Jaké jste měl na výstavu reakce?
Reakce na výstavy aktů jsou vždycky rozporuplné, ale překvapilo mě, že v Americe nejsou lidé zase až tak prudérní, jak jsem si myslel, a že se přijde podívat až tolik lidí. V aktech se snoubí jistý erotický symbol se symbolem uměleckým, což logicky vnímá každý trochu jinak. Je to otázka pohledu na svět každého potenciálního návštěvníka. Pokaždé doufám, že ty moje obrázky v člověku něco zanechají, a je mi vlastně jedno, jestli to bude nějaký erotický symbol nebo určitý náhled do budoucna. Akty fotím také proto, že se jedná o mimořádný způsob zastavení času, zejména u žen, u nichž je čas nekompromisní. Když se na moje fotky koukají třeba sedmdesátileté babičky, často si povzdychnou: „Jo, kdybych si já mohla ve dvaceti nechat udělat takovou fotku, byla bych dneska ráda, že ji mám.“

Hynek Čermák fotí ženské akty:

Právě jste dotočil film Jiřího Vejdělka Poslední aristokratka podle bestselleru Evžena Bočka. Jaký největší zážitek jste si z natáčení odnesl?
Hodně mě bavilo především natáčení scén v letadle. A víte proč? Točili jsme je v letounu TU-154, který patřil Václavu Havlovi a který mimo jiné dopravil naše hokejisty z Nagana domů v roce 1998, když vyhráli olympiádu. Pilotoval ho tehdy Petr Jirmus. V tom letadle jsme strávili dva dny, což bylo úžasné. Když jsem tam třeba jen tak seděl, odpočíval a pokuřoval na místě, kde sedával Václav Havel během svých cest do zahraničí, zmocňoval se mě strašně silný, ale také zvláštní a příjemný pocit. Navíc mám odjakživa poměrně velký vztah k letadlům, což také udělalo své.

Zastavme se u dvou televizních projektů, s nimiž vás mají diváci v současné době nejvíc spojeného. Nejprve seriál Rapl, který měl dvě série. Kdysi jste mi ale říkal, že byste do dvojky už nešel. Co vás přimělo ke změně názoru?
Názor jsem přehodnotil ve chvíli, kdy mi můj právník vysvětlil, že ve smlouvě z jedničky je uvedeno, že pokud bych nepřistoupil na pokračování, zaplatím dva miliony korun pokutu. A že do toho musím jít za stejných podmínek jako do jedničky. Dotlačilo mě do toho tedy právní oddělení České televize, jinak bych dvojku rozhodně netočil. V České televizi je teď takový trend, že pokud něco uděláte pěkně, nabídnou vám nebo vás dotlačí ke druhé sérii, jenže ji chtějí natočit rychleji a za méně peněz. To je přece nabídka, která se nedá odmítnout, ne?!

Přesto… Co podle vás bylo ve dvojce divácky nejzajímavější?
Ve všech třinácti scénářích byla spousta skvělých nápadů, které ale bohužel nebyly dotaženy do konce. Buď scenáristicky, nebo dramaturgicky. Divák prostě dostal ve výsledku náhled na to, jaké by to bývalo mohlo být pěkné, kdyby na to byl čas a peníze. A to je podle mě strašně málo. Upozorňoval jsem na to už na schůzce v ČT, tedy že máme scenáristu a režiséra Jana Pachla, který je svým způsobem mimořádný, a že by bylo potřeba ho obklopit podobně mimořádným týmem. Jsem z toho naštvanej, ale už to nechci nikomu říkat, aby mě zase někdo neoznačil za hysterickou herečku…

Nebyl to, doufám, problém i seriálu Až po uši?
Ne! Až po uši jsme dělali na HBO a tam si umějí ohlídat kvalitu. Moc dobře vědí, že ta je závislá právě na tom, jak se tvůrci cítí při práci. Když nespí a nejedí, nemůžou odvádět ani stoprocentní výkony. Takže na HBO natáčení funguje normálně jako ve světě. Pracuje se deset až dvanáct hodin, máte snídani, oběd i večeři. Navíc si můžete vybrat, co jíte. Víte, když jste někde třeba sto dní, nejde si dávat každý den párek jako na výletě. Nehledě na to, že pak to s sebou nese další problémy. Zahájíte natáčení s osmdesáti kily a na konci nemůžete vážit sto, nebo naopak šedesát. Musíte i během natáčení žít nějakým normálním způsobem.

Hynek Čermák
Narodil se 14. února 1973 v Praze. Má dvě děti, Hedviku a Bořivoje. Jeho manželkou je herečka Veronika Čermák Macková. Je držitelem Českého lva 2011 za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Nevinnost. Jeho domovskou scénou je Dejvické divadlo. Vidět jsme ho mohli například v seriálech Cirkus Bukowsky, Rapl, Čtvrtá hvězda, Až po uši, Zkáza Dejvického divadla, Vinaři, Dabing Street či Za oponou. Před premiérou mají snímky Národní třída a Poslední aristokratka.

