Není tajemstvím, že jste si prošla velkou fyzickou proměnou. Hodně jste díky své nezdolné vůli a obrovské síle zhubla. Jak jste to dokázala?
Přiznám se, že mi denně chodí zprávy od žen s otázkou, kde beru energii a motivaci, jak a proč to dělám. Přemýšlela jsem nad tím a u mě to bylo opravdu tím, že jsem se jednoduše necítila dobře ve svém těle. Jasně, také jsem si snažila namlouvat, že se musím mít ráda taková, jaká jsem, ale nešlo to. Nelíbila jsem se sama sobě, necítila jsem se dobře. Vnímala jsem na sobě, že se schovávám, a to není v pořádku.
Tereza Mašková ve videoklipu k písni Budu při tobě stát:
Proto jste se vrhla na běhání?
Běhání mě popravdě ze začátku vůbec nebavilo. Bojovala jsem s ním, ale postupně jsem si k němu našla cestu. Posléze jsem si ho doslova zamilovala a dnes se na svých 10 kilometrů každý den opravdu těším. Pustím si k tomu muziku a vyčistím si hlavu. Člověk má čas jen pro sebe, kolikrát mě během toho napadne i něco tvůrčího. A další benefit je v tom, že pak nemám výčitky, když si dám k obědu třeba nějakou tu “prasárnu”.
Nedavno jste veřejně promluvila o tom, že jste měla poruchu příjmu potravy. Můžete prozradit, co ji spustilo a jak jste se s ní poprala?
Šlo o bulimii a bylo to peklo. Začalo to během televizní show Česko Slovensko má talent, když mi bylo čtrnáct let. Byla jsem plachá dívka, která měla výraznou nadváhu. Nečekala jsem, kolik se objeví nenávistných komentářů pod videem s mým výstupem a co všechno jsou lidi schopní napsat.
Co jste si o sobě přečetla?
Četla jsem o sobě, že jsem tlustá, hnusná, že vypadám jak Shrek a Fiona a tak dále. Hrozně mě to zasáhlo. Přesně to byl můj spouštěč bulimie. Čím dál víc jsem této nemoci podléhala. Dokud si člověk neuvědomí, že má problém, nikdo mu nepomůže. Když mi lidi začali říkat, že jsem zhubla a jsem kost a kůže, líbilo se mi to a ještě jsem “přidávala”.
Kam až to zašlo, než jste si uvědomila, že máte velký problém?
Zašlo to tak daleko, že pro mě byl problém cokoli sníst. A spouštěč už fungoval sám. Nemusela jsem nic dělat, aby to šlo ven. Takhle jsem žila tři roky v kuse. Cokoliv jsem snědla, šlo okamžitě ven. Přirozeně se dostavily i zdravotní problémy, např. jsem ztratila menstruaci, bylo mi špatně a tak dále. V jednom okamžiku jsem si řekla: “Dost, už si nechci ubližovat”. Začala jsem číst, kam až to může dojít, co všechno se mi může stát.
Co vám nakonec pomohlo?
Nejvíc mi pomohlo, že jsem se svěřila mamince. Tím se to začalo lepšit. Dnes je to za mnou, ale vzpomínám na tyto časy s hrůzou.
Tereza Mašková má za sebou náročné období:
Teď vás zaměstnává především taneční soutěž StarDance. Zvažovala jste hodně, zda do toho jít?
Bylo to hrozně vtipný. Když mi volali, zrovna jsem spala a ten telefonát mě doslova vzbudil. A víte, jak to bývá, když vás něco nebo někdo vyruší ze spánku. Člověk není úplně v náladě, jak je rozespalý, a kolikrát ještě nemá ani zapnutý mozek. A najednou tam slyším heslovitě: zpěvačka, StarDance, říjen… Říkám: “Cože? Dasha nemůže, nebo co? Jak zpěvačka? To mám zpívat a tancovat?” Musím je pochválit, že se mnou měli trpělivost a vysvětlili mi, že zpívat nemusím a hodím se jim jako soutěžící.
Pak jste kývla?
Ano, to mě úplně probralo, všechno mi došlo a hned jsem řekla: "Ano, jdu do toho." Pak jsem položila telefon a teprve mi pořádně došlo, na co jsem kývla. (smích) Ale jsem šťastná, že jsem do toho šla.
Vydáváte nový videoklip k písni Budu při tobě stát, která je velmi dojemná. Proč jste zvolila právě tuto písničku?
Původně jsem chtěla natočit videoklip k songu Scházíš, protože je pro mě velmi emotivní. Věnovala jsem ho svému předčasně zesnulému tátovi. Nicméně jsem si v nějaký okamžik všimla, že mě lidi označují na Instagramu při poslechu písně Budu při tobě stát a k tomu mají po boku svého nejbližšího člověka. Bylo to krásné a dojemné se na to dívat. O to víc jsem si uvědomovala, jak citlivá věc to pro všechny je. Lidi mi posílali stories s tímto songem a označovali své děti nebo nejbližšího kamaráda, sestru či brášku nebo partnera. Každý z nás potřebuje mít někoho, kdo při něm stojí. Text vyjadřuje to, co je pro lidi velice citlivé. Jsou tam slova jako “budu místem, co tě vítá, když nemáš kam jít, když se svět obrátí zády, chci být jediná blíž”.
Život je i o těch těžkých chvílích…
Ano. Když se s někým pohádáte nebo prožíváte nějaké bolístky, potřebujete člověka, který při vás stojí. Když jsem viděla, že to lidi zajímá, že při tom pláčou, byla jsem neskutečně dojatá a zároveň bylo moc hezké sledovat tu jejich lásku.