Sedmačtyřicetiletý Jeseničan se mi ozval po necelém roce.

S kombinovaným snímkem silnice na videlském sedle získal v kategorii Koláž zlato v ruské fotografické soutěži Moscow International Fotography Awards.

Loni se mu totéž povedlo v kategorii Příroda se zimní fotografií rejvízského hřbitova.

„Poslal jsem tam opět jednu fotku, jen v jiné kategorii než loni. A byla zlatá. Nečekal jsem to, byl jsem hodně překvapený,“ říká fotograf z Jeseníku- Bukovic, na jehož konto o pár dní později přibyl úspěch na další mezinárodní soutěži v Moskvě. Konkrétně v 35Awards, což je jedno z největších a nejprestižnějších klání svého druhu na světě.

Zahraniční galerie - cesta, jak se uživit

Tomáši Neuwirthovi se v zahraničních soutěžích prostě daří. Své snímky pořízené zpravidla z dronu do nich začal posílat na konci roku 2018. Aktuálně jde počet klání, ve kterých obdržel ocenění nebo alespoň čestné uznání, do desítek.

„Pro mě to celé má hlubší význam. Focení mě baví, mám ho rád a rád bych se jím i víc živil. Cesta, jak se jím uživit, je prostřednictvím zahraničních galerií. Když uspěji v soutěži, může si mé fotky někdo všimnout,“ vysvětluje.

Tomáše Neuwirtha si letos v únoru všiml americký umělecký časopis, který s ním pořídil rozhovor.

Spolupráci Jeseničan navázal s dvěma galeriemi v Paříži a nově jednou v Itálii.

„Teď v pátek jsem posílal fotku do Japonska, kterou si přes pařížskou galerii objednal jeden tamní sběratel. To už mě hodně potěšilo, že si člověk z opačné strany zeměkoule objedná fotku od chlapíka z Bukovic,“ říká muž, který je v cizině možná známější než v tuzemsku.

Jeseníky - hlavní inspirace

Jeho inspirací stále zůstávají Jeseníky. Před nedávnem například fotil jetelové pole u Bílého Potoka, svůj dron vypustil i na Červenohorském sedle.

„Jeseníky budou mou hlavní inspirací asi napořád. Kdyby se focení rozjelo víc, dovedu si představit, že bych zajel do Norska a udělat tam třeba snímky fjordů. Ale v Jeseníkách je krásných míst spousta. Když někam jedu, mívám tužku a papír a dělám si poznámky. Kde je perfektní místečko, kam se musím vrátit,“ popisuje.

Stejně jako loni chystá i pro letošní rok kalendář. V říjnu by se měla v jesenickém divadle konat výstava jeho děl.

„Chtěl bych to pojmout jako portfolio let 2018 až 2020. Byl by tam průřez fotek z dronu i klasických, chtěl bych ukázat zajímavé snímky. Počítám, že na té výstavě by už byl k mání i kalendář,“ uzavírá.

Jak se zrodily "zlaté" záběry z dronu?

Za pomoci kvadrokoptéry vznikly i zatím nejpopulárnější snímky Tomáše Neuwirtha: zimní hřbitov na Rejvízu a silnice na Videlském sedle. Každý z nich ve dvou variantách.

Snímek jesenického fotografa Tomáše Neuwirtha, s nímž uspěl na mezinárodních soutěžích.Zdroj: Tomáš Neuwirth

„Půlená fotka silnice mi dala hodně práce. První jsem pořídil tu zimní. Bylo asi deset pod nulou, teplota na hranici toho, co dron zvládne. Parametry snímku měním na displeji, bez rukavic, zmrzlé prsty. Ale zimní fotku se povedlo udělat na první výjezd. Letní se naopak rodila dlouho. Dělal jsem ji asi napětkrát. Jednou strašně foukalo, pak svítilo ostré slunce,“ popisuje peripetie vzniku působivé koláže.

Snímek jesenického fotografa Tomáše Neuwirtha, s nímž uspěl na mezinárodních soutěžích.Zdroj: Tomáš Neuwirth

Zimní hřbitov na Rejvízu se zrodil jako „vedlejšák“ při tvorbě videa pro jednoho zákazníka. Natáčení prezentačních videí a tvorba grafiky je to, co sedmačtyřicetiletého obyvatele Jeseníku živí.

„S Rejvízem jsem měl štěstí. Když jsme měl natočené záběry pro chatu, šel jsem se dovnitř ohřát a dobít baterku. Řekl jsem si, že když už jsem tady, vyfotím si ještě něco. Tamní hřbitov mě vždycky lákal. Tak jsem tam zajel a vznikla tahle fotka,“ ukazuje Tomáš Neuwirth.