Jak vzpomínáte na Annu Polívkovou, s níž jste v seriálu tvořil zvláštní milenecký pár?
Anča je profík, ale na ty nejkrutější milostné scény měla kaskadérku. Naštěstí šlo o holku, se kterou se znám léta letoucí, takže to probíhalo v pohodě.

Zastupoval vás taky někdy kaskadér?
Myslíte jako sexuální? To ne… (smích) Kaskadéři za mě však hrají v akčních scénách celkem často. Je to nutné, abych případným zraněním neohrozil film. Vezměte si třeba, že byste měl jet po Hlávkově mostě na motorce po zadním kole… To nemůže dělat herec, stejně tak jako skočit z baráku na balkon. Nejsem Belmondo, abych si mohl pojistit celý film a skočit si to sám. A upřímně řečeno, ani bych se do toho nehnal. Samozřejmě že můžu dělat rvačky, jízdy v autě, ale ve chvíli, kdy je možné mě zastoupit povolanějším člověkem, nemám s tím vůbec problém. Za prvé to kaskadér zvládne vždycky mnohem líp a za druhé je to bezpečnější nejen pro mě, ale i pro celý tým. Víte, na mé holé hlavě jenom stačí, abych se trochu bouchnul, udělal si tržnou ránu a jsme v háji. No a za třetí: čeští kaskadéři jsou skvělí, je to jejich povolání, takže nevidím důvod, proč bych jim bral práci.

Natáčení filmu Poslední aristokratka:

Chtěl jste si přece jen někdy něco vyzkoušet?
Vlastně ani ne. Adrenalinu jsem si v životě už užil dost, takže ho nevyhledávám. Jenže i když dané scény točíte, z poloviny je musíte zahrát. Je sice hezké, že za vás kaskadér skočí z baráku, ale vy musíte natočit, jak běžíte a jak se zastavíte na hraně střechy šestipatrového domu a pak jak dopadnete. Takže i tak je tam vzrušení celkem dost.

Podobně adrenalinové může být i získání Českého lva. Ve vašem případě šlo o roli ve filmu Nevinnost z roku 2011. Vzpomenete si s odstupem času na pocity při přebírání Lva?
Bylo to pro mě obrovské překvapení, vůbec by mě totiž nenapadlo, že bych za tuhle roli mohl Lva dostat. Byl jsem překvapením úplně mimo. Nedávno jsem měl řeč na pohřbu Vaška Postráneckého, kde se mě zmocnil podobný pocit. Prostě nevíte, co říct… Jinak bez Nevinnosti by herec Hynek Čermák dnes už asi neexistoval. Nevinnost považuji za hlavní zlom. Kdyby nebylo tohoto filmu, možná bych už dneska herectví nedělal.

Zmínil jste se o nedávno zesnulém Václavu Postráneckém. Kdy jste se poznali?
Během natáčení seriálu Vinaři, kde jsme spolu například skutečně ztroskotali balonem. Když už bylo jasné, že jsme přežili, potykali jsme si. Byl to hrozně zajímavý chlapík, ale to by bylo na dlouhé povídání a na jiný rozhovor.

Co se tehdy stalo?
Přistávání v balonu je vždycky celkem riziková záležitost. A protože jsme v něm měli kameru a Vašek vážil skoro sto třicet kilo, se nám přistání moc nepovedlo. Poslední minuta, kdy vidíte, jak už vám zespodu lížou koruny stromů koš a vy máte pořád rychlost sto kilometrů za hodinu, nebyla nejpříjemnější. Ano, šlo sice o zajímavý zážitek, ale zopakovat bych si ho už nemusel. A když si navíc vezmete, že Vaškovi bylo tehdy sedmdesát! Chtěl bych umět, až budu v tomhle věku, vyskočit tři metry nad zemí z koše a nezabít se… (směje se)

Vím o vás, že si po několikaletém pracovním zápřahu vybíráte zasloužené volno. Nenudíte se?
To rozhodně ne, protože i nadále hraju v divadle, přes léto se zase vrátím na Pražský hrad v rámci Letních shakespearovských slavností. Na obzoru je také další načítání audioknihy. Tentokrát bych měl dělat Remarquea, což je můj oblíbený autor. Ale teď jinak opravdu nastal čas dát se dohromady, abych měl divákům v budoucnu zase co nabídnout.

Hynek Čermák o Letních shakespearovských slavnostech

„V inscenaci Michala Vajdičky Hamlet na Letních shakespearovských slavnostech hraju postavy Claudia a Ducha. Ze zkoušek si nejvíc vzpomínám na to, jak mě fascinoval způsob, jakým na titulní roli pracovali Jaroslav Plesl s režisérem Michalem Vajdičkou. Oba šli směrem, který bych nečekal a který mě nesmírně zajímá. Závidím Jardovi, nemyslím tím roli Hamleta – ale tu možnost vrátit se po čase k práci na stejné figuře, kdy herec může přidat těch jedenáct let zkušeností, hereckých i životních.“

JIŘÍ LANDA