Někteří režiséři mají autoritativní přístup k hercům. Jak je na tom váš partner?
David je člověk, který má herce rád a zve je do procesu vzniku. On je samozřejmě režisér, má právo dělat to, jak on chce a často ho využije, ale vždycky u toho s námi mluví. Hrozně se mi líbilo, jakou atmosféru na place vytváří, jak k věcem přistupuje, musím říct, že jsem se do něj ještě hlouběji zamilovala. Pozorovala jsem ho při práci a byla na něj pyšná. Je skutečně filmař celou svojí bytostí.

Takže to prospělo i vztahu mezi vámi?
Určitě. Tím jsem si stoprocentně jistá.

Vlasta 2019_06_titulkaA myslíte, že se i on znovu zamiloval?
To byste se musela zeptat jeho, to nedokážu říct. On se smál a říkal, že mi rolí Marie dal možnost konečně projevit svou pravou povahu…

Tak ona je to úplně jiná postava, než na jaké jsme u vás zvyklí.
Ano. Marie byla první dospělá ženská, kterou jsem hrála. Do té doby jsem ztvárňovala spíš holky, jsem holčičí typ a u nás to tak funguje, že se člověk nějak zavede a už dál jede v těch nastavených kolejích. Takové ty protiúkoly, které často vídáte třeba v amerických filmech, se tady moc nedávají. Obsazuje se většinou po typu. Jsem ráda, že měl David odvahu mi roli Marie svěřit. Byl to pro mě určitě nějaký pracovní mezník. Který by mě samozřejmě nepotkal, kdybych „nespala“ s režisérem…

Dal vám to někdo z kolegů sežrat?
Přímo mi neřekl nikdo nic. A když ke mně dopluje nějaká pomluva, vypouštím ji jako bzučení komárů. Já myslím, že důležité je, aby člověk sám věděl, jak věci jsou. David mi tu roli dal a já se snažila ji zahrát nejlíp, jak jsem mohla. Trápilo by mě třeba to, kdybych věděla, že jsem ošulila přípravu, ale jestli někdo říká, že mě obsazuje, že jsem jeho žena? No, asi i proto mě obsazuje. Zná mě, ví, jak pracuju, jak o rolích přemýšlím, sleduje mě zblízka. A zároveň si myslím, že David rozhodně není typ, který by si dobrovolně kazil film. Pokud by mu naše spolupráce nevyhovovala, roli by mi nenabízel.

Evidentně se to povedlo, když jste za ni dostala Českého lva… Čekala jste to?
Vůbec. V té kategorii nejsou žádné nominace. Šla jsem si v klidu na mejdan, ani ve snu by mě nenapadlo, že budu přebírat cenu. Byla jsem v absolutním šoku. Radostném, samozřejmě!

Trénujete, studujete roli, hrajete v Dejvickém divadle. Jenže zatímco svobodné a bezdětné kolegyně si jdou po tréninku na skleničku nebo lehnout, vy máte doma sedmiletou Františku a rok a půl starou Emilku. Měla byste být na rodičovské a vy se přitom nezastavíte.
Když je toho hodně, David mi říká Terminátore… Ale myslím, že nejsem zdaleka jediná matka dvou dětí, která takhle pracuje. Ženská síla je veliká. Navíc, u herectví to jsou takové vlny, budu točit dva měsíce a pak mě čeká mnohem volnější období.

A máte někdy stavy, kdy se z toho všeho náporu fyzicky i psychicky skládáte?
Jsou to spíš taková drobná mikrosložení. Naštěstí jsem nezažila něco, čemu by se dalo říkat nervové zhroucení. Ale těch mikrosložení mívám desítky v týdnu. Tehdy si říkám, že toho dělám moc a všechno špatně. Naštěstí to rychle přejde. Souvisí to většinou s únavou. Jakmile se mi podaří se vyspat, je to okamžitě pryč.

Celý rozhovor s Marthou Issovou o náročnosti trénování, o rodině a dětech, o partnerství se dočtete v týdeníku Vlasta, který je právě v prodeji.

V aktuálním vydání Vlasty ještě kromě jiného najdete:

- Odborníci varují: Neučte děti nazývat své pohlaví frantík nebo kačenka! Proč to tak vadí se dočtete ve velkém tématu o sexuální výchově.

- „Karle, proč ty nejsi moje žena?“ Legendární filmová hláška přesně vystihuje intenzivní a důvěrné přátelství dvou heterosexuálních mužů. Pro takový vztah se vžil termín bromance.

- Fantastické čokoládové dorty a dortíky