Doktor Tim Cordes úkon provedl na Univerzitní klinice ve Wisconsinu a jeho profesor George Arndt pak několikrát zopakoval, že nad schopnostmi praktikanta nelze než žasnout. „Zákrok provedl se stoprocentní jistotou a erudicí,“ prohlásil. „Ještě lépe než většina jeho kolegů, kteří vidí…“ Ano. Doktor Tim Cordes je slepý.

Chci být doktorem

Bez jakékoliv zrakové opory se musel naučit, jak identifikovat shluky nervů a cév, studovat rentgenové paprsky, číst EKG, pojmenovávat vyrážky – zkrátka vše, co potřebuje zvládnout kterýkoliv běžný lékař. Coby malému dítěti mu byla diagnostikována Leberova hereditární neuropatie optiku –vzácné degenerativní onemocnění sítnice, které rychle likviduje zrak.

Dodnes si vybavuje slova oftalmologa, který ho na blížící se definitivní tmu připravoval coby malého chlapce. „Váš syn může být klidně prezident Spojených států, ale nikdy nebude řídit auto a nebude moci dělat mnoho zcela běžných věcí,“ řekl tehdy matce. Ta pak celou cestu domů plakala. Ale to také bylo poprvé a naposledy, co prolévala slzy kvůli synově slepotě.

Za podpory manžela, pragmatického inženýra, a dvou velmi akčních dcer se rozhodla k Timovi přistupovat jako ke zcela zdravému člověku s neomezenými možnostmi. Myl nádobí, vynášel odpadky, zastřihával keře. Sám či v doprovodu vodicího psa. Zvládl černý pás v ju-jitsu, vodní lyžování i hudební kompozice.

Na střední škole miloval fyzikální a chemické experimenty, navíc pomalu přibývalo technologických vymožeností, díky nimž mohl mnohé pokusy a výpočty provádět na počítači a zapojit se tak například do výzkumu v organické chemii. O povolání lékaře však tehdy jen tiše snil. Ovšem pouze do chvíle, než se mu dostala do rukou kniha Davida Hartmana Bílý kabát. Hartman byl slepý psychiatr, který dokončil lékařské studium koncem 70. let. To Tima utvrdilo v myšlence, že ani jeho přání by nemuselo být považováno za projev pomatení mysli. „Chci být doktorem,“ oznámil svým blízkým.

Když po pitvě chutná

Na kterékoliv dveře však zaklepal, přibouchly se mu před nosem. Ani jedna lékařská fakulta nechtěla slyšet o tom, že by své vzdělání poskytla zcela nevidomému člověku. „Jak chcete zvládat povinnou praxi? Pitvat? Diagnostikovat? Najít žílu? Porodit dítě? Tohle je medicína, ne trénink možných limitů postiženého člověka…“

Tim byl odmala zvyklý bojovat s předsudky. Nenechal se odradit a jednoho dne svůj záměr sdělil Univerzitě ve Wisconsinu. Ač i mezi zdejšími profesory panovala velká rozpačitost, píle a dosavadní studijní výsledky uchazeče jim nedovolily říci striktní NE.

„Mnozí členové naší lékařské fakulty byli zcela přesvědčeni o nulových Cordesových šancích na sebemenší realizaci v oboru,” přiznal po letech Brad Schwartz, generální ředitel univerzitního Výzkumného centra. „Ale s každým rokem byly předsudky menší a menší a místo nich přicházel neskonalý obdiv.“ Tim Cordes splnil veškeré úkoly stejně, jako kterýkoliv jiný student. Absolvoval pitvu a pomocí prstů zvládl identifikovat nervy, svaly a jednotlivé orgány.

„Byl jsem ten, kdo sáhl do hrudi a vytáhl plíce,“ vyprávěl poté a přidal i historku, kterou chtěl se svým pověstným humorem ukázat, že i medikova slepota může mít své specifické výhody: „Po pitvě jsem si umyl ruce, posadil se opodál, vytáhl sendvič a pustil se do jídla. Přišel ke mně spolužák a nevěřícně se zeptal, co to dělám. Nechápal, že po tom, co jsem ,viděl’, můžu jíst…“

Část knih, které potřeboval ke studiu, měl v Braillově písmu, některé texty stažené v počítači a převedené do zvukové podoby, jiné mu zprostředkovávali blízcí. Škola mu pomáhala sehnat přístroje, převádějící jeho hmatové vjemy do speciálních plastických grafů a najala i „vizuální popisovatele“, nahrazující spolu s vodicím psem jeho oči při praktických zkouškách a důležitých výkonech. V roce 2004 získal Tim Cordes titul doktor medicíny.

Proč je v ambulanci pejsek?

O tři roky později se mu za jménem objevil akademicko-vědecký titul Ph.D., který získal za práci zaměřenou na biomolekulární chemii a bílkoviny. Cordes přitom spoléhal na barevné, počítačem generované modely komplexních molekulárních struktur. Vytvořil počítačový program, který replikuje trojrozměrné obrazy za použití řady zvuků, vyvolávajících příslušnou vizualizaci proteinů. Popsal, jak působí bakterie Pseudomonas aeruginosa – patogen značně rezistentní vůči antibiotikům.

