Jak dlouho žijete v Rychlebských horách?
Máme před sebou desátou zimu. Stále to tu počítáme na zimy. Když ji přežijeme, je rok za námi. Ale je pravda, že už tu zimy nejsou tak náročné jako dřív, kdy napadl klidně metr sněhu, a my čekali, až nám ho odklidí ze silnice, abychom vůbec vyjeli.

Jak jste se tu ocitla?
Pocházím z malého městečka od Poděbrad. Vždycky jsem žila trochu venkovsky, měli jsme zahradu, chovali jsme zvířata. Od osmnácti jsem sice žila ve velkých městech, chvíli i v zahraničí, ale vždy s pocitem, že patřím nejen na venkov, ale dokonce na hory. Možná pradávné geny nějakých mých předků…

Vlasta 2019/48Proč právě Rychlebské hory?
S mužem jsme zvažovali různá místa, kde bychom mohli žít, ale vždy to byly hory a pohraničí. Lukáš pochází z Jeseníku, táhlo ho to zpátky domů. Když mě sem vzal, řekla jsem mu, že tady chci žít. Že se mi tu líbí.

Proč?
Bude to znít jako klišé, ale mně se líbí zdejší příroda. Hlavně to, že jsou tu vedle sebe drsnější Jeseníky a malebnější Rychlebské hory. Jeseníky jako ostré a náročnější hory, kde už můžete opravdu promrznout, Rychleby jako menší a přátelštější hory s podhůřím a vesničkami.

Pro mě jsou Rychleby nejen místem s krásnou přírodou, ale i silnou a místy temnou minulostí.
Určitě. Ale temná historie tu byla až od doby, kdy Sudety obsadili nacisti a po válce byli vyhnáni skoro všichni německy mluvící obyvatelé. Život před tím tu nebyl o nic drsnější než jinde. Město Jeseník loni oslavilo 750 let! Po staletí se tu lidem žilo dobře. Než přišla hospodářská krize a druhá světová válka, kraj velmi prosperoval a lidé tu žili v blahobytu. Byla tu kultura, skvělá architektura, neuvěřitelný spolkový život…

Na toto období se snažíte navázat svými aktivitami. Jak je to zde s pocitem vykořenění? Válka mnohé zpřetrhala…
Klíčem k tomu, jak navázat, je vzít to jako historii naší země a nebrat to národnostně. Lidem, kteří tu žili, nechci říkat Němci, protože to byli spíše němečtí Češi nebo čeští Němci, těžko říct… Já tady žiju teď a navazuju na to, co vytvořili naši předkové, ať už mluvili jakkoli. Ale chápu, že lidi, kteří to tu po válce dosídlovali, to měli těžké. Přišli sem chudí, zjistili, jaké jsou tu krásné domy a velké statky, které ale byly záhy znárodněny. Neposuzuju, jak se tu lidé chovali během 20. století, protože jejich možnosti byly hodně omezené.

Celý rozhovor se Zdeňkou Morávkovou můžete přečíst v aktuálním vydání časopisu VLASTA, který je právě v prodeji na stáncích a v obchodech.

V nejnovějším vydání ještě najdete:

* Prarodiče píšou dopisy vnoučatům
. „Nikdy se nevzdávej bez boje. Dej svým dětem kořeny a křídla. Když si budeš vážit sebe, budeš si vážit i druhých.“ To jsou rady, které zaznívají v dopisech českých seniorů, kteří se zapojili do mezinárodního projektu Dopis vnoučeti. Jejich rady směřují nejen k rodině, ale také celkově k mladé generaci. Co o sobě navzájem víme, co se stydíme říct do očí a proč je dobré někdy sednout a sepsat své myšlenky?

* Přešlapy princezny Meghan.
Buckingham má problém, manželka prince Harryho sice umí vypadat, jako by se narodila se stříbrnou lžičkou u pusy, ale k podřízeným se nechová jako aristokratka, ale jako zpovykaná celebrita.

* Správný táta je žádaným, ale stále ještě nikoliv „dostatkovým“ zbožím.
Otcové se sice chtějí zapojovat a skutečně se zapojují do péče o potomky a domácnost a matky o jejich pomoc stojí. V reálném životě ale není často možné, aby se otec o děti víc staral a matka mohla pokračovat v kariéře + Průzkum proměn českých manželství.

* Recepty na „jedlé“ dárky pro vaše blízké.
Věnujete jim letos vlastnoručně vyrobené karamelky, domácí likér, grilovací koření nebo upečete svým čtyřnohým kamarádům laskominu, jaká se koupit nedá?

HANA HALFAROVÁ