Co se děje v Německu.Co se děje v Německu.Zdroj: Deník„U nás taky nikdo neví. Zrovna teď o víkendu jedná spolková vláda o třetím balíku pomoci lidem,“ říkal mi tento Berlíňan. „Pokud vy máte pocit, že česká vláda zatím dala lidem drobné, tak u nás to není lepší.“ líčil. „Všechno záleží na tom, jaká bude zima. Když bude tuhá a Rusové zavřou kohouty, bude zle,“ dodal fatálně.

Nevím, jaká bude zima, ale léto bylo v Německu extrémně horké a suché. Ze své cesty kolem Labe, kde jsem tři týdny šlapal z Čech až k moři, jsem přijel opálenější, než kdybych se slunil na Sicílii. Za celé tři týdny jsem nezmokl, jen první den při balení a cestě na vlak v Praze. A poslední den, kdy jsem z toho vlaku třetí srpnovou sobotu vystupoval.

Po dvanácti letech se v Drážďanech vrátily do běžného provozu legendární tramvaje z Tatry Smíchov
Neobvyklé řešení. Dopravu v Drážďanech zachraňují československé tramvaje

Labe na první pohled nevypadalo vyschle, ale vyschlá byla téměř všechna slepá ramena, kterých je od středního toku kolem Labe požehnaně. Viděl jsem kousek od Hamburku na řece Oste, velkém přítoku Labe, kousek před soutokem obou řek vyschlý jachetní přístav. Víc než desítka plachetnic a člunů prostě uvízla v blátě.

V Hamburku, německých Benátkách se stovkami a stovkami mostů nad říčními rameny a kanály, byla i ve středu města místa, kde místo vody bylo bláto. A kdo ví, možná tohle celé souviselo s tím, že kromě pár výletních parníků kolem Drážďan a Magdeburgu, jsem až téměř k Hamburku neviděl na hladině Labe takřka žádné velké nákladní lodě.

Igor Matovič
Matovičův pád. Podařilo se mu porazit Fica, nyní si Slováci přejí jeho odchod

Sucho a horké léto bylo kupodivu i energetický problém. Ne, na Labi v Německu nejsou žádné přehrady, v Hřensku začínáte na pár metrech nad mořem a ty musí Labi vystačit na dalších skoro tisíc kilometrů. Ale vedro si vyžaduje puštěné klimatizace a ty berou proud a ten se vyrábí také z plynu, který je v zásobnících, kde by měl zůstat na zimu.

Uspané atomovky a vítr v Severním moři

Na horním toku Labe jsem také jel hned kolem dvou atomových elektráren. Vypadaly nenápadně, velmi moderně a zcela bezpečně. A skoro jako by stačilo otočit klíčkem a mohly by vyrábět proud. Jenže to zaprvé tak lehké není a za druhé to je s Němci těžké. Jak jednou něco rozhodnou, tak to nemění.

Improvizace, naše kladná stránka, je v Německu věcí téměř neznámou. Někdy díky Bohu, někdy, jako v tomto případě, bohužel. Naštěstí to neplatí pro elektrárny uhelné, a tak ta, kolem které jsem jel za Hamburkem, měla vedle sebe zásoby uhlí ve výšce desítek metrů a další uhlí se právě vykládalo z obří lodi, která u ní kotvila.

Už žádná další. Smrt mladé ženy vyvolala další vlnu demonstrací proti zákazu potratů v Polsku
Nová data. Polsko láme rekordy v počtu obviněných kvůli pomoci při potratu

Ale i to má být brzy minulost. Budoucnost Německa a německé energetiky začala přede mnou vyrůstat, když se blížilo ústí Labe. Zatímco ve vnitrozemí Německa jsem za tři týdny narazil jen na pár rotorů, a ani solárních elektráren nebylo moc, tady to byl na obzoru v moři doslova prales větrných elektráren. Ne na pevnině, ale v moři, kilometry, či desítky kilometrů od pobřeží. Dobrou zprávou je, že zatímco za tři týdny cesty na kole uvnitř Německa téměř nefoukalo, tady fučel svěží západní vítr a tisíce rotorů se točily a vyráběly proud.

A další tisíce a tisíce se staví, nebo plánují postavit.

Ne, tahle mizérie a závislost na Rusku nepotrvá ani v Německu, a tudíž ani u nás, moc dlouho, říkal jsem si, když jsem tento rychle rostoucí les životodárné energie z paluby lodi viděl. Protože jak mi říkala jedna Slovenka usazená na ostrovu Helgoland, tady opravdu hodně fouká skoro celý rok a skoro pořád.

U sousedůU sousedůZdroj: DeníkRubrika U sousedů
V dnešní době víme často mnohem více o tom, co se děje na druhém konci světa, než co se děje těsně u našich hranic, v sousedních zemích České republiky. Proto jsme se rozhodli vám odlehčenou formou přinášet na tomto místě každou neděli zprávy o tom, co se děje „u sousedů“, tedy na Slovensku, v Polsku, Německu a Rakousku. Informovat vás budou lidé, kteří buď v daných zemích žijí, jako je Eliška Gáfriková na Slovensku, Martin Kratochvíl v Polsku, nebo působí u hranic, jako Alexandr Vanžura v Děčíně, nebo Iva Haghofer u rakouských hranic na jižní Moravě. Za inspiraci k vzniku rubriky děkujeme panu Vladimíru Majerovi. Občas přispěji středoevropským pohledem do rubriky i já, evropský editor Luboš Palata. Přejeme hezké nedělní počtení.