Hostem Romana Štěpánka v aktuálním dílu videocastu Deník s nadhledem byl Petr Uličný. Letos třiasedmdesátiletý rodák z Kroměříže s humorem a očividnou láskou vzpomínal na léta svých začátků v kroměřížské Slavii i cestu k trenérství, kterou mu otevřen Karel Brückner.
Petr Uličný, známý ve fotbalových kruzích pod přezdívkami John, Ulička nebo Bouřlivák, hodnotil současnou úroveň českého fotbalu velmi laskavě: „To je problematická otázka, protože lidé jsou hodně kritičtí. Ale já dělám fotbal padesát let, jako hráč a pak jako trenér, takže jsem kolegiální. Když se mě lidi ptají Co říkáš na Spartu? A na Slávii? A na Olomouc?, tak odpovídám: Fotbal hrajou vždycky dvě mužstva, obě chtějí vyhrát, převládá tam defenziva, aby nikdo nedostal gól. Ale diváci chtějí vidět góly, vždycky jsem hráče vybízel, aby si vytvářeli šance….. Ale opakuju: základ úspěchu je nedostat gól a z toho pohledu pak ten fotbal někdy není pohledný,“ odpověděl Romanu Štěpánkovi diplomaticky.
Agenti ceny hráčů šponují
Stejně tak Petr Uličný mluvil na velké téma Peníze a fotbal: „Peníze hrají velkou roli. Když chcete dobře hrát, musíte mít kvalitní hráče. Do toho se vkládají agenti hráčů, kteří jejich ceny šponují a chtějí také svoje…. Máte pravdu, peníze hrají čím dál větší roli.“
Petr Uličný hrál během své vrcholné kariéry mimo jiné ve Spartě Praha, ale srdcem Sparťan prý není - je především patriot.
„Pocházím z Kroměříže, ze Slávie Kroměříž. A odtud mě v roce 1969 opravdu chtěla Slavia Praha. Jenže já se v té době hlásil na vysokou školu, fakultu tělovýchovy a sportu, a tam působil profesor Navara, tehdy slavný trenér Sparty, takže jsem nakonec skončil ve Spartě. A nikdy jsem nelitoval. Pak jsem působil v Plzni a poté v Olomouci. Jsem moravský patriot, dal jsem tenkrát přednost Sigmě před ostatními kluby,“ řekl ve videocastu.
„Byl bych před nima za blbca“
Ačkoliv ve své době patřil k výborným hráčům, nabídky do zahraničních klubů ho minuly. „Neuměl jsem žádnou řeč, jako například můj idol, Karel Brückner, který umí perfektně německy. A já jsem komunikativní trenér, potřebuju hráče dořvat, že něco udělali blbě, nebo je pochválit, a v cizině bych to prostě neuměl říct a byl byl před nima za blbca,“ svěřil se.
Zápas století Sigma - repre ČR v Olomouci - Petr Uličný
O Karlu Brücknerovi mluvil Petr Uličný hned několikrát. Měl pro něj slova obdivu a respektu - byl to právě Karel Brückner, kdo Petru Uličnému otevřel vrátka k trenérské práci.
„Já jsem v roce 1977 přestoupil do Sigmy Olomouc, kterou tehdy trénoval Karel Brückner, jeho asistent byl Milan Máčala. V roce 1981 jsem dokončil vysokou školu a tím pádem získal profi licenci, mohl jsem pracovat jako trenér. Milan Máčala v té době odešel a já dostal nabídku dělal Karlu Brücknerovi asistenta. Tak to začalo. Od něj jsem se hodně naučil,“ řekl s povděkem Petr Uličný.
Petr Uličný i Karel Brückner měli a mají hodně společného: nejen kus cesty mezi českými a moravskými fotbalovými kluby, ale i sportovní osud: největší úspěchy na ně během kariéry nečekaly jako na hráče, ale jako trenéry: „Je to pravda, Karel nikdy nehrál nejvyšší soutěž. Říkal mi, že sehrál jenom jeden zápas za Baník Ostrava. Ale i to máme společné – já jsem v nejvyšší soutěži nějaký ten zápas odehrál, ale oba jsme měli větší úspěch jako trenéři než jako hráči,“ potvrdil v rozhovoru Petr Uličný.
