Trasa Řím - Milán trvá necelé tři hodiny. Trasa Řím - Benátky čtyři. A třeba do Neapole je to z italského hlavního města rychlovlakem zhruba hodinu a čtvrt. Vlaková nádraží se ve všech těchto destinacích nacházejí přímo v centru města, ve vlaku si lze zvolit z více tříd, podle toho, jaký servis si člověk během cesty přeje. Wifi "na palubě" funguje bezchybně, vozy jsou čisté a bonusem je krásný výhled na krajinu, ubíhající za oknem. Nejen toto jsou důvody, proč stále více Italů i turistů volí pro vnitrostátní cestování rychlovlaky. A přesun cestujících na koleje je v posledních letech tak výrazný, že z velké části pomohl pohřbít národní aerolinky Alitalia. Ty vůbec poslední lety vypravily ve čtvrtek a poté vyhlásily bankrot.

Italové se do vlakové dopravy opravdu zamilovali. „Podle údajů, které v roce 2019 zveřejnil italský státní dopravce Ferrovie della Stato, se za deset let počet cestujících vlakem na hlavní obchodní trase mezi Římem a Milánem téměř zčtyřnásobil - z jednoho milionu cestujících v roce 2008 se čísla vyšplhala na 3,6 milionu cestujících v roce 2018," uvádí CNN.
Dvě třetiny lidí, kteří se nyní vydají na cestu mezi Milánem a Římem, si jako dopravní prostředek zvolí vlak. Je to logická volba - silnice v okolí velkých měst jsou pravidelně ucpané a oproti letadlu má vlak hned několik výhod. Ve světě dopravy je ale vývoj situace v Itálii v posledním desetiletí opravdovým zázrakem. „Pro italskou síť rychlovlaků je to výrazný úspěch, spuštěná totiž byla teprve v roce 2008. Nynější síť rychlovlaků je na míle vzdálená italské železniční minulosti s pomalými, starými a téměř vždy opožděnými vlaky," nastiňuje CNN.
Přímo do centra
Sítí rychlovlaků propojili prakticky všechna největší města. Cestovní řády jsou navíc velmi husté - třeba rychlovlaky z Říma do Neapole jezdí prakticky každou hodinu, a podobné je to i u ostatních měst. Lidé mají na výběr ze dvou dopravců - větší je státní Trenitalia se třemi typy rychlovlaků - Frecciarossa, Frecciargento a Frecciabianca, rychlovlaky Italo zase nabízí dopravce Nuovo Trasporto Viaggiatori. Nejrychlejší je aktuálně Frecciarossa, která může jet až rychlosti 300 kilometrů v hodině.
Oproti letadlům, které Italové cestující na obchodní jednání z jednoho velkého centra do druhého využívali před nástupem rychlovlaků, má přesun po kolejích mnohé plus. „Vlaková nádraží jsou v centrech měst, a není potřeba přicházet k vlaku ve velkém předstihu - dveře se zavírají minutu před odchodem. Pro porovnání, pokud člověk využije leteckou dopravu, tak třeba na římské letiště Fiumicino trvá cesta z Říma minimálně půl hodiny, je potřeba tam kvůli bezpečnostní kontrole a check-inu být nejméně hodinu a půl před odletem, a pak ještě počítat s přesunem z cílového letiště do centra zvoleného města. A hned je zcela jasné, proč tolik lidí začalo raději volit vlaky," uvádí CNN.

Kromě Italů, mířících z města do města na obchodní jednání, pro vnitrostátní přesuny v Itálii volí vlaky i stále více turistů - a to nejen kvůli úspoře času, ale také výhledu na krajinu, který vlak na rozdíl od letadla nabízí. Ve prospěch železniční dopravy svědčí také její ekologičnost.
Co se týče cen, v porovnání třeba s cenami letenek u nízkonákladových společností jsou italské rychlovlaky výrazně dražší. Suma, kterou lidé zaplatí za jízdenku, je však velmi podobná cenám jako jsou v sousedních státech Itálie - Německu, Švýcarsku či Rakousku.
Nyní, když italské aerolinky Alitalia zkrachovaly, a nový státní letecký dopravce - ITA Airways se chystá vyrazit trochu jiným směrem, odborníci podle CNN očekávají, že rychlovlaky se v dalších letech dočkají ještě větších úspěchů, než mají nyní.