Mezi dvěma mohutnými majáky stojí obrovský val. Před ním zvláštní obří dřevěná socha s několika tvářemi, moderní představa o podobě Svantovíta, největšího boha zdejších Slovanů. Teprve, když dojdete přímo až k valu, za kterým tušíte bílý křídový útesy misu Arkona, nejsevernějšího bodu německého ostrova Rujána, najdete tam vedle ceduli, která vás informuje o zákazu vstupu, plakát informující o tom, že se nacházíte na místě bývalého slovanského města Rujána. V místě, v němž byla ještě ve 12. století zřejmě vůbec největší slovanská svatyně a chrámový okrsek.
Něco málo se o historii Rujány jako slovanského území se můžete dozvědět i ve vrchním patře nedalekého majáku, ale to je asi tak všechno. „Já už jsem říkala místním, že by tam měla stát slovanská vesnice, že by to mohla být velká turistická atrakce,“ říká Petra.
Je obyvatelka nedalekého přístavu Sassnitz (česky Sasnice), dnes největšího města ostrova. „O slovanské historii se tu mluví málo a je to škoda,“ dodává.
Slovanská staletí Rujány
Mezi šestým a třináctým stoletím bylo obrovské území na sever od Labe, od Hamburku až po Odru, slovanské. Trvalo víc než šest století, než se stalo součástí německého prostoru, než tu němčina zvítězila nad slovanskými jazyky a křesťanství nad slovanskými náboženstvími. Tisíce místních názvů i umístění měst a vesnic mají ale dodnes svůj základ ve slovanské době.
Rujána má, podobně jako celá spolková země Meklenbursko-Přední Pomořansko, v této části historie výjimečné postavení. Ve Zvěříně, jak zní český a slovanský název Schwerinu, vládla Meklenburská dynastie se slovanskými kořeny až do roku 1918 a její příslušníci jsou dodnes součástí evropské aristokracie.
close
info
Zdroj: Deník/Luboš Palata
zoom_in
Mis Arkona, nejsevernější bod německého ostrova Rujána.
Rujána a její mis Arkona prosluly zase tím, že zde stál na nejsevernějším výběžku ostrova až do dvanáctého století obrovský slovanský chrám zasvěcený slovanskému bohu Svantovítovi. Až v roce 1168 byly chrám a mohutně opevněné město kolem něj dobyty Dány a zničeny.
Rujána se stala sice křesťanským územím a vazalem dánského krále, ale Rujánskému knížectví dál vládla slovanská dynastie až do vymření panovnického rodu v roce 1325. V patnáctém století tam pak mizí i poslední obyvatelé mluvící zdejším slovanským jazykem – ránštinou.
Pokud si chcete trochu představit, jak to na Rujáně před pádem Arkony mohlo vypadat, stačí navštívit výstavu Slovanské epopoje Alfonse Muchy, v níž je obří plátno Slavnost Svantovítova na Rujáně jedním z prvních obrazů, kde jsou krásně zobrazeny i bílé křídové útesy ostrova.
Mystika ostrova
Na Rujáně dodnes zůstává mnoho míst, na nichž jsou vidět valy bývalých slovanských hradišť, ale znalosti a výzkumy o nich jsou chabé. Archeologové se stále nemohou shodnout, které z nich bylo hlavním městem slovanského rujánského knížectví.
Také místní si na Rujáně, kde je několik přírodních rezervací a národní park Jasmund je dokonce zapsán v seznamu UNESCO, doteď některé lokality se Slovany tak nějak podvědomě spojují. Ve zdejších bukových lesích se prý nachází místa s mystickou energii.
Jedním z nich je přírodní park nad přímořským letoviskem Sellin. „Vždy když tam jdu, spadnou ze mě všechny starosti a prostě se mi uleví. Má to tam úžasnou energii. Je možné, že to byl dříve nějaký posvátný slovanský les, říká se to,“ uvádí čtyřicátnice Angela.
„Takových míst je na Rujáně mnoho,“ dodává tajuplně.
Pokud jde ale o samotný mis Arkona, tam se o mizení stop po Slovanech stará moře. Podobně jako na jiných místech se části křídového útesu občas zřítí do moře. Podle archeologických průzkumů už tak v moři v minulých staletích zmizela celá část, kde stál největší slovanský chrám své doby.
V oblasti, kde dnes probíhají archeologické výzkumy, stávalo slovanské město, na které chrámová část navazovala. Protože i v minulých letech došlo ke zřícení některých částí útesů, nemohou na některá místa turisté.
