Sňatek s milovaným člověkem nebo splnění povinnosti a služby vlasti? Před takovou volbou už stál v dějinách nejeden panovník. A ne vždy to skončilo dobře. Třeba britský král Eduard VIII. kvůli lásce k rozvedené Američance Wallis Simpsonové abdikoval a jeho vztahy se zbytkem královské rodiny poklesly na bod mrazu. Současný britský panovník Karel III. se zase původně vzdal své lásky k tehdy za jiného provdané Camille Parker-Bowlesové a vzal si ženu, se kterou souhlasili jeho příbuzní - jak katastrofálně dopadlo jeho manželství s lady Dianou netřeba připomínat.
Ovšem dějiny 20. století znají i šťastné konce podobných situací - třeba současný belgický král Filip si prosadil sňatek se ženou, která nakonec Belgičany i jeho příbuzné úplně okouzlila, a jejich harmonické manželství trvá dosud.
Trápením v podobě rodina a trůn versus osudová žena si v mládí i prošel i Filipův bratranec Jindřich. Muž, jehož nyní svět zná jako lucemburského velkovévodu Jindřicha I. Lucemburského, šťastně ženatého člověka, což naznačuje, jak jeho dilema dopadlo. Za to, že si prosadil sňatek s neurozenou Kubánkou, ale musel zaplatit - vztahy jeho matky a manželky totiž zůstaly extrémně napjaté.
Životní příběh hlavy Lucemburska představuje další díl seriálu Deníku o osudech současných evropských panovníků.
Evropští panovníci (kromě Spojeného království)
• Belgie: konstituční monarchie (království) - od roku 2013 v čele král Filip
• Dánsko: konstituční monarchie (království) - od roku 1972 v čele královna Markéta II.
• Lichtenštejnsko: konstituční monarchie (knížectví) - od roku 1989 v čele kníže Hans Adam II.
• Lucembursko: konstituční monarchie (velkovévodství) - od roku 2000 v čele velkovévoda Jindřich I. Lucemburský
• Monako: konstituční monarchie (knížectví) - od roku 2005 v čele kníže Albert II. Monacký
• Nizozemsko: konstituční monarchie (království) - od roku 2013 v čele král Vilém-Alexandr
• Norsko: konstituční monarchie (království) - od roku 1991 v čele král Harald V.
• Španělsko: konstituční monarchie (království) - od roku 2014 v čele král Filip VI. Španělský
• Švédsko: konstituční monarchie (království) - od roku 1973 v čele král Karel XVI. Gustav
• Andorra: polovolená parlamentní diarchie (knížectví) - hlavou státu francouzský prezident Emmanuel Macron, zastupován Patrickem Strzodou a urgellský biskup Joan Enric Vives Sicília, zastupován Josepem Mariou Maurim
• Vatikán: absolutistická monarchie, ekleziologická a volená teokracie - od roku 2013 v čele papež František
Nevhodná nevěsta
Současný lucemburský velkovévoda Jindřich I. přišel na svět 16. dubna 1955 jako nejstarší potomek tehdejšího lucemburského korunního prince Jana a jeho manželky Josefíny Šarloty Belgické. Vzhledem k tomu, že jeho matka pocházela z belgické královské rodiny, byl synovcem tehdejšího belgického krále (a je bratrancem současného).
Když mu bylo devět let, jeho otec se stal velkovévodou a Jindřich jako nejstarší syn (byť má ještě starší sestru) přímým následníkem. Velkovévodu Janovi, válečnému veteránovi, se povedlo Lucembursko změnit v moderní prosperující stát. Jindřichova studia směřovala k tomu, aby svého otce mohl v práci důstojně následovat. „Vzdělával se na školách v Lucembursku a Francii, a nakonec vystudoval politologii na Ženevské univerzitě. Podstoupil také důstojnický výcvik na Královské vojenské akademii v britském Sandhurstu,“ uvádí server Royal Central.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, Jack de Nijs for Anefo, CC0
zoom_in
Otec současného lucemburského vévody Jindřicha I. skládá v roce 1964 a stává se velkovévodou Janem. Vlevo od něj manželka Josefína Šarlota, současný velkovévoda Jindřich I. stojí vpravo po otcově boku.
Univerzitní studia byla pro Jindřicha přelomovým obdobím. Na škole v Ženevě totiž potkal svoji osudovou ženu. Bohužel pro mladý pár, nadějná nevěsta se rodině tehdejšího korunního prince ani trochu nepozdávala. Mohl za to její původ.
Princ Jindřich se zamiloval do Kubánky Marie Teresy Mestre y Batista. Její rodina z Kuby utekla už v době komunistické revoluce a usadila se ve Spojených státech amerických. Maria Teresa sice byla vzdělanou dívkou z vyšší společnosti, která se navíc zajímala o pomoc druhým (zejména dětem) a filantropii, měla ale jednu zásadní chybu - neměla šlechtický původ. Navzdory tomu, že se psal přelom 70. a 80. let 20. století, byla tato okolnost pro rodiče příštího panovníka velmi podstatná. „Zatímco ostatní evropské královské domácnosti sňatky s prostými občany přijímaly, rodiče prince Jindřicha, velkovévoda Jan a velkovévodkyně Josefína Šarlota, stále toužili po tom, aby se jejich nejstarší syn oženil s princeznou nebo někým urozeným,“ podotýká magazín Tatler.
Jindřich I. ve svém paláci. Podívejte se na honosné sídlo:
Ona nebo abdikace
Princ Jindřich, který byl tehdy nejen kvůli svému postavení následníka trůnu, ale i díky svému hezkému zevnějšku vnímán jako žádaná urozená partie, se ale nemínil své životní lásky vzdát. O tom, že je Maria Teresa tou pravou, byl přesvědčen natolik, že se rozhodl dát rodičům ultimátum.