Petr Uličný: Vždy v dobré společnosti
On sám za svoje nejúspěšnější trenérské roky považuje ty strávené ve Zbrojovce Brno a v Sigmě Olomouc, během kterých bodoval v anketě o trenéra roku…. „Nikdy jsem nebyl první, ale přede mnou byla vždycky skvělá jména, takže úspěch to byl i na třetím místě,“ usmál se s povděkem.
Petr Uličný si ovšem sáhl i na nejvyšší fotbalovou metu - vítězství v českém poháru. A vzpomíná na něj dodnes s dojetím: „To bylo v roce 2012. To mi bylo 62 let a tekly mi tenkrát slzy jako klukovi. To bylo v Plzni, kde jsem hrál, a proti Spartě, kde jsem hrál i trénoval…. Tam se všechno sešlo, to byl můj největší úspěch,“ svěřil se.
S největším úspěchem přišel konec
Tento příběh má i pokračování: velký úspěch Petra Uličného přiměl přemýšlet o konci kariéry. „Tenkrát jsem sám sobě řekl Hochu, je ti dvaašedesát, dosáhl jsi všeho, je čas toho nechat a odejít. A taky jsem odešel, cítil jsem se vyšťavený. Obecně si myslím, že trénovat mají mladí chlapi – v téhle branži to znamená mezi 45 a 55 lety. Když vám je přes šedesát, už je to moc,“ vzpomíná na svoje zásadní rozhodnutí a jeho důvody před jedenácti lety.
Moderátor Roman Štěpánek si v tomto okamžiku neodpustil poznámku Hlavně asi už nedoběhnete ty hráče na hřišti, že? Petru Uličnému bylo zřejné, na co Roman Štěpánek naráží: přece jen nezískal přezdívku Bouřlivák zadarmo. Jeho emotivní pobíhání nejen za lajnou a povzbuzování bylo, jak sám říká, černou můrou rozhodčích. Taky za to dost zaplatil.
„Kdysi jsem při zápasech hodně běhával kolem lajny a dál a dostával pokuty za nesportovní chování…. Asi sto dvacet tisíc jsem za to na pokutách zaplatil. Kdybych ty peníze dneska měl, tak si koupím nějaký ojetý auto,“ konstatovala fotbalová legenda.
Na trenéra do klobouku
Jakkoliv býval Petr Uličný divoch, snažil se mít ve svém trenérském repertoáru nejen bič, ale také cukr.
„Přece jen jsou to dospělí chlapi, a když párkrát pro špatném zápase vlítnete do kabiny a sprostě jim vynadáte, tak vás přestanou brát jako frajera. Já měl cukr i bič. Občas jsem jim nadal, ale když zahráli dobře, tak jsem zas vlítl do kabiny a chtěl, aby mě každý z nich objal a řekl mi, že mě má rád. Atmosféru je třeba udržovat i v tom pozitivním smyslu. Jednou během zápasu někdo sprostě pořvával na moje hráče, tak jsem se otočil nahoru a zařval na něj: Ještě jednou, vylezu nahoru a zlámu ti ruky! Nějaký novinář to slyšel a napsal a já dostal pokutu padesát tisíc korun na nesportovní chování. No a ti moji kluci vzali klobouk a vysbírali na pokutu, protože jsem se jich zastal a oni si toho považovali,“ vzpomínal na svoje divoké a krásné roky Petr Uličný.
Fotbalová legenda u televize
Dnes už odpočívá, ale fotbal v televizi si samozřejě ujít nenechá. A ať si třeba o kvalitě současné fotbalové reprezentace myslí cokoliv, jakoukoliv kritiku nebo její náznak byste z něj dolovali marně. „Jak jsem říkal na začátku, jsem kolegiální. Znám hráče, některé jsem trénoval, všichni se známe, nechci o nikom nic zlého, víte? Ale sleduju a obdivuju ty trenéry, když umějí postavit hráče a během zápasu to koučovat, ve správnou chvíli vyměnit…. To vždycky uměl famózně Karel Brückner – zvrátit výsledek během zápasu správnou výměnou,“ neodpustil si další poklonu svému fotbalovému idolu Karlu Brücknerovi.
Celý rozhovor Romana Štěpánka s Petrem Uličným si můžete vyslechnout v úvodním videu Deník s nadhledem.
PODCASTY A VIDEA
47
2
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
