyloučení.

Kdo a jakou formou svobodným matkám pomáhá?
Dalo by se říct, že si pomáháme všechny navzájem. Klub byl založen na principu solidarity, kdy takzvaná silná maminka pomáhá té slabší. A funguje to. Máme za členky maminky s nejnižšími příjmy a na sociálních dávkách, stejně tak ale ty, které působí ve vysokých manažerských pozicích. Kromě toho se nám díky dárcům daří zprostředkovávat materiální pomoc zvenčí. Na jaře tak platíme školy v přírodě, v létě letní tábory. Dále máme program na úhradu kroužků a zájmových aktivit a taky obědů dětem ve školách, protože ne všechny školy jsou zapojeny do státního programu, který sociálně potřebným dětem obědy zajistí. No a před Vánocemi budeme jako každý rok nejpotřebnějším dětem zařizovat dárky pod stromeček. Navíc nabízíme poradenskou činnost, jako je bezplatná právní pomoc pro běžnou agendu rodinného práva a pro vymáhání dlužného výživného, což je pro rodiče samoživitele jeden z nejpalčivějších problémů.

Jsou v české společnosti vůči svobodným matkám stále předsudky?
Osobně mi například přijde škoda, že pojem „samoživitelka“ má v naší společnosti takový divný nádech, většinou lehce pohrdavý v tom smyslu, že dotyčná si neuměla uspořádat život. Ještě horší je pak představa, že každá samoživitelka sedí doma a v klidu pobírá dávky. Ono to tak právě není – podle jednoho z našich posledních průzkumů je více než šedesát procent maminek řádně zaměstnáno a jenom necelá desetina je vedena na Úřadu práce.

Co u nás svobodným matkám nejvíce chybí?
Zcela jistě čas nebo peníze. Nebo obojí. Pokud se vám podaří najít si práci, vždycky budete mít pocit, že byste mohla být lepší mámou. Naopak, pokud vám nikdo malé dítě nepohlídá, takže pro vás práce bude nedostupná, budou vám chybět peníze. Rodičovský příspěvek má být podle zákona náhradou za ušlou mzdu, jenomže v reálném životě absolutně nedokáže výplatu suplovat. K tomu si připočtěte směšně malou výši výživného. Činí v průměru kolem 2 000 korun, ale jde o statistickou zradu, protože na tuhle částku dvě třetiny maminek nedosáhnou. Máme v klubu maminky, které musí po zaplacení nezbytných nákladů na bydlení vyjít i s částkou 1 500 korun měsíčně…

ONDŘEJ MRÁZEK