Pro lucemburskou panovnickou rodinu to byla jedna z nejhorších vnitřních krizí. „Jeho rodiče se zdráhali podpořit ho v záměru oženit se s Marii Teresou natolik, že se nabídl, že se vzdá svého práva na trůn. Tím jeho rodina jasně vycítila, že to se svou milou myslí vážně, ustoupila, a pár týdnů poté, co pár promoval na univerzitě v Ženevě, a jeden den poté, co princ požádal svou přítelkyni o ruku, bylo veřejně oznámeno, že se bude ženit - přestože lidé vůbec netušili, že má přítelkyni,“ píše magazín Tatler.
Svatba se uskutečnila na Valentýna roku 1981. „Mezi hosty byl také monacký kníže Rainier a princezna Grace - přičemž o jejich nejstarší dceři Caroline se jistou dobu mluvilo, že by mohla být pro Jindřicha vhodnou nevěstou,“ konstatuje magazín Tatler.
Nový seriál Deníku Příběhy evropských panovníků
Tragická dětství, kontroverzní vztahy. Deník přináší nový seriál o osudech současných evropských panovníků, kteří stojí ve stínu slávy britské královské rodiny.
Čtenáře čekají příběhy korunovaných hlav Belgie, Dánska, Lichtenštejnska, Lucemburska, Monaka, Nizozemska, Norska, Španělska a Švédska.
Nový díl každý týden na webu denik.cz.
Rodinné problémy
Už v roce 1998 převzal Jindřich I. většinu ústavních povinností svého otce, po jeho abdikaci se pak velkovévodou stal složením přísahy v roce 2000. „V 79 letech se velkovévoda Jan rozhodl abdikovat v prospěch nejstaršího syna. Inaugurační ceremonie se odehrála 7. října 2000, přičemž velkovévoda Jindřich přísahal, že bude dodržovat ústavu a zákony Lucemburského velkovévodství, zachovat národní nezávislost a integritu území, jakož i veřejné a individuální svobody. Ve svém inauguračním projevu Jeho královská Výsost velkovévoda Jindřich I. vyzdvihl hodnoty, které charakterizují lucemburskou společnost, tedy solidaritu, spravedlnost, toleranci, úctu k druhým a lidskost,“ konstatuje oficiální web lucemburské panovnické rodiny.
I v této době ale pokračovaly spory mezi jeho matkou a manželkou, která neurozenou nevěstu přijímala do rodiny jen těžce. V roce 2002 se dokonce nebránil tomu, když jeho manželka Maria Teresa svolala tiskovou konferenci, na které veřejně promluvila o problémech s tchyní.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, Holger Motzkau, CC BY-SA 3.0
zoom_in
Současný lucemburský velkovévoda Jindřich I. s manželkou Marií Teresou.
Zlepšení jejich vztahu nepomohl ani to, že manželství velkovévodského páru je dosud bezproblémové a zajistilo řadu následníků. „Velkovévoda a jeho manželka mají pět dětí: prince Guillauma (v češtině Viléma), prince Felixe, prince Ludvíka, princeznu Alexandru a prince Sebastiana,“ píše list Daily Mail.
Strach v paláci
Kromě rodinných sporů velkovévoda Jindřich I. prošel za poslední dvě dekády také krizemi politickými. Jeho pozice je sice v první řadě ceremoniální, dává ale například souhlas se zákony. „V roce 2008 byl v Lucembursku schválen zákon o legalizaci eutanazie. Vzhledem ke své katolické víře nedal Jindřich s návrhem zákona svůj souhlas, a celá situace byla vyřešena dodatkem k ústavě, která umožnila Jindřichovi být dočasně prohlášen za neschopného vládnout, aby zákon mohl projít,“ vysvětluje web Royal Central.
Mnohem větší politický problém ale vyvstal před třemi lety. Tehdy vyšla takzvaná Waringova zpráva, kterou připravil bývalý státní úředník na lucemburském ministerstvu financí Jeannot Waringo (následně vyšla na webu lucemburské vlády). A velkovévodu a jeho manželku v ní ani trochu nešetřil.
„Hlavním poselstvím zprávy bylo, že fungování monarchie potřebuje reformu, pokud jde o personál v paláci. Waringo napsal, že nejdůležitější rozhodnutí týkající se personálu dělala velkovévodkyně, a to jak na úrovni přijímání nebo propouštění zaměstnanců, tak přidělování jednotlivých oddělení. Zpráva potvrdila, že 51 z celkového počtu 110 zaměstnanců rezignovalo nebo bylo propuštěno v období mezi lety 2014 a 2019. Waringo popsal atmosféru strachu mezi zaměstnanci a navrhl, aby veškerý budoucí nábor řešil předseda vlády,“ připomíná lucemburská stanice RTL Today.
Podle Waringa se zaměstnanci v paláci (zejména kvůli velkovévodkyni) neustále báli a cítili se pod tlakem. Navíc podle něj nebylo jasné, kolik státem placených zaměstnanců velkovévodská rodina využívá pro ceremoniální účely a kolik ke svým osobním potřebám. Stejně tak nebylo podle něj dlouhodobě jasné, zda náhodou velkovévoda (který se po nařčeních zastal své ženy), nevyužívá státní finance i na své osobní aktivity. „Velkovévodský dvůr potvrdil, že zprávu obdržel a uvedl, že konstruktivně přispěje k provedení navrhovaných zlepšení v zájmu větší transparentnosti,“ uvádí stanice RTL Today.
