Je pošmourný podvečer jednoho listopadového dne. V areálu Barrandovských ateliérů kvůli různě rozkopaným silnicím bloudím a na domluvené místo, do budovy, kde má skupina Čechomor své zázemí v podobě nahrávacího studia a zkušebny, přicházím o pár minut později.

„Vydržte chvilku,“ vítá mě manažer skupiny Petr Tolar. Vydržím dalších dvacet minut a vůbec nemusím mít výčitky, že bych přišel pozdě. Když se přivítám s Karlem Holasem a Františkem Černým, druhý jmenovaný si ještě odskakuje zakouřit. Prostě taková klasická pohoda.

„My nikam nespěcháme, užíváme si život,“ stručně utrousí houslista Karel Holas. Za okamžik už začíná rozhovor, ve kterém občas pánové odpovídají tak, že o pravdě by se dalo spekulovat. Při rozhovoru jeden druhému zcela v klidu skáče do řeči. A oba jsou absolutně v pohodě. To mohu potvrdit.

Jaký byl pomalu končící rok 2019 pro Čechomor?
Karel Holas: Opět to byl dobrý rok, odehráli jsme hodně krásných koncertů, zdraví nám sloužilo, diváci na nás chodili a věřím, že byli spokojeni. Měli jsme několik velkých koncertů, jako například v Třeboni, a taky jsme si zahráli na pěkných festivalech. Čekají nás vánoční koncerty a něco připravujeme na příští rok. Co to přesně bude, to ještě nevíme…
František Černý: … tak my to víme, ale nechceme to…
KH: … zkoušíme připravovat novou desku, tak jsem to myslel.

Přede dvěma lety jsme bilancovali a říkali jste, že se vždy spojujete s netradičními tělesy, různými žánry, naznačili jste dechovku…
KH:
… a s tou jsme se i spojili. Vloni měl Čechomor 30 let, a tak jsme vymysleli nový projekt, který jsme nazvali Nadechnutí. Spojili jsme se s Kumpanovými muzikanty, což je dechovka z Velkých Bílovic hrající ale spíš v zahraničí. Nakonec z toho vznikla trilogie, Nadechnutí (s dechama), pak jsme dechy dali pryč a nabídli klukům z kapely a kamarádům, aby upravili písničky z CD Nadechnutí, ale bez dechů tak, jak původně vznikaly. Oni si k tomu přidali svoji invenci – a vzniklo Nadechnutí Jinak. Letos na jaře jsme jeli turné, asi pět velkých koncertů s Kumpanovými muzikanty, z toho vznikla nahrávka Nadechnutí živě. Ta vyšla teď na podzim. Tím jsme naši trilogii Nadechnutí uzavřeli.

Je možné, že se příští rok objeví zase nějaké další překvapující spojení?
FČ:
Zbývá toho docela dost, třeba swingový styl, punkový nebo jakkoliv jinak. Spíše jde o to, že si chceme tuhle éru kapely užít tak, aby nás to hodně bavilo. My jsme z hlediska stability našeho prezentování značně neklidní, takže nás baví se nejen vracet ke starému zvuku, nebo naopak jakýmkoliv způsobem zvuk rozšiřovat. Co nás čeká, je to, co tak trochu víme a tak trochu cítíme, ale zároveň uvidíme, jak to dopadne. Třeba nás to ještě samotné překvapí. Mohl bych říci, že chceme udělat desku, která zachycuje interprety dejme tomu ve čtyři ráno.

Co si pod tím mám představit?
KH:
Uvidíme, uslyšíme.
FČ: Náš hlavní cíl je vrátit se k písničkám takzvaně na dřeň. A jestli to bude ve čtyři ráno, v pět ráno nebo v deset dopoledne, to se uvidí. V tom ještě úplně jasno nemáme.
KH: Jen podotknu, že on je docela zásadní rozdíl, zda je to ve čtyři ráno, nebo ve čtyři odpoledne.

Čechomor a Vánoce?
FC:
Obrovskou naší výhodu je, že jsme se to kdysi rozhodli s vánočním programem udělat trochu jinak než všichni okolo. Nechtěli jsme hrát Ježíšku, panáčku a koledy, které slyšíte všude, hledali jsme jiné. Když se ohlédneme, tak jsme udělali dvě desky rozmanitých koled…
KH: … tři desky, Franto, tři.
FČ: Jo, máš pravdu, vlastně tři. Máme radost, že ten vánoční materiál máme tak rozmanitý, že ve výsledku nás to baví. Neobtěžuje nás to, naopak Vánoce a adventní koncerty jsou pro nás krásným zpestřením roku, můžeme a děláme to každý rok jinak.

Vaše mládí a koledy - jaké to bylo?
KH:
Doma jsme zpívali s tátou, který mě naučil hodně písniček. Byl hudebník samouk, uměl zahrát skoro na všechno a měl svoji kapelu. Když jsem začal chodit do hudebky a naučil se držet housle, hrál jsem s ním. Naše rodinná kapela hrávala často a koledy v tom hrály velkou roli.
FČ: U nás se zpívalo od malička, tatínek byl divadelník a naučil mě všechny lidovky, které jsme v začátcích hráli.

