Belgická, německá a nizozemská policie doufají, že se to změní díky operaci Identify Me (Identifikuj mě), kterou dnes zahájily společně s Interpolem. Kdyby se k ženám podařilo přiřadit s pomocí veřejnosti jména, policie by je nemusela přinejmenším dále identifikovat podle jejich charakteristických rysů nebo oblečení - tedy například jako „žena s květinovým tetováním“ nebo „žena s umělými nehty“.

Nejstarší z odložených případů, „dívka na parkovišti“, pochází z roku 1976. Její tělo bylo nalezeno u dálnice A12 v Nizozemsku. Předpokládá se, že v době smrti jí bylo mezi 13 a 20 lety. Interpol na svých stránkách zveřejnil černobílé rekonstrukce obličejů některých obětí. Ta „dívky na parkovišti“ ukazuje mladou ženu s dlouhými tmavými vlasy a světlýma očima.

Jeden ze dvou kufrů obsahujících části těla Otýlie Vranské zabalené do prostěradla
Vražda Otýlie Vranské: na objasnění čeká 88 let, policie má možná eso v rukávu

V prohlášení Interpol uvedl, že některé z žen pravděpodobně pocházely z východní Evropy a že jejich těla byla možná ponechána v Belgii, Nizozemsku a Německu, aby zmátla vyšetřování. Většina obětí byla ve věku od 15 do 30 let. „Většina z 22 obětí zemřela násilnou smrtí a některé byly před smrtí také týrány nebo hladověly,“ uvedla nizozemská policie.

Hledání souvislosti

Policie doufá, že zjištění jejich jmen by mohlo přinést i důkazy o možných pachatelích. Mohla by také zjistit, zda spolu některé z případů souvisejí. Belgie předložila sedm případů, Německo šest a Nizozemsko devět. „Při podobných vyšetřováních vedlo zjištění totožnosti oběti nakonec k zatčení podezřelého,“ uvedla Anja Allendorfová z německé policie.

Interpol zveřejňuje podrobnosti o jednotlivých případech na svých internetových stránkách. Kromě rekonstrukcí obličejů některých žen jsou zde také obrázky šperků a dalších předmětů nalezených u jejich ostatků a kontaktní formuláře pro lidi, kteří by mohli mít o případech nějaké informace.

Sharon Tateová
Chcípneš a mě to vůbec nemrzí! Před 50 lety zavraždili Sharon Tateovou

Identifikace žen by také mohla pomoci uzavřít případy jejich rodinným příslušníkům, uvedla Susan Hitchinová, která koordinuje oddělení DNA Interpolu. „Je strašné žít celé ty roky a nemít žádné zprávy a nevědět, co se stalo. A jakkoli může být hrozné získat jistotu, že jejich milovaná osoba zemřela, je to součást důležitého procesu, aby mohli truchlit a posunout se dál,“ řekla.

„Doufejme, že veřejnost bude schopna přinést nějaké nové prvky, které policie může použít a které nakonec poskytnou totožnost těchto obětí a v ideálním případě pomohou vést k pachateli, pokud nějaký existuje,“ dodala.