Co se děje v Polsku.
Podle úterní zprávy OSN uprchly na Západ z napadené Ukrajiny již dva miliony lidí, přitom víc než polovina zamířila do Polska. Jen během poslední neděle k našemu severnímu sousedovi přišlo přes 142 tisíc Ukrajinců. Bylo to nejvyšší denní číslo od vypuknutí války a není jediný důvod předpokládat, že nebude prolomeno. Většinou přijíždějí ženy, děti a senioři. Polští pohraničníci hlásí na přechodech i čtyřdenní fronty. „Provoz na hranici mezi Polskem a Ukrajinou trvale roste, dnes do sedmé hodiny ranní ji překročilo 42 tisíc lidí,“ oznámili na Twitteru onu rekordní neděli polští pohraničníci. To ještě netušili, že večer budou hlásit číslo o sto tisíc vyšší.
Poslední krok z ohrožené země přitom činí běženci na přeplněném pátém nástupišti hlavního nádraží v ukrajinském Lvově, který leží jen nedaleko hranic s Polskem. Perón je podle španělského deníku El País „symbolickým startem cesty do bezpečí pro stovky tisíc žen, dětí a dalších blízkých ukrajinských bojovníků.“ Podle polského deníku Gazeta Wyborcza se ovšem toto západoukrajinské město blíží okamžiku, kdy už nebude uprchlíkům schopno pomoci. Podle odhadů Evropské komise mohou z napadené Ukrajiny uprchnout do Unie i čtyři miliony lidí. Podle polských médií je toto číslo optimistické.

Od 24. února dorazilo z Ukrajiny do Polska 1,2 milionu osob, uvedla na začátku týdne Varšava. V Polsku se ihned po vypuknutí války zvedla obrovská vlna solidarity. Stát byl připraven a zafungoval, stejně tak obce a občanská společnost. Na denním pořádku jsou protiválečné demonstrace cílené na osobu ruského prezidenta Vladimira Putina. Finanční sbírky jsou samozřejmostí, před některými nemocnicemi, jak informovala polská televize TVP, se vytvořily fronty dárců krve. Ukrajinci mohou po celý měsíc jezdit polskými státními dráhami zadarmo. Běžně potkáte Poláky a Polky s odznáčky Sláva Ukrajině či Stop Putinovi. Na autobusech, trolejbusech, tramvajích, z úřadů i oken panelových domů vlají ukrajinské vlajky.
Velkou pomocí pro polské orgány a humanitární organizace je i zdejší silná ukrajinská komunita. Ta podle loňského sčítání lidu má kolem 1,5 milionu členů. Mnoho přicházejících Ukrajinců si tak hned na hranicích vyzvedávají jejich příbuzní nebo známí. Firmy a společnosti, například lodžská továrna americké společnosti Gillette, nejen umožňují ale i organizují cesty jejich ukrajinských zaměstnanců k hranicím, aby jim usnadnili vyzvednutí jejich blízkých. Dostat se od hranic i podle humanitárních organizací tak nyní není až takový problém, jako se dostat k nim a překročit je. Ti, kteří nemají kam jít, míří do přijímacích center. Těch nyní po celé zemi funguje třicet.
Podle náměstka ministra vnitra Pawla Szefernakera, jak uvedl na tiskové konferenci, je v současnosti pro polské úřady největším problémem, přesvědčit přicházející do přijímacích center, že i v menších obcích a městech jsou dobré podmínky, že i tam na ně čekají Poláci, kteří jim chtějí pomoci. Většina totiž upřednostňuje při výběru velká polská města. Zároveň se denně v médiích připomíná, že se situace může velmi rychle změnit k horšímu.
V každém případě, Polsko se na přijetí uprchlíků zpoza východní hranice intenzivně připravovalo již několik týdnů před vypuknutím konfliktu. „Máme podrobný plán, který má dvě strany – tu lidskou, kdy pomáháme bližnímu, zároveň nezakrýváme, že Polská republika lidi přicházející z Ukrajiny potřebuje,“ uvedl již v polovině února v televizi TVN náměstek Szefernaker. Polsko podle jeho slov dalo dohromady kompletní databázi volných ubytovacích kapacit i pracovních míst po jednotlivých vojvodstvích. Ministerstvo práce už tehdy upozorňovalo, že zejména pracovních míst může být nakonec nedostatek. Tehdy se hovořilo o tom, že do země zamíří jeden až tři miliony uprchlíků. Polská vláda vyčlenila 28 milionu zlotých (přes 150 milionů korun) na ubytování. Další peníze daly i všechny úrovně samospráv. Běženci mohou přespat ve školách, obecních budovách, farách, hotelech ale i v soukromých domech a bytech.

Zásadním faktorem úspěšného zvládání současné migrační vlny je ovšem nezištná pomoc běžných Poláků. Například paní Barbara už několik dní jezdí mezi domovem a hlavním varšavským železničním nádražím. Nabírá zde uprchlíky a převáží je k sobě domů, aby zde mohli nabrat síly před jejich další cestou do Evropy. Pak je odveze zpět na nádraží a vyzvedne nové. „Vždy najdu někoho, kdo potřebuje pomoc. Dělám to sama za sebe, nebavila jsem se o tom s radnicí. Prostě sem přijedu a když spatřím úplně ztraceného člověka, který potřebuje pomoc, tak mu pomůžu,“ uvedla pro Gazetu Wyborczu. Deník má na svém webu on-line přenos z několika důležitých varšavských dopravních center, které se plní ukrajinskými běženci.
Podobný motiv pro pomoc měla i paní Olimpia. Ta přijela v úterý na západní varšavské nádraží poprvé. Kufr měla zaplněn kartonovými krabicemi a taškami s džusy, pečivem, hygienickými vložkami, ovocem. Na zadním sedadle měla velkou krabici plnou sendvičů. „S dětmi jsme jich připravily přesně 204. Máme také deky a teplé oblečení. Když můžeme, tak pomůžeme,“ řekla polským novinářům.
I u sousedů se už objevily falešné zprávy o přicházejících. Například že na polsko-ukrajinských hranicích jsou tisíce migrantů z Afriky. Vyvraceli je v minulých dnech vládní i opoziční politici. Ministerstvo vnitra v oficiálním komuniké pak oznámilo, že mezi uprchlíky jsou sice i lidé jiných národností než ukrajinské, například přes tři sta Egypťanů, ale jedná se v drtivé většině o lidi, kteří na Ukrajině v okamžiku vypuknutí konfliktu žili a pracovali.
Rubrika U sousedůU sousedůV dnešní době víme často mnohem více o tom, co se děje na druhém konci světa, než co se děje těsně u našich hranic, v sousedních zemích České republiky. Proto jsme se rozhodli vám odlehčenou formou přinášet na tomto místě každou neděli zprávy o tom, co se děje „u sousedů“, tedy na Slovensku, v Polsku, Německu a Rakousku. Informovat vás budou lidé, kteří buď v daných zemích žijí, jako Martin Kratochvíl v Polsku, nebo působí u hranic, jako Alexandr Vanžura v Děčíně, nebo Iva Haghofer u rakouských hranic na jižní Moravě. Za inspiraci k vzniku rubriky děkujeme panu Vladimíru Majerovi. Občas přispěji středoevropským pohledem do rubriky i já, evropský editor Luboš Palata. Přejeme hezké nedělní počtení.