Nevím, jak na vás, ale na mě to zapůsobí vždy, když se procházím vídeňským Schönbrunem, Hofburgem, nebo prostě historickým středem Vídně. Ta vlastně i trochu naše bývalá monarchie je tam tak nějak cítit na každém kroku. Je ostatně také klíčovou částí obřího rakouského turistického byznysu, v němž je monarchie a všechny její pozůstatky jedním z největších turistických trháků alpské země. A na rozdíl od alpských ledovců a nejisté situaci se sněhem je součástí netající, ale časem na významu stále narůstající.

Co se děje v Rakousku.Co se děje v RakouskuZdroj: DeníkNejvíce patrné je to samozřejmě v té císařstvím stvořené Vídni. Svědčí o tom krásná historka jednoho mého příbuzného, který krátce po roce 1989 dostal od Karla Schwarzenberga nabídku, že může přespat u něho ve Vídni. Když se ho zeptal, jak se k němu dostane, tak mu to Karel Schwarzenberg popsal jednoduše: „To půjdeš po Schwarzenbergerstrasse na Schwarzenbergerplatz a tam uvidíš Schwarzenberský palác. No a tam to je.“

Vyhnání a návrat Habsburků

V tomto krátkém vtipu je obsažena podstata Rakouska jako tak trochu stále monarchistické země. Podle rakouského deníku Der Standard je v zemi dnes kolem 180 rodů šlechtického původu s přibližně jedenácti tisíci členy. Po říjnu 1918, kdy se rakouští Němci týden před Čechy rozhodli odejít z monarchie, se Rakousko rozešlo s císařstvím podobně tvrdě jako masarykovské Československo. Císař Karel I. byl donucen k abdikaci, císařská rodina byla z Rakouska fakticky vypovězena, byl jí zabaven majetek a šlechtické tituly zákonem, který platí dosud, zcela zakázány.

Lyžování v Rakousku se prodraží. Ilustrační snímek
Lyžování v Rakousku? Sníh je jen na ledovcích, musíte si za něj ale připlatit

V době před anšlusem Rakouska, kdy panoval v zemi katolicko-autoritářský režim kancléře Kurta Schuschnigga, který sám měl šlechtický přídomek „von“, byla mnohá omezení pro šlechtu zrušena. A ve finále, kdy už se reálně přiblížila hrozba okupace nacisty, uvažoval Schuschnigg o obnovení monarchie v čele se synem zesnulého Karla I., Otou Habsburským. K tomu ale nedošlo a první věcí, kterou Adolf Hitler po okupaci Rakouska udělal, bylo obnovení všech zákazů vůči Habsburkům a šlechtě jako takové.

Podobně se zachovala i obnovená Rakouská republika v roce 1945.

Říšský kancléř Adolf Hitler překračuje hranice do Rakouska v březnu 1938. Snímek ze soukromé sbírky H. Blaira HowellaŘíšský kancléř Adolf Hitler překračuje hranice do Rakouska v březnu 1938. Snímek ze soukromé sbírky H. Blaira HowellaZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, ze soukromé sbírky H. Blaira Howella, volné dílo

Habsburkové našli svoji základnu v Bavorsku, mimo jiné i v prostředí tam vyhnaných sudetských Němců. Svých bývalých rakouských poddaných, kteří se díky odporu Vídně proti jejich masovému přesídlení do Rakouska ocitli ve své drtivé většině ve Spolkové republice. 

Ota Habsburský se stal po druhé světové válce jednou z viditelných postav evropského sjednocení a od roku 1979 byl dvacet let za bavorskou Křesťansko sociální unii významným poslancem Evropského parlamentu. Aby mohl pobývat i v Rakousku, musel se vzdát oficiálně nároku na trůn. Jeho pohřeb v roce 2011 (zemřel v 98 letech) byl pak velkolepou událostí, které se zúčastnil i tehdejší rakouský prezident Heinz Fischer.

Poslanci rakouských Svobodných dramaticky odešli ze sálu při videoprojevu ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského
Rakouská neutralita: Od svatby s Putinem k poloprázdnému sálu při Zelenském

I když dnešní hlava habsburského rodu Karel Habsbursko-Lotrinský nyní bydlí ve vile, či spíše zámečku u Salzburku a za rakouskou lidovou stranu byl dokonce europoslancem, jsou Habsburkové dnes o něco úspěšnější v orbánovském Maďarsku. To navazuje stále více na tradice Velkého Uherska. A potomci Habsburků se k tomu hodí. Jeden ze členů panovnického rodu je i proto už mnoho let maďarským velvyslancem při Vatikánu.

