Rovnou je třeba říct, že u zmíněné kamarádky tato metoda zabrala - přestože se jí Pavla dlouho a statečně bránila. Jenže člověk míní a život mění. Nejprve jí "jen" chyběla partnerova dřívější pozornost. Měla pocit, že už si jí neváží, pořád jí něco vyčítal. Začala unikat do představ. V těch bylo všechno v pořádku. Představovala si, jak tráví krásné chvíle s mužem, který se jí líbí, mají vášnivý sex, on jí naslouchá, objímá a dává jí ostentativně najevo, že je úžasná, schopná a navíc krásná.

V reálném životě ji pak ze snění vytrhl telefonát od manžela, který byl opět nepříjemný a vyčítavý. Vypěstovala si k němu odpor a po čase se odstěhovala ze společné ložnice. A snila dál - o ideálním muži s pevným objetím.

Pak jednoho takového potkala. Nebo si to aspoň myslela. Byl o pět let mladší, pěkný, měl sportovní postavu a navíc – byl volný! Ze začátku si jen dopisovali, ovšem denně a intenzivně. A už to bylo pro Pavlu impulzem, aby si po jedenáctiletém vztahu, během kterého stihli děti, nový byt a auto, sbalila tašku, vzala děti a odešla od manžela do pronajatého bytu. Cítila se vysvobozená. Vysvobozená z dlouhodobě nezdravého vztahu, ve kterém už znala jen hádky, výčitky a slovní ponižování.

Najednou byla opět plná energie, začala o sebe ještě více pečovat, zhubla a měla pocit, že potkala muže, který k ní vzhlíží a se zájmem jí naslouchá. Ovšem štěstí netrvalo dlouho. Brzy se ukázalo, že milenec si vážný vztah nepřeje, že ho možná ani není schopen. Pavla pochopila, že jde o rozmazleného mamánka, který nechce převzít odpovědnost. To pro ni jako mámu dvou dětí bylo nepřijatelné.

Fotoalbum místo facky

Po několika měsících v depresích našla sílu milence opustit. Vrátila se domů, čímž dala manželovi notnou dávku naděje a stejně tak i jejich upadajícímu vztahu. Otevřela si rodinné album plné fotek a došlo jí, že jako rodina byli vždycky silní, stáli při sobě, jen si postupem času zapomněli říkat hezké věci, vážit si jeden druhého a kamsi se vytratila rozumná komunikace.

Po zážitku s klukem, který byl vlastně přerostlým dítětem, jí došlo, že svého manžela dlouho viděla jen v černém světle. Najednou si musela přiznat, že byla příliš sobecká. Manžel se vždy snažil jejich vztah urovnat, ale ona ho chtěla jen ničit. Nevěra jí umožnila zjistit, že je její manžel odpovědný chlap, který jí nikdy nelhal. A že měla velké štěstí, že ho potkala. Jejich vztah se urovnal a jsou stále spolu.

Vím, co nechci

Podobný příběh má za sebou i jiná moje kamarádka. Veronika má s manželem tři dokonalé dcerky a navenek působí jako idylický pár. A opravdu jím jsou – tedy dokud nedojde řeč na sex. Každý z nich má jiné potřeby - ona bohužel větší.

"Žebrat o sex je strašně ponižující," stěžovala si několikrát. Pak ji začal balit její bývalý student. Dlouho odolávala, ale jeho svádění ji dráždilo a když se pokoušela "neklid" ventilovat před unaveným manželem, který se vrátil z celodenní porady, byla opět odmítnuta. To ji tak vytočilo, že studentovy sexuální návrhy esemeskou přijala. Sama byla z toho, do čeho se pustila, vyděšená. Bylo to jako jízda na tobogánu.

Po měsíci ale skončila v ledové vodě. Došlo jí, že se chovala hloupě. Že jí chybí intelektuální souznění, které zažívá s manželem. Že si chce s člověkem, se kterým spí, i něco říct. Že chce mluvit o svých dcerkách. Že si o tom s manželem zkusí ještě jednou promluvit. Budeme upřímní: ani teď není stoprocentně spokojená, ale posunula se. Ví, co chce - a naopak nechce. A ano, slyšela jsem od ní zásadní větu: kdybych muže tehdy nepodvedla, už jsme asi v rozvodovém řízení.

