Černá perla, Černá Venuše, Kreolská bohyně. Tyto všechny přezdívky si vysloužila legendární černošská tanečnice Josephine Bakerová. Z dcery bývalé otrokyně se stala jedna z největších hvězd předválečné doby. Nebyla ale jen obdivovanou umělkyní. Když vypukla druhá světová válka, umně využila svoji slávu pro spolupráci s francouzským protinacistickým odbojem, za což si vysloužila několik vyznamenání.

V pozdějších letech se také stala zapálenou bojovnicí proti rasismu. Nyní, téměř půl století po smrti Bakerové, jí Francie udělí nejvyšší možné vyznamenání. „Francouzská umělkyně amerického původu Bakerová bude uvedena do pařížského mauzolea Pantheon. Je první černou ženou, které se dostane této pocty," píše britská BBC.

Louis Vuitton se svými zaměstnanci v dílně v městečku Asnières. Kufry s plochým víkem, které vyráběli, znamenaly batožinovou revoluci.
Do Paříže přišel pěšky jako chudý sirotek. Vuittona později najal císař

Pařížský Pantheon je místem, kde jsou pohřbeny nejvýznamnější osobnosti francouzských dějin. „Jsou zde uloženy ostatky oslavovaných ikon jako vědkyně Marie Curie-Skłodowská či spisovatele Victora Huga. Podle francouzské vlády bude Josephine Bakerová uvedena do mauzolea letos v listopadu," zmiňuje BBC.

Bakerová se stane teprve šestou ženou, jejíž ostatky budou moci být pohřbeny v Pantheonu. Nakonec tam ale zřejmě převezeny nebudou a Bakerová do Pantheonu vstoupí pouze symbolicky. „Její tělo zůstane v hrobě v Monaku. Třicátého listopadu jí ale v Pantheonu bude odhalen památník s pamětní deskou," řekl syn Bakerové Claude Bouillon-Baker agentuře AFP.

Letušky ukrajinských aerolinek SkyUp od podzimu místo sukní a podpatků oblečou kalhotové kostýmy s teniskami.
Letušky 21. století? Podpatky a sukně vyměnily za tenisky a kalhoty

Hlavním důvodem, proč se Josephine Bakerové dostane této pocty, je činnost, kterou vykonávala v období druhé světové války. „Významně se totiž zapojila do francouzského protinacistického odboje," zmiňuje web BBC.

O uložení ostatků do Pantheonu smí rozhodnout pouze francouzský prezident. „Emmanuel Macron souhlasil s uvedením Bakerové do Pantheonu poté, co její rodina vedla rozsáhlou kampaň a nasbírala 38 tisíc podpisů," vysvětluje BBC.

Banánová sukénka

Cesta Josephine Bakerové za titulem jedné z nejslavnějších umělkyň dvacátého století nebyla jednoduchá. Josephine se narodila v roce 1906 ve Spojených státech americký bývalé otrokyni. Jméno jejího otce je dodnes neznámé. S matkou žila jako dítě v nesmírné chudobě a už jako malá musela pracovat. Poprvé se vdala jako třináctiletá, příjmení Bakerová pak získala druhým sňatkem, když jí bylo patnáct.

Přes těžký úděl, který jí život nadělil, už od malička dívka snila o tom, že se stane tanečnicí. Po nepovedeném druhém manželství se přidala ke skupině tanečníků a postupně se propracovala až na Broadway. Jenže Amerika dvacátých let minulého století byla silně rasistickou zemí. A tak se Josephine, která pro svou barvu pleti zažívala mnohé obtíže, rozhodla vydat do Paříže. Bylo jí pouhých devatenáct let.

I skrze stádo ovcí lze poslat vzkaz.
VIDEO: Farmář poslal tetě dojemný vzkaz do nebe. Stal se hitem internetu

V Paříži okamžitě zazářila. „Na pódiích ve dvacátých a třicátých letech minulého století zažívala obrovský úspěch. Publikum doslova ohromila svým provokativním tanečním vystoupením," píše BBC.