Tři Karlovy děti, úspěšný automobilový závodník Ferdinand Zvonimír, vítěz Le Mans, modelka a návrhářka šperků Eleonora a lyžařka a modelka Gloria jsou však naopak viditelnou součástí rakouského světa celebrit a těší se oblibě. Není divu, jsou to prostě milí, krásní mladí lidé.

Lesy a hrady jsou stále šlechtické

Součástí rakousko-německého světa celebrit je dnes i velká většina rakouské šlechty. Ta sice dodnes na základě zákonů z roku 1919 nemůže používat své přídomky „von“ a šlechtické tituly, ale na rozdíl od Česka nikdy nepřišla o své majetky. 

Šlechtické rody dnes v Rakousku proto vlastní velkou část lesů a mnohé rodiny patří k důležitým zemědělským firmám. Také prakticky všechny rakouské hrady a zámky jsou dodnes v soukromých rukou šlechtických rodů. 

Britský král Karel III. s královnou Camillou zdraví lid z balkonu Buckinghamského paláce.
VIDEO: Karel III. je králem. S rodinou pozdravil lid, Harry na balkoně chyběl

To samozřejmě neznamená, že jsou všechny uzavřené veřejnosti, velká část z nich je přístupná, z jiných jsou hotely, kongresová centra a podobně. Především na rakouském venkově jsou šlechtické rody stále ve velké úctě a oslovení „pan kníže“ tam je pro mnohé starší Rakušany dodnes úplně přirozené.

Součást popkultury i politiky

Deník Der Standard cituje historika a specialistu na rakouské šlechtické rody Hannese Leidingera, podle něhož tvoří totiž šlechtické rody v Rakousku „součást rakouské popkultury“ a jejich bezproblémový svět „krásných a bohatých“ představuje pro mnohé Rakušany lákavý únik z reality. „Monarchie jako forma vlády nikdy neměla šanci na oživení," říká ale současně historik Leidinger. „A to ani v meziválečném období, kdy pro to panovaly určité sympatie,“ dodává.

To však ale neznamená, že by šlechta vymizela z rakouské politiky. Důležitou roli hraje už desítky let v rakouské diplomacii. Za politickou základnu rakouské šlechty by se dala označit v koalici se Zelenými vládnoucí Rakouská lidová strana. Z jejích řad vzešel před časem také po desítkách let první rakouský šlechtic, který se stal kancléřem. Byl jím po pádu Sebastian Kurze podle svého titulu hrabě - Alexander Schallenberg. Mimochodem jeho otec se narodil v Praze.

Schwarzenbergovo náměstí ve Vídni. Tady až do roku 1955 končila od východního okraje Vídně se táhnoucí sovětská okupační zóna. Další sovětské okupační zóny byly i na západě Vídně
Sto procent plynu má Rakousko dál z Ruska. Vídeň za něj platí neutralitou

Schallenberg, který vzal funkci jen dočasně a po několika měsících ji předal současnému kancléři Karlu Nehammerovi, je v současnosti jako ministr zahraničí šéfem rakouské diplomacie. Když se ho novináři ptali na jeho šlechtický původ, tak k tomu vždy říkal, že on se vždy cítil být „normálním občanem“.

Měl jsem to štěstí se s Alexanderem Schallenbergem potkat během naší společné cesty se šéfem české diplomacie Janem Lipavským do Kyjeva v červenci minulého roku. „Nelze přijmout jednání Ruska řídící se zákony džungle. Proto je třeba stát za Ukrajinou a odmítnout ultimáta Kremlu,“ řekl tehdy mimo jiné Schallenberg při cestě nočním vlakem do Kyjeva. 

Vzhledem k předchozím ne úplně jasným signálům přicházejícím z Vídně byly jeho zcela jasné postoje na podporu Ukrajiny trochu překvapivé. „Víš, on je v rakouské politice asi nejvíce principiální člen vlády a dnes i nejvíc proukrajinský politik,“ vysvětlil mi tehdy jeden rakouský novinář. Možná, že se na tom nerakouském nelavírování Schallenberga nějak podílí i ta jeho modrá hraběcí krev. A pak, že je dnes šlechta k ničemu.

Rubrika U sousedů

U sousedůU sousedůZdroj: DeníkV dnešní době víme často mnohem více o tom, co se děje na druhém konci světa, než co se děje těsně u našich hranic, v sousedních zemích České republiky. Proto jsme se rozhodli vám odlehčenou formou přