Romové ve slovenském ráji. Ve státem postavené osadě Střelnice u obce Letanovce

Před deseti lety tu stála obří romská osada Letanovský mlýn. Kvůli poloze u jednoho z nejdůležitějších vstupů do národního parku jedna z nejznámějších na Slovensku. Byl jsem tu tehdy. Chatrče, splácané domky, hliněné cesty, žádná kanalizace, voda ani elektřina.

Víc než tisíc lidí hluboko pod hranicí představitelné středoevropské chudoby, v podmínkách těch nejhorších slumů třetího světa. Nelichotivá výkladní skříň Slovenska a jeho nezvládání romského problému.

play_fill

Na konci Evropy. Východ Slovenska stále ještě žije v minulém století

Státy EU

A také zátěž pro národní park, na jehož území osada ležela. Les ve vysoce chráněném pásmu sloužil spolu se zcela minimálními sociálními dávkami jako základní zdroj obživy. Romové si sem chodili pro dřevo, na houby, na borůvky, maliny, na to, co les dal. Nezáleželo na tom, že tu je národní park.

Osada Letanovský mlýn už je jen vzpomínkou. „Bylo to tu strašné. Tehdy bylo nepředstavitelné tu takhle nechat auto. Ty doby už jsou chvála Bohu pryč,“ říká místní šedesátník. Slovák.

Slovenské státní ghetto Střelnice

Osada zmizela, Romové se ale jen přestěhovali. Byli přestěhováni o pár kilometrů dál. Na pole směrem ke Spišskému Štvrtku, malému městu s úchvatným gotickým kostelem postaveným kdysi zdejšími Němci. Do lepšího. Do takového romského ráje na slovenský způsob.

Tvoří ho přízemní žluté domy s plechovými střechami, některé už chytily rez. V každém z nich několik bytů se samostatnými vchody, asfaltové ulice, veřejné osvětlení, uprostřed hřiště, katolický kostel bez věže, dva malé řekněme obchody, pár porůznu parkujících aut.

close info Zdroj: Deník/Luboš Palata zoom_in Slovenské státní ghetto Střelnice

Je tu i stanice autobusu, který třikrát denně jezdí do několik kilometrů vzdálených Letanovců, pod které osada Střelnice katastrálně stále patří. Děti většinou chodí ty dva tři kilometry přes pole do školy pěšky. U točny se staví něco, co má být komunitním centrem. Domy s byty nepřibývají, byť obyvatel osady je o stovky víc a některé byty jsou už těžce přelidněné.

Jsou tu kontejnery na odpad, nikde žádné hromady odpadků. Není to děs. Ale žít, žít byste tu nechtěli.

Stálá práce je tu zázrak

Je poledne, všude spousta malých dětí, ale i dospělých. Někteří sekají a rovnají přivezené dříví na zimu, tím se tady topí. Ženy uklízejí, vaří oběd, muži jezdí auty, zevlují. Práci, stálou práci, tu nemá skoro nikdo. Žije se hlavně z dávek.

Paní Valérie, čerstvá čtyřicátnice, práci má. Je zdravotní ošetřovatelka a je na to hrdá. „Udělala jsem si zdravotnický kurz v Bratislavě, nežijeme z dávek, mám plat. Platím nájem. Muž má teď práci v Bratislavě, ale jen na smlouvu. Romům se stálá práce nedává,“ říká v uklizené kuchyni.

play_fill

Autovlakem do Košic. Města, kde mají Čechy úplně nejradši

Česko a EU

Vévodí jí stylový sporák za několik stovek euro. Její chlouba. „Jsme tu spokojení. Je tu voda, elektřina, kanalizace, je to úplně jiný svět než původní osada,“ říká.

S už čtyřmi dětmi je jim sice v bytě dva plus jedna, za který platí nájem několik set eur, trochu těsno, ale nestěžuje si. „Jsem ráda, že žiju tady, mezi našimi. Není to s nimi občas lehké, ale je to moje krev.“

close info Zdroj: Deník.cz zoom_in Vedle ní tu má stálou práci už jen několik lidí z hlídky, která tu udržuje pořádek. „Většina je na dávkách, z nich se platí i bydlení,“ dodává.

Ona s mužem a dětmi vyjdou, ale moc neuspoří. „Jednou bych se chtěla podívat k moři. To je můj sen. Ale na to není.“ A tak by chtěla aspoň malou zahrádku u domu. Jako mají Slováci. Zatím k tomu od úřadu nedostala povolení.

Romové z Letanovského mlýna měli štěstí, byť mnohým je po osadě u lesa dodnes teskno. „Člověk si zašel na houby, do lesa, byl uprostřed přírody. Tady není nic,“ říká čtyřicátník Martin. Ale i on si uvědomuje, jak velkou kliku má.

Statisíce romských voličů

Drtivá většina slovenských Romů totiž žije hůř. Nejhůř sto až dvě stě tisíc těch, kteří dál bydlí v chatrčích drsných osad, jichž je tady na Spiši asi nejvíc. Kdyby se Romové někdy rozhodli vyhlásit svůj stát, pak by měl své centrum tady. V této slovenské obdobě Sudet, odkud po roce 1945 vyhnali místní spišské Němce.

close info Zdroj: Deník/Luboš Palata zoom_in Romové na středním Slovensku

V okouzlující mírně zvlněné krajině s výhledem na velehory se tak vytvořily podmínky pro romské osady, stojící většinou nelegálně na půdě, která Romům nepatří a nikdy nepatřila.

Za poslední desítky let se tu změnilo jen velmi málo. Občas se podaří něco takového jako v případě Letanovského mlýna, někde Romové dostanou šanci postavit si sami legální skromné bydlení. Ale základ, tedy rozšířený rasismus bílé většiny, nevzdělanost, nekvalifikovanost, segregované školy, bída, alkoholismus, mizerný zdravotní stav, to se nemění.

Přibývá však vesnic, kde Romové vyhráli volby, mají starostu, vládnou. Mnohé Slováky to děsí. Ve vesnicích, kde se to stalo, žádají často o rozdělení obce, aby jim nevládli Romové.

Půl milionu slovenských Romů, desetina obyvatel Slovenska, nemá žádnou svoji stranu, ani svého ministra, byť by si to obrovský problém, jakým jejich situace je, dávno zasloužil. Funguje jen nevelký úřad vládního zmocněnce. Ten nyní bezmocně upozorňuje na otevřeně rasistické předvolební billboardy, na nichž třeba extremistická strana Republika slibuje, že „Udělá pořádek. I v osadách“.

Ostuda na Slovensku: Politici Kaliňák a Matovič se porvali, záběry bitky šokují

Státy EU

Sami Romové, alespoň ti v nové osadě Střelnice u Letanovců, mají jasno. „Budeme volit Igora Matoviče. Ten pro nás udělal aspoň něco,“ překřikuje se skupinka Romů. Bývalý premiér a šéf OLaNO by mohl mít s hlasy od půl milionu Romů parlament jistý. Jenže otázka, kolik z nich nakonec půjde volit, visí ve vzduchu. Z romských osad je to k volebním urnám strašně daleko.