Co vám přinesl Ježíšek nezapomenutelného?
KH:
Pásový traktor na baterku a autodráha. Moje vysněné hračky.
FČ: U mě to vyhrála kytara. Furt jsem ji neměl, tak jsem ji ukradl bráchovi.

Banner - koledyJá myslím pod stromeček, Františku.
FČ:
To vím zcela přesně, to byl drnkací fotbal.
KH: Nojo, ten mě taky bral.
FČ: Drnkací fotbal, to bylo nejvíc.
KH: A ještě tehdy byl taky hokej na táhlech. Když se to trochu ohnulo a napružilo péro, tak to pak dávalo strašný prdy a vždycky byl gól.

Pamatuji se, já jsem zase umělou hmotu, tedy ledovou plochu čistil máslem.
KH: To je dobrý, to mě nenapadlo.
FČ: Ještě si pamatuji… To si moc dobře nepamatuji… Jako by to bylo včera.

Pozn. red.: Přichází asi minutové ticho, kdy se František tváří, jako by vzpomínal a přemýšlel.

Teď nevím, zda pořád myslíte, nebo jste usnul a máte u toho otevřené oči?
FČ:
Myslím. Pamatuji se, že na Vánoce jsme měli mít postele, stoly a židle a nakonec byla kytara a spali jsme s manželkou na zemi ve spacáku. Místo nějakých hovadin jsme si koupili kytaru. Kytara byla vlastně naše kuchyň, trsátka obývák, struny ložnice.

Ježíšek je skoro za rohem, máte pro letošek vyřešené dárky?
FČ: Jasně, máme. A s Karlem to máme úplně stejně.

Ale Karel minule říkal, že dárky neřeší.
FČ:
Vždyť říkám, máme to vyřešené. A to tak, že to neřešíme. A ke všemu to za mě vyřeší osud. Já si totiž nic nepamatuji. V kapele mám kamaráda, ten si pamatuje i zítřejší koncert. To já vůbec.

Nepamatujete si, nebo nechcete si pamatovat?
FČ:
To jsou mi dotazy! Podívejte se, odpovím vám asi takhle: B je správně.

Naznačili jste doma nenápadně, co by Ježíšek mohl přinést vám?
KH:
Čas vánoční máme všichni doma rádi a máme vše naznačeno.
FČ: Vánoce jsou v mém itineráři poměrně značný dezorientační prvek. Mně ty Vánoce, jak hrajeme a pořád někde lítáme, tak nějak splývají. Ale abych posunul dál odpověď, tak samozřejmě budu rád za každý dárek a Vánoce mám rád.

Dodržujete nějaké vánoční zvyky
FČ: Které myslíte?

Třeba krájení jablek, pouštění skořápek, bramborový salát, kapr…
FČ:
Těch tradičních velmi málo, protože se ke skořápkám moc nedostanu, olovo taky už nepraktikuji. A střevíčky se házejí jindy, že?
KH: Papuče ale…
FČ: … tak ty odhazuji každý rok.

Jak vypadal Ježíšek podle vašich dětských představ?
FČ:
Jako já.
KH: Má dlouhý bílý vousy a červenou barvu…
FČ: Ze vzpomínek na Ježíška snad to, že Ježíšek byl nějakej jinej, ale jakej, to nevím. Ale ty fousy měl.
KH: V každým případě měl saně a zvonil.

Ty saně měl kdo? František, nebo Ježíšek?
KH:
Ježíšek, na něho jste se ptal. A zvonil, protože zvoneček byl vždycky signál, že už tam byl.
FČ: Pro mě byl Ježíšek prostě neviditelnej.

Jak to bylo s Ježíškem u vašich dětí?
FČ:
Proběhly všechny manipulační techniky a příběhy. Když přicházel čas, že by se Ježíšek měl tak nějak objevit, odváděli jsme děti pod různými záminkami pryč z pokoje.

Když tuhle Ježíškovskou anabázi shrneme, máte už dárek pro „tu svoji“?
FČ: Máme, my si to navzájem vymýšlíme. Karel mně a já jemu. Nikdy jsme nemohli na nic přijít, a tak si takhle už roky vypomáháme. Utužuje to naše přátelství.

Nevěřím vám.
FČ:
Fakt to máme takhle rozdělené. Od pondělí do středy přemýšlí Karel a od středy do soboty já…
KH: … v neděli máme od přemýšlení volno.

