Šarmantní umělkyně říká, že měla sladké dětství. „Můj tatínek byl cukrář. Ale nebylo to jasné hned. Prý když ho jeho otec chtěl dát do učení, první volba byla brašnář. Měl však zavřeno. U cukráře se svítilo, tak bylo rozhodnuto,“ vypráví s úsměvem Zlata Adamovská. Péct cukroví a dorty však klidně mohla i ona. „Ale pak si tatínek usmyslel, že ze mě chce mít herečku,“ prozrazuje.

Dlouhých čtrnáct let se herečka, kterou si mnozí pamatují z kultového seriálu Sanitka, objevuje v Ordinaci v růžové zahradě. Není to však med, jak sama poznamenává. „Od rána od šesti sedíte v maskérském křesle, do šesti večera natáčíte, pak máte ještě představení v divadle. Někdy se texty učím i v autě,“ vysvětluje.

I přesto, že do roku 1989 dostávala Zlata skvělé herecké příležitosti, ta náročná, která ji přinesla i obrovskou popularitu, teprve přišla. Režisér Dušan Klein způsobil téměř hysterii se svým projektem Hříchy pro pátera Knoxe. Deset příběhů s detektivní zápletkou se totiž odehrávalo v přímém přenosu. „Byl to velký adrenalin,“ vzpomíná. Občas to podle jejích slov připomínalo perfektně secvičené cirkusové číslo. „Hlavně technicky to muselo klapat. Bylo to hodně vyčerpávající, před posledním dílem jsem dokonce zkolabovala. Už bych to nechtěla zažít,“ tvrdí.

Zlata Adamovská je i výbornou dabingovou herečkou. Většina diváků si už určitě nedokáže představit Meryl Streep jinak než právě s jejím hlasem. Dokonce se s touto americkou star v roce 1990 potkala. „Bylo to však pro mne velké zklamání. Meryl Streep ani netušila, co je to dabing, a chovala se tak trochu odtažitě. Její dabování je tedy pro mne lepším zážitkem než osobní setkání,“ podotýká.

Herečka, narozená ve znamení Ryb, už záhy po škole dostala příležitost na významných divadelních scénách v Praze. Téměř dvacet let strávila v Divadle Na Vinohradech, kde se potkala s takovými umělci jako například Jiřina Jirásková, Radek Brzobohatý, Petr Haničinec, Josef Bláha, Jaromír Hanzlík nebo Hana Maciuchová. Točila i s Milošem Kopeckým nebo Vladimírem Menšíkem. „Měla jsem štěstí, že jsem tuhle generaci zažila,“ říká.

Jaké to bylo, drahá?

V současnosti září ve filmu Ženy v běhu. Jak už samotný název napovídá, poklidné natáčení to zjevně nebylo. „Přemluvila jsem se k velkému výkonu,“ směje se. Když prý do ruky dostala scénář, jednotlivé repliky ji tak zaujaly, že úplně zapomněla na to hlavní – běh. „Pak se blížilo natáčení a já si řekla: A doprčič! Budu muset začít trénovat,“ vybavuje si. Sejít na place se měli v září, herečka se do tréninku pustila teprve v červnu.

„Máme na Kokořínsku chatu, je tam krásné prostředí, tak jsem si řekla, že to možná bude i příjemné. Každé ráno jsem se hodila do sportovního, dokonce jsem si koupila podprsenku na běhání, aby to se mnou nemlátilo,“ se smíchem vypráví. Běhala dva kilometry tam, dva zpátky, samozřejmě s přestávkami, jak upozornila.

„Pak jsem se celá schvácená a upocená dokutálela zpátky a Petr (manžel Petr Štěpánek, pozn. aut.), sedící na terase s kafíčkem v ruce, se mne blahosklonně zeptal: Tak co, jaké to bylo?“ prozrazuje s úsměvem. Zlata Adamovská sice strávila přípravou na tento film poměrně dlouhý čas, ale nelituje toho. „Bylo to krásné natáčení. Běhání mě však nechytlo. Kromě toho jsem si při tom natrhla meniskus,“ zmínila i ne příliš příjemnou chvilku.

Stabilní pár

S hercem Petrem Štěpánkem tvoří už několik let stabilní pár. Kuchtík Jiřík, jehož si pamětníci vybaví z pohádky o Zlatovlásce, Zlatu v roce 2013 požádal o ruku na poměrně netradičním místě – na safari v Africe. „Trávili jsme tam Silvestra a já dostala šílenou horečku. Se zimnicí jsem proto skončila v posteli. Najednou přišel Petr, klekl si, já si v tu chvíli pomyslela: jéé, ten ji má jak z praku, a vytáhl krabičku. Zeptal se mě, jestli si ho vezmu. Ani jsem nevěděla, jak, ale řekla jsem ano. A jsem za to ráda,“ vzpomněla na zásadní okamžik umělkyně, která má na svém kontě i několik dabingových cen.

Herecká i partnerská dvojice působí vyrovnaným a harmonickým dojmem. Prý je to proto, že mají podobné zájmy a dokážou se doplňovat. „Jsme takoví kutilové. Dokonce si říkáme Pat a Mat,“ směje se Zlata. „Když jsme se poznávali, bavili jsme se o vrtačkách a podobných věcech. Přiznávám, že raději lakuju, než vařím. I proto často chodíme na jídlo do hospody.“ Cestu k sobě si nacházeli postupně. Podle slov herečky přes svá soukromí a svá trápení.

Zlata Adamovská v průběhu své kariéry ztvárnila nespočet různorodých rolí. Má ještě nějakou vysněnou? „Nemám. Vím, že už nemůžu,“ dodává skromně.