Marcin Korolec je zakladatelem polského Institutu zeleného hospodářství. Mezi roky 2011 a 2013 byl polským ministrem životního prostředí a následně působil jako státní tajemník pro klima. Korolec je také v čele polské Nadace pro podporu elektrických vozidel. 

Polsko má od února novou energetickou strategii. Co na ní říkáte?
Strategie sice hovoří o budoucnosti, její obsah je ale minulostí. Vztahuje se k roku 2040, což je velice zvláštní. Evropské cíle jsou stanoveny pro rok 2030 a pro rok 2050. Nechápu tedy, proč se polská vláda rozhodla jako milník zvolit právě rok 2040.

Dokument se mi nelíbí. Nevede Polsko ke splnění evropských cílů. Je to pouze jakési gesto, že polská energetika projde změnou, že by se měla zaměřit na větrnou energii a obsahuje také sny o jaderné energii. Ve skutečnosti máme ale rostoucí spotřebu i investice do plynu, což by mohlo vést k ekonomickým ztrátám. Plyn je totiž uhlím zítřka.

Ve strategii je spousta návrhů, symbolů, ale není to žádné finální rozhodnutí o polském energetickém mixu budoucnosti. Rozhodně to není poslední energetická strategie, se kterou Polsko přichází.

Jak sám zmiňujete, Polsko ve strategii „sní“ o jaderné energetice. Jaké jsou konkrétní plány?
Konkrétní plány? Ty jsem zatím neviděl. Vláda nepředstavila žádný jasný plán, spíše začala provádět nějaké aktivity, které zájem o jádro naznačují. O jaderné energii se v Polsku hovoří už od roku 2009, ale žádný konkrétní plán zatím nevznikl.

Polsko ale musí začít s útlumem uhelné těžby. Mohlo by uhlí nahradit právě jádrem?
Polsko se v následujících pěti letech dostane do velmi náročné situace, nebude totiž schopné pokrýt energetickou poptávku. Velmi pravděpodobně budeme nuceni dovážet energii do Polska. A jádro tento problém nevyřeší. Výstavba jaderných elektráren může trvat i více než 10 let, díra na trhu s energiemi se tedy objeví mnohem dříve než jaderné elektrárny.

Jádro sice může hrát roli jako součást našeho budoucího klimaticky neutrálního energetického mixu, naše potřeby ale vzhledem k tomu načasování nemůže pokrýt. Probíhají tu sice nějaká jednání o výstavbě, žádný plán ale nemáme. Nevíme, kde by mohly jaderné elektrárny stát, nevíme, kdy by to mohlo být, a nemáme ani žádný plán financování či odhad nákladů.

Řešením jsou investice do větrných elektráren

Jaké je podle Vás řešení tohoto problému? Co může polské energetice vytrhnout trn z paty?
Doufám, že polský plán obnovy financovaný Evropskou unií masivně podpoří rozvoj menších a individuálních zdrojů energie, jako jsou solární panely na střechách.

Potřebujeme se více zaměřit na podporu tzv. prosumers (lidé, kteří spotřebují, ukládají nebo prodávají energii z vlastních obnovitelných zdrojů, tzv. samospotřebitelé – pozn. red.). V Polsku se individuální výroba energie již nyní rozvíjí, ale potřebujeme mnohem větší podporu, než se jí dostává nyní. Doufám, že se na ně najde kapacita právě v národním plánu obnovy, je to velice důležité.

Druhou částí řešení jsou investice do on-shore větrných elektráren (elektrárny budované na pevnině – pozn. red.). Doufám, že vláda změní své chování, dosud totiž investice do on-shore větrných kapacit zakazovala. Nevyhneme se ale ani investicím do plynu, ten by ale rozhodně neměl být novým pilířem energetiky, ale měl by hrát roli stabilizátora energie z obnovitelných zdrojů.

Počítá polský plán obnovy s takovými investicemi?
Finální verzi stále neznáme a nevíme, co vláda na konci dubna do Bruselu pošle. Na plánu se stále pracuje, probíhá proces masivní veřejné konzultace.

Dosavadní návrh se podle mě změní. První verze počítala s investicemi do individuální výroby energie s pomocí solárních panelů a počítám s tím, že by se tato kapitola mohla ve druhé verzi plánu ještě více posílit. Co se týče větrných elektráren, první verze plánu počítala s podporou off-shore větrných elektráren (elektráren stavěných na moři – pozn. red.), ale nikoli těch pevninských. Bylo by dobré, kdyby druhá verze plánu obsahovala podporu i pro on-shore elektrárny.

Spolupráce Polska a Česka je důležitá

Polsko stejně jako Česko bude moci čerpat také z nového Modernizačního fondu. U nás se o něm vede intenzivní debata, jak to vypadá v Polsku?

Upřímně nevím, jak chce vláda Modernizační fond využít. Předpokládám, že to bude směřovat primárně do státních podniků, zatím ale není jasné, jaké konkrétní investice vláda plánuje. Sám jsem dříve pracoval na jeho přípravě a jsem ohledně jeho rozdělení docela v klidu. Využití peněz totiž bude podléhat souhlasu Evropské investiční banky, nebojím se tedy toho, že by peníze měly mířit do nesprávných a pro klima nebezpečných odvětví.

Pokud ještě chvíli zůstaneme u Česka, tak z jednání na evropské úrovni se zdá, že právě Česko a Polsko tvoří tandem, který se snaží držet evropské klimatické ambice při zemi. Je podle Vás tato strategie výhodná?
Spolupráce sousedních zemí je určitě důležitá. Máme před sebou společné výzvy a máme také společné zkušenosti, náš odrazový můstek je proto podobný. Co se týče klimatických cílů, Česko a Polsko se značně liší. Pro Polsko je mnohem náročnější zajistit energetickou bezpečnost, zatímco Česko má mnohem větší problém v sektorech mimo evropský systém obchodování s emisními povolenkami, zejména pak v dopravě.

Takže ano, musíme spolupracovat, musíme spolu mluvit a podporovat se, ale měli bychom mít na paměti, že každý stát řeší odlišné problémy.

Evropská unie je jen krok od přijetí klimatického zákona, který promění společný unijní cíl 55procentního snížení emisí do roku 2030 v právně ukotvený závazek. Je pro Polsko reálné cíle dosáhnout?
Snížení emisí o 55 procent je obrovskou výzvou. Platí to nejen pro Polsko, ale i pro Česko, Německo, Nizozemsko, zkrátka všechny země. Jednotlivá odvětví budou čelit konkrétním výzvám.

Navíc se povede náročná diskuse o tom, jak ten 55procentní závazek rozprostřít mezi všechny státy a jak sladit jejich iniciativy. Společně může EU cíle dosáhnout, pomoci může druhá zelená vlna evropské ekonomické obnovy.  Polská energetika je stále ve stylu 90. let, ale nebude to trvat dlouho. Transformace bude rychlá, bolestivá a náročná.

EuractivZdroj: EuractivDeník v rámci rozšiřování informací o EU uzavřel dohodu o výměně materiálů se serverem EURACTIV.cz, který přináší jedna z nekvalitnějších informací o Evropské unii. EURACTIV.cz je členem evropské mediální sítě EURACTIV, která v současné době působí ve 13 evropských zemích. Kromě Bruselu, kde je EURACTIV považován za jedno z nejvýznamnějších médií podporujících debaty o evropské politice a legislativě, působí také v Německu, Španělsku, Francii, Itálii, Slovensku, Polsku a dalších státech střední a východní Evropy. Měsíčně zasáhne více než milion unikátních čtenářů.