Na konci Evropy. Východ Slovenska stále ještě žije v minulém století

Jsme na samém konci Slovenska, ale i dnešní Evropy, Evropské unie. Přestože má obec vedle slovenského názvu na tabuli i název ukrajinský, mnozí místní jsou naštvaní. Protože se nepovažují za Ukrajince, ale za Rusíny. „Vždy jsme byli a vždy budeme Rusíni. Devadesát procent lidí z obce,“ říká jedna z místních obyvatelek, sama už v důchodovém věku.

Důchodců je tu z necelé stovky obyvatel většina. Školu v Runině museli zavřít už dávno, protože tu prostě nejsou děti. Zmizel i svět malých zemědělských hospodářství, které tu byly u každé usedlosti. Komunistům se podařilo JZD vytvořit až v osmdesátých letech. Dnes už nefunguje ani to.

Autovlakem do Košic. Města, kde mají Čechy úplně nejradši

V obci je kostel, na rozdíl od jiných rusínských a ukrajinských vesnic na východě Slovenska ne dřevěný, ale zděný. Ten dřevěný vzal za své při tvrdých bojích první světové války, kdy se i tudy pokoušela ruská armáda dostat přes Karpaty dál do Rakousko-Uherska. O tom, jak drsné to byly boje, vypráví vojenské hřbitovy z té doby. Vedle nich tu leckde narazíte i na sovětské tanky s rudou hvězdou. Také přes místní krajinu se totiž pokoušela v roce 1944 dostat do Československa sovětská vojska.

Úplně posledním dějstvím války pak byly boje s banderovci, kteří zde měli své základny do roku 1947, nebo i déle. „Měli jsme tu jednoho, co bojoval na jejich straně, co byl banderovec,“ vzpomíná pamětník.

Možná také proto má hodně místních obavy, aby se válka nepřelila přes hory z Ukrajiny znovu sem. O pomoci Slovenska Ukrajině proti Rusku tu nepanuje shoda. „Jsou i takoví, kteří přímo podporují Putina. Většina má ale prostě strach, abychom se nezapletli pomocí Kyjevu do války, aby nás také nezasáhla,“ dozvídám se u místní prodejny. Její venkovní sezení slouží lidem v zářijovém poledni jako nejdostupnější hospoda.

Najíst se tu není kde. Pouze paní, která má na starosti nové malé turistické informační centrum, vybudované z Norských fondů, občas na přání turistům navaří. Pár domů předělaných na penziony tu přitom je. Restaurace ale ne, jen nálevna. „Přijíždějí sem i Češi, ne tolik jako před covidem, ale lepší se to,“ říká pracovnice informačního centra.

„My tu ale davy turistů ani nechceme. Nechceme tu obří hotely. Nechceme, aby to tu velké firmy zničily podobně jako Tatry. Chceme, aby tu zůstala tak neporušená příroda, jaké tu dnes je,“ slyším od místních. Stačí jim, že je tu obchod, elektřina, mobilní signál a do několik desítek kilometrů vzdálené Sniny vede relativně slušná silnice. Volit tu většina chce Roberta Fica a jeho Směr. „To, co předvedly ty vlády za Igora Matoviče, byl děs,“ slyšíte jako důvod.

Snina, skanzen osmdesátek

Jiné to není ani ve Snině, o které se říká, že jde o nejvzdálenější okresní město Slovenska. Přijet sem je jako udělat si výlet v čase někam do osmdesátých let minulého století, protože od té doby se tu změnilo jen velmi málo. Známek, že jste v zemi, která je téměř dvacet let součástí Evropské unie, tu najdete jen pár. Nějaký ten bankomat, relativně nová auta, Lidl, Tesco, mobilní signál a tím to tak končí. K dálnici je to dvě hodiny jízdy. Plat tisíc euro maximálně.

Město Snina na východě Slovenska:

Snina je jedno velké panelákové sídliště, panelákový kulturák, něco na způsob kaváren a restaurací, několik obchodů a nový malý vodotrysk. Všemu vévodí komunistická osvoboditelská socha. Čtveřice místních středoškoláků si kousek od ní povídá v jednom z posledních letních podvečerů. „Co se dá večer dělat ve Snině? Nic, vůbec nic, tady se nikde nic nedá dělat,“ říká s těžkým východňárským přízvukem sedmnáctiletý Juraj.

Medvědi se stali volebním trhákem Slovenska. Ficův Směr je chce střílet

Podle jeho o rok staršího kamaráda Daňa, který půjde za pár dní poprvé volit, je to tu jasné. I v jejich věkové kategorii tu zvítězí Robert Fico. „Progresívci, ti jsou volitelní snad v Bratislavě, ale tady o nikom, kdo by je volil, fakt nevím,“ říká Juraj. „A když tu byl Igor Matovič, tak dostal na budku. Ne teď, ale už dřív,“ směje se mladík vítězi posledních voleb, jehož chaotické vládnutí kritizuje dnes na Slovensku skoro každý.

Zdroj: Deník.czTady na východě je zároveň už dlouhé roky silná ultrapravice, která, alespoň na počet plakátů, boduje i dnes. Postfašističtí odpadlíci ze strany Republiky výrazně vedou nad velmi radikální a jednoznačně proruskou Lidovou stranou Naše Slovensko (LSNS) bývalého lídra extrémistů Mariana Kotleby. LSNS má na plakátech hesla o vystoupení z EU a NATO i slogan Rusko je přítel. Republika nové hvězdy extrémistů Milana Mazurka má nejen víc plakátů, ale i trochu mírnější a vtipnější hesla. „I východ je Republika,“ je z nich asi nejpovedenější.

Ano, i východ je Slovenská republika. Ale úplně jiná než zbytek Slovenska.