Jaké jsou plusy a minusy vašeho účinkování v tomto pořadu?
Plusem určitě je, že si můžeme vyzkoušet něco nového a máme k tomu k dispozici vše, co je potřeba. Tím myslím nádherné kostýmy, perfektní masky, taneční company – a vůbec celý kompletní produkční servis. A sám sebe někdy překvapíte, čeho jste schopný. Že umíte dobře napodobit nějakého světového zpěváka nebo zpěvačku, že se zvládnete za týden naučit text písně, která je pro vás úplně nová, a k tomu ještě složitou taneční choreografii… Ale to už je vlastně zároveň i minus, protože je vám jasné, že byste na to potřebovali mnohem víc času, aby byl váš výkon ještě lepší. (smích) Plusem je výborná parta, která se kolem natáčení vytvořila – a to nemluvím jenom o účinkujících. A bonusem pro mě je i to, že jsem zase po dlouhé době v Praze a můžu se potkávat se svými přáteli.

Takže po dobu natáčení pořadu Tvoje tvář má známý hlas jste přesídlila z Bratislavy do Prahy?
Částečně. Na víkendy jezdím domů, ale když mám náročnější taneční číslo, jsem v Praze od pondělka do čtvrtka, kdy se natáčí. A tady se nám vynořilo další minus: jsem méně s rodinou. V srpnu za mnou ještě jezdili do Prahy, ale od září začala moje dcerka Júlinka chodit do první třídy, takže už to nejde. Mrzí mě, že nemůžu být u všech jejích prvních školních krůčků, ale věděla jsem, do čeho jdu, tak si nestěžuju.

A drží vám dcerka palce?
Samozřejmě. Je můj největší fanda. Byla dokonce na mém prvním vystoupení, které se točilo v srpnu. Měla ale smůlu, že přímo před ní postavili palmu, takže prý viděla jenom moje ruce. Ze začátku byla vždycky smutná, když jsem nevyhrála, ale už jsem jí vysvětlila, že o tom tenhle pořad není. Jde hlavně o show, snažíme se pobavit diváky i sami sebe. Kromě toho jsme strašně vyrovnaná parta. Nikdy nevím, komu mám dát svoje body, protože všichni jsou ohromně šikovní.

Stejně vás i všechny ostatní účinkující obdivuji, že zvládnete za týden to, co světově proslulí interpreti pilují mnohdy i měsíce…
Někdy je to fakt šílený! A teď si vzpomeňte, že já jsem dostala hned v prvním kole Britney Spears se složitou taneční kreací – a myslela jsem, že umřu… Ještě jsem neměla žádnou velkou fyzičku a hned jsem musela předvést náročné tancování a k tomu zpívat! Samozřejmě ne vždycky je to tak těžké. Někdy píseň leze do hlavy sama – a jindy zase ne. Ale nikdy předem nevíte, jak to půjde. Mně víc vyhovují texty, kde je nějaký příběh, ale jak jde o jednotlivé fráze, které třeba spolu ani nemají žádnou výraznou souvislost – ty se pamatují špatně. Dokonce se mi už několikrát stalo, že mi text písně naskočil až v posledním okamžiku před vystoupením – a to jsou pak opravdu nervy!

Je tedy pro vás účast v soutěži stresovou záležitostí?
Stres mi někdy způsobí právě zapamatování si textů, ale jinak si to užívám. Jde o fantastickou zkušenost. Velice mě například baví poslouchat interprety, kteří jsou každý z jiného kontinentu, země nebo alespoň města, jak se odlišují svou mluvou. Britský akcent je zcela odlišný od amerického a úplně jiný než třeba australský… A tyhle nuance mě baví a ráda si s nimi hraju.

Když si tak naplno hrajete, co na to sousedi?
(Smích) Zatím nikdo neprotestoval. V Praze bydlím v domě, kde je dole restaurace, takže jsou asi zvyklí na ledacos, a na Slovensku máme domek, polosamotu, kolem je les, takže nikomu nevadí, že si občas zařvu. Tam se nemusím krotit a hulákám, jak umím. (smích)

Už od muzikálu Rebelové vás často obsazují čeští režiséři. Může za to kromě hereckého umění i vaše nepřehlédnutelná živelnost, kterou předvádíte i ve Tváři?
Myslíte? Ale já nejsem pořád střelená. (smích) Někdy se tak možná projevuju, ale jindy mám ráda pohodu. Hlavně doma třeba umím být až introvert. Samozřejmě také někdy dělám blbinky, ale extrovert jsem spíše, když mám vystoupení. V soukromí mám raději klid. Jedině, když se rozčílím, tak to tedy jede. Naštěstí se rozčiluji málokdy.

Co vás naopak přivede do klidu?
Nejvíc relaxuji v našem domečku, o němž jsem se už zmínila. Postavil ho před rokem můj muž (herec Ondrej Kovaľ) uprostřed přírody na kopci hned u lesa a je to moje oáza klidu. Mám to necelou půlhodinku autem do divadla v Bratislavě a hrozně ráda se do něj zase vracím. Relaxuju tam, i když třeba peru, uklízím nebo natíráme podlahu. Mám tam svou rodinu, kočky Elvise a Žofku – a především teplo domova.

JIŘÍ RENČ