Dobře. Tak jiným směrem. Pár koncertů jste už odehráli, co vás napadá, když jedete na další štaci? Přijde někdo? Kruci, už aby byl konec? Už abychom byli doma?
KH:
Když jedeme, tak už víme dopředu, jestli máme vyprodáno. A to máme. Já osobně se na koncert vždycky těším. Moc dopředu nic neřešíme, jsme spíše spontánnější.
FČ: My si současnou éru kapely nesmírně užíváme. Ta současnost je pro nás s Karlem velmi příjemná, protože, když to řeknu jednoduše, užíváme si nejvíce to, že si všechno můžeme dělat tak, jak chceme o mnohem více, než tomu bylo dříve. A taky jsme už větší kluci a už si více rozumíme než dříve.

Dokážete se vy dva rozčílit? Špičkovat?
FČ:
My máme zásadní věc, že já jsem Štír a Karel je Beran. To je už z hlediska teorie špatně. Ale my jsme živý důkaz toho, že se Beran se Štírem prostě domluví.

Kdy jste se naposledy naštvali?
FČ:
Dovedeme se pohádat kvůli práci, ale ne kvůli jednomu akordu, ale spíše kvůli myšlence. Každý ji má někde jinde, ale stejně nám nic jinýho nezbude, než tu myšlenku vzít a přiblížit ji tomu druhému, mezi sebou, abychom byli schopni udělat kompromis.

Čím se vy dva navzájem překvapujete?
KH:
Tím, jak je Franta stále pozitivní.

Myslíte, že to může být jeho nejmladším potomkem, kterého má doma?
KH:
To nevím, nedovedu to odhadnout. My máme zásadu se navzájem nesrat a když se nasereme nějakým způsobem, tak to rychle vyřešit tak, abychom se nemuseli srát.
FČ: Já bych tuhle otázku uzavřel heslem: „Užívej a neser.“

Co očekáváte od příštího roku?
KH:
Já každoročně světový mír a bejt na sebe hodní.
FČ: Já si myslím, že je to ta nejzásadnější věc. Ale aby byl na světě mír, tak je především třeba, aby se lidi k sobě chovali hezky. To je vůbec základ úplně všeho. Vztahy. Nejdůležitější na světě je to, jak se chováme jeden k druhému.

K tomu přispíváte svoji hudbou a zpěvem. A také tím, že pomáháte obecně prospěšné společnosti Pomocné tlapky.
KH:
Přesně tak. Pomocným tlapkám pomáháme už 13 let nejen finančně, ale i s osvětou. Tlapky s námi jezdí na koncerty, kde představují svoji činnost, prodávají svoje trička a další „tlapkovské“ suvenýry a nejen za tyto utržené peníze pak vychovávají asistenční psy, kteří pak pomáhají handikepovaným občanům. Díky spolupráci s naším generálním partnerem, pojišťovnou Kooperativa, jsme si je vybrali i proto, že stát na tohle nepřidává ani korunu.
FČ: V naší společnosti je strašně moc problémů a obrací se na nás spousta lidí vlastně každý týden někdo. Je těžké vše koordinovat tak, abychom vše ustáli a udělali věc, která je prospěšná a čitelná. Pomáhat bychom mohli pořád, ale musíme je bohužel odmítat.
KH: Dlouhodobá spolupráce nese to nejlepší ovoce, které může uzrát. Protože čitelná a užitečná pomoc v tomhle oboru se v tom pozitivním projeví až po více jak dvou třech letech. A to se nám společně s naším generálním partnerem a našimi skvělými fanoušky, jimž patří dík za to, že s námi Pomocným tlapkám pomáhají, na sto procent povedlo.
FČ: Máme pocit, že to vše máme pod kontrolou a že víme proč to je, jak to je. Není to kontraproduktivní, ale smysluplné.

A teď ještě rozdáte radost, pohodu a dobrou náladu na pražském Staroměstském náměstí.
KH:
Zpívání koled na akci Česko zpívá koledy je skvělá myšlenka. Zpívat se bude po celé republice, my zahrajeme v Praze. Na Staroměstském náměstí jsme koledy s Deníkem a jeho čtenáři zpívali už několikrát. Je tu pokaždé skvělá atmosféra a místo je to prostě nádherné. Moc se těšíme, přijďte!

ČECHOMOR

* hudební skupina hrající české, moravské, slezské a slovenské lidové písně. V roce 2001 získala tři ceny Anděl. Skupina vznikla v roce 1988 pod názvem I. Českomoravská nezávislá hudební společnost. V první sestavě hráli: Jiří Břenek (housle, zpěv), František Černý (kytara, zpěv), Jiří Michálek (harmonika) a Antonín Svoboda (housle). Svoje první album Dověcnosti vydala skupina na přelomu roku 1990 a 1991.

* Skupina se rozhodla pro zkrácení jména na Českomoravská hudební společnost a pod tímto názvem vydala v roce 1996 album Mezi horami, které je podle některých kritiků nejlepším, které skupina vydala. V roce 1996 Karel Holas se stává stálým členem skupiny.

* V roce 1999 se vydává Českomoravská hudební společnost jako předskokan na turné se skupinou Lucie. O rok později vydává skupina nové album Čechomor, podle kterého si zkrátila jméno do současné podoby.