Jak vznikla myšlenka spojit síly Nadace Krása pomoci a podniku Pizza Coloseum?
S panem Mužátkem se znám již nějakou dobu a vždy mu bylo sympatické, co dělám. Dali jsme hlavy dohromady a vymysleli takovýto projekt, ve kterém by mohli i zákazníci Pizza Coloseum podpořit seniory. Ráda propojuji své kontakty, když jde o dobrou věc. A s Nadací Krása pomoci máme také velkou podporu přátel a známých. Akce se speciálním obědovým menu pokračuje už druhý měsíc a bude trvat do konce března.

Je Nadace Krása pomoci jedinou charitativní organizací, kterou zaštiťujete?
Je to jediná taková organizace, jelikož jsem ji i založila. A je to taková moje srdcová záležitost, protože spolupráce trvá již dvanáct let, takže je to i velká část mého života.

Tato nadace pomáhá především starým lidem. V čem vidíte její perspektivu?
Hlavním motivem je pro nás důstojný a kvalitní život v každém věku, i ve stáří. Obzvlášť lidé ve vysokém věku po celoživotní práci nebo výchově dětí si jej spravedlivě zaslouží. Věřím tomu, že takový život náleží opravdu každému seniorovi a my podporujeme především to, aby tento důstojný a kvalitní život mohl každý senior žít ve svém domácím prostředí, kde to má rád. Kolikrát totiž zbytečně a předčasně tito lidé končí v institucích, kam často ani nechtějí. V tom vidím smysl a také díky tomu je po našich službách k velká poptávka. Jen za minulý rok jsme pomohli dalším 620 seniorům.

Takže vidíte v těchto službách velký význam?
Význam i dopad, když vidíme, jak často senioři, kterým pomůžeme, dostanou jakýsi nový impulz, protože kolikrát je to jen o tom, že potřebují vědět, že se mohou na někoho obrátit. Ať už jde o pomoc s příspěvkem na bydlení, dovážkou jídla nebo získání osobní asistence. Tomu člověku to tak neskutečně pomůže a zkvalitní život, že je často poté k nepoznání. Lidé zkrátka potřebují vědět, že se na někoho mohou spolehnout, když nemůže pomoci například rodina.

Zamezujete svými službami i negativním jevům spojeným se stárnutím populace?
Samozřejmě, kapacity institucí jsou přeplněné a lůžka nejsou a nebudou. Ze statistik víme, že je to momentálně neudržitelný systém a my jej pomáháme udržovat v tom, že lidé, kteří mohou zůstat doma, opravdu nemusí zbytečně do ústavní péče.

Přála byste si, aby se například senioři začali brát ve společnosti vážněji a s úctou?
Ano, ale především proto, že se ve společnosti vytrácí jakási soudržnost rodiny. Aby byli senioři respektovaní více, bych si přála také, přestože toto téma je strašně individuální. U jiných kultur v Japonsku nebo v Indii, vůbec v Asii, je ten nejstarší člověk velice vážený a ta úcta ke starší generaci je tam zakořeněná mnohem více, než v kultuře naší. Máme hluboko usazený stereotyp, kdy si představujeme seniora jako starého, zmateného a nepříjemného člověka, což tak vůbec není a nemusí být. I kvůli tomu jsme založili další projekt Zlatá práce, který pomáhá lidem 50+ najít znovu uplatnění a realizaci i v tomto věku. Chceme poukázat na to, že do budoucna představa pracujícího seniora nebude žádnou výjimkou. Právě tito lidé mají v rámci své profese možnost své vědomosti a schopnosti předávat dál. Ona ta úcta by měla být vzájemná a z obou stran si jít naproti.

Jak se vám líbí v Ostravě? Jezdíte sem častěji?
Velice málo, ale ta cesta je příjemná. Dejme tomu, že jsem tady tak dvakrát do roka na akci našeho partnera a při té příležitosti vždy navštívím také další klienty, které na Ostravsku podporujeme, například organizaci Adra Ostrava. Tu podporujeme mimochodem od vzniku Nadace Krása pomoci. Na Ostravsku Adra odvádí skutečně fantastickou práci. Domlouváme společně pro seniorské klienty také speciální rikšu, která bude přidělána ke kolům, na kterých budou jezdit dobrovolníci a vozit imobilní seniory na čerstvý vzduch. A takovýchto nápadů a projektů, které podporujeme na Ostravsku, je mnohem více.

A váš vztah ke zdejšímu kraji a naturelu?
Musím říct, že moc neznám Ostravu a její okolí, byť bych moc ráda, protože velice rádi jezdíme s rodinou do Beskyd ke známým. Když čas dovolí, vyjedeme tam na víkend.

Zajdete si třeba na Lysou horu?
Ještě jsem na ní nikdy nebyla, ale teď mám chuť si zase nějaké hory dát, tak třeba se tam vydám na výšlap.

Je něco, co byste ráda vzkázala všem, kteří chtějí pomáhat starým lidem?
Ano. Aby se starali o ty své seniory ve vlastních rodinách. Když je mají, aby opravdu projevili zájem a šli je navštívit, vzali je třeba na oběd, na kafe. A věnovali se jim, dokud to jde. Kolikrát stačí, že má ten starý člověk možnost se někomu svěřit s tím, co jej trápí, protože i senioři mají své starosti. Starší generace je nastavená tak, že obtěžuje a nechce lidi kolem sebe „otravovat“. To ale často vůbec není pravda a pro mě jsou vzpomínky na chvíle s těmito blízkými vzácné a mám je moc ráda. Takže zaprvé věnovat se svým blízkým, a když už je člověk třeba nemá, koukat se i kolem sebe, jestli například nějaká paní sousedka není sama a neudělalo by jí radost, když se zeptáte, jestli nepotřebuje něco nakoupit. Obyčejný lidský zájem o druhé často zmůže více než jakákoli jiná gesta.