Hlavní zásada: nic si nevyčítat

Psycholožka a psychoterapeutka Alžběta Protivanská se svými klientkami naráží na téma nevěry až překvapivě často. "Nesetkala jsem se s tím, že by nevěra pomohla ve vztahu, nicméně jsem se setkala s tím, že o sobě žena díky nevěře zjistila velmi důležité věci. Ty jí následně pomohly zorientovat se v tom, co opravdu chce a co jí například v primárním vztahu chybělo," popisuje. A dodává: "Pokud s ženami probírám jejich nevěru, vidím u nich spíše touhu situaci vyřešit. Většinou mají dobré důvody, proč zůstávat s partnerem a zároveň stejně tak silnou touhu setkávat se s milencem."

S takovou ženou pak psycholožka pátrá po tom, co ji k nevěře doopravdy vedlo. "Postupně přicházíme na to, po čem touží a co jí brání nebo bránilo získat to v primárním vztahu. Dále se bavíme o tom, jak jí během nevěry bylo a v čem se jí třeba ulevilo," vyjmenovává odbornice. Podstatné je nic si nevyčítat a hledět spíše dopředu než si sypat popel na hlavu. Namístě je hlavně hledání toho, co žena od vztahů očekává a co svým partnerům sama nabízí.

Každý příběh je ale jiný…

Pro obě zmíněné ženy byla vlastní nevěra pořádný náraz, po kterém se vzpamatovaly a více či méně přehodnotily svůj život. Jsou ovšem ženy, které podvádějí manžely kontinuálně a přísahají, že jedině díky tomu jsou schopné žít "spokojeně" v manželství.

Týká se to i jedné manželské dvojice, kterou znám osobně. Říkejme jim třeba Jana a Libor. Ti dva spolu od počátku mají vášnivý vztah. Ona mu ale po nějakém čase začala podsouvat nevěry a podezřívat ho z nich. Došlo to tak daleko, že jí nevěrný opravdu začal být a ona se na truc vyspala s jeho blízkým kamarádem. A zatímco on s nevěrami přestal, ona se utrhla ze řetězu. Prožila románky s několika muži, kteří byli jeho kolegy v práci, a on se s nimi pak každý den potkával. A i když ve vztahu byla nevěrná ona, on se jejích podezření nezbavil. Jak se říká: Podle sebe soudím tebe. S nevěrami nepřestala ani na mateřské dovolené. A to navzdory tomu, že si vždy sexuální život se svým mužem pochvalovala a nikdy si nijak výrazně nestěžovala na jeho chování.

Život bez nevěry si prý Jana neumí představit. Když jsem se jí ptala na motivaci, je to u ní půl na půl: potřebuje pozornost cizích mužů a zároveň ji baví sex. Každý psycholog vám přitom potvrdí, že touha po sexu s jinými lidmi je zcela přirozená věc, nicméně jeho provozování už může být znakem emoční nezralosti. Ovšem každý vztah je jiný a každé dvojici vyhovuje jiný model. "Jakékoli vztahové nastavení je zcela v pořádku, pokud je s ním v souladu i daný člověk a jeho partner či partneři," potvrzuje Alžběta Protivanská.

Když se vrátím k provokativní otázce z titulku, tak ano, nevěra může zafungovat jako lék. Ale jedná se o léčbu spíše experimentální, tedy bez záruky, že skutečně zabere. A se značným rizikem vedlejších účinků. I ty vám ale nakonec můžou ukázat správnou cestu. S nevěrou je to zkrátka jako s každým jiným lékem – nejlepší je nepotřebovat žádný.

Může jít ženám jen o sex?

Klientům vždy říkám, že je možné mluvit o čemkoli, proto nic nehodnotím. Jen otevřeně hledáme, v čem se cítí dobře či špatně a proč. Nevěra je téměř vždy spojená se lží. Čím dál větší procento lidí pro sebe objevuje otevřené, jinak také polygamní vztahy. Tam je naopak podmínkou naprostá otevřenost a pravdivost.

V "tradičně" nastavených vztazích se však o těch nejhlubších pohnutkách často lže. Právě kvůli tomu jsou milenecké vztahy mimo primární vztah často nabité zároveň černým svědomím ze lži. Pro ženu je přirozené být v jistém smyslu pasivním "přijímačem" mužské energie. Potřeba sexu pro nás není tak zásadní jako pro mužské pohlaví a proto je i touha po nevěře často touhou po jiném typu vztahu nebo po doplnění toho, co v primárním svazku chybí.

TEREZA SCHILLEROVÁ