Výzkum ho zajímal, ale vlastní klinická praxe ho fascinovala. Přemýšlel o možnostech své kariéry. S jistotou věděl, že nemůže být radiologem, zároveň však byl přesvědčený, že může vstoupit do jakékoliv jiné medicínské oblasti. Někteří profesoři, kteří s ním měli možnost pracovat, tvrdí, že absenci zraku dokonale kompenzuje ostatními smysly, přičemž zdůrazňují především jeho neuvěřitelný cit pro dotek.

„Dokáže vnímat těla pacientů prostřednictvím rukou tak, jak já bych to nedokázal,“ říká profesor anesteziologie George Arndt. Jeho kolegyně, doktorka Yolanda Becke, odborná asistentka transplantační chirurgie, zase zohledňuje Cordesův talent pro nalezení žil.

„Od té doby říkám studentům: Zkuste se vůbec nedívat, zkuste je cítit…“ Tim přitakává: „Můžete popsat, jaké to je, když si položíte ruku na aortu a pocítíte, jak skrze ni proudí krev, ale dokud to sami nevnímáte, ten pocit si představit nedokážete. Ruce dokážou číst. Můžete poznat problémy očí prostým položením prstů na přivřená víčka. Vím, jaké je sahat do břicha operovaných lidí a identifikovat orgány a krevní cévy. Přiváděl jsem na svět děti. V pediatrii jsem pečoval o jejich zdraví. Občas ani nezaregistrovaly, že nevidím. Jeden z rodičů mi vyprávěl, jak se právě ošetřené dítě na chodbě zeptalo: Proč tam byl ten pejsek?“

Doktor, který může pomoci

Oborem, který nakonec v případě Tima Cordese zvítězil, se stala psychiatrie. V současnosti pobývá část týdne v nemocnici Veterans Hospital, kde mimo jiné dohlíží na stážisty na oddělení psychiatrie, zbývající dny pak na winconsinské klinice UW Health University, kde má v péči několik stovek pacientů. Jeden den má vyhrazený pro výzkum. „Psychiatrie je pro mě tím pravým,“ je přesvědčen. Jeho specializací jsou vesměs závislosti – na alkoholu, kokainu a heroinu, vedle toho působí i jako ředitel vzdělávacího programu pro psychiatrii závislostí na University of Wisconsin.

Není výjimkou, když mu uprostřed noci zazvoní telefon s prosbou o odbornou konzultaci, časté jsou paradoxní prosby kolegů: Můžeš se, prosím, podívat na pacienta XY? A jako se dřív netajili obdivem ke Cordesovi bývalí spolupracovníci z oblasti chirurgie, dnes jeho mimořádné schopnosti kvitují kapacity z psychiatrie: „Psychiatrie stojí na poznávání pacientů, navazování kontaktu a snaze pochopit jejich myšlení a proniknout k jejich duši,“ vyjádřil se Art Walaszek, ředitel odboru vzdělávání rezidentů pro psychiatrii na klinice UW Health. „A Tim má neuvěřitelně přirozenou schopnost navodit v lidech klid, komunikovat s nimi a naslouchat jim. Nevím přesně, jak to dělá, jen cítím to obrovské souznění…“

Řeč těla či výraz obličeje jsou často tím zásadním, čeho si psychoterapeuti všímají, avšak doktor Cordes je o to ochuzen. Jenže má svá vlastní vodítka: „Pacienti ani nebývají překvapeni, že před sebou mají slepého lékaře. Upřímně – občas se jim v hlavě honí tolik věcí, že si toho ani nevšimnou. A já je pozoruji. Odmala nám vštěpovali, jak se máme tvářit – že se máme usmívat, i když nám do smíchu není. Ale nikdo nás nevedl k tomu, že máme mít šťastný hlas. Takže hlas je vždy autentický. A já ho pečlivě poslouchám. A také poslouchám, jak se dotyčný pohybuje, zvuky jeho těla, jeho oblečení, jeho šperků. Zaznamenávám pachy těl i parfémů a v hlavě vytvářím komplexní obraz. S tímto obrazem už nejsem doktor s holí či se psem, ale doktor, který může pomoci.“

Na nedávném sympoziu nevidomých prohlásil: „Myslím, že existují dva druhy překážek, kterým lidé čelí. Ty technické, které jsou skutečnými překážkami a které nemusíme nutně zvládnout. Pak však existují bariéry lidské nevědomosti, nedůvěry a nevíry. Bariéry ze strany lidí, kteří vám nechtějí dát šanci. A tam leží výzva…“

Jak šel čas

1977 - Narodil se.
1984 - Ztratil zrak.
1998 - Přijat na medicínu.
2002 - Nesl olympijskou pochodeň přes Wisconsin.
2004 - Titul doktor medicíny.
2006 - Vědecký titul Ph.D.

JUDITA BEDNÁŘOVÁ