Exotický vzhled Bakerové ve spojení s eroticky laděnými pohyby okouzlil celou Paříž. Nebála se provokovat, na pódiu se objevovala jen v úsporné sukénce z umělých banánů. „Je to ta nejsmyslnější žena, jakou jsem kdy viděl," prohlásil o tanečnici spisovatel Ernest Hemingway.

Za Bakerovou mířili nejvýznamnější umělci doby. Kromě Hemingwaye okouzlila také Pabla Picassa či českého filmového magnáta Miloše Havla, jejím blízkým přítelem byl i básník Jean Cocteau.

Krásná špionka

Hvězda Bakerové stoupala výše každým dnem. Jako kabaretní umělkyně měla vlastní šou, zájem o ni jevili filmaři, patřila k nejfotografovanějším ženám své doby. Pařížanky chtěly být jako ona a toužili po ní snad všichni muži. Když vypukla druhá světová válka a Francie padla do rukou nacistům, Josephine Bakerová ale ukázala, že je víc, než jen svůdnou tanečnicí.

Začala spolupracovat s francouzským protinacistickým odbojem. Stala se užitečnou špionkou. „Využívala své slávy a setkání s významnými osobnostmi, aby shromáždila informace o postupu německých vojsk," píše BBC.

Před zraky nacistů, kteří po ní chtěli podpis, pašovala tajné zprávy ukryté ve spodním prádle či vepsané do not. Odboj podporovala rovněž finančně.

Právě její válečná činnost udělala z Bakerové jednu z nejobdivovanějších žen Francie a velkou částí přispěla k tomu, že se její jméno nyní objeví v legendárním Pantheonu. Bývalý francouzský prezident a válečný hrdina Charles de Gaulle jí za činnost v odboji udělil válečný kříž a řád čestné legie, nejvyšší francouzské vyznamenání, které dosud dostalo pouze pár žen.

Martin Luther King v sukni

I když si Francie Josephine Bakerovou, která se stala francouzskou občankou, zamilovala, velká část lidí v její rodné zemi na ni stále hleděla jen jako na polonahou černošskou tanečnici. Segregace ve Spojených státech amerických pokračovala i v dalších desetiletích dvacátého století. V 60. letech se proto Bakerová aktivně zapojila do hnutí proti rasismu. „V roce 1963 se zúčastnila legendárního pochodu na Washington, kde bojovník za občanská práva Martin Luther King pronesl slavný proslov I Have a Dream (Mám sen, pozn. red.)," píše BBC.

Titulní snímek alba Nevermind od skupiny Nirvana s nahým Spencerem Eldenem. Elden nyní kapelu za zveřejnění tohoto snímku žaluje.
Nahé dítě z legendárního obalu desky Nirvany žaluje kapelu. Kvůli pornografii

Na onom slavném protestu Josephine Bakerová mluvila těsně před Kingem. „Víte, přátelé, musím vám říct, že jsem vstoupila do paláců králů a královen, do domů prezidentů a ještě do mnoha dalších míst. Ale v Americe ani nesmím vejít do hotelu, abych si dala kávu, a to mě naštvalo. A když mě něco rozčílí, otevřu svoji velkou pusu. A teď dávejte pozor, protože když Josephine začne mluvit, slyší to po celém světě," řekla v Bakerová v projevu.

Přesto, že poté, co byl King zabit, jeho spolupracovníci Bakerové nabídli, aby převzala jeho pozici, úspěšná umělkyně se rozhodla jinak. Vrátila se do Francie a věnovala se výchově svých dvanácti dětí různých ras a národností, které postupně adoptovala. Chtěla totiž dokázat, že i děti z různých světů se mohou stát dobrými sourozenci.

Bakerová zemřela v roce 1975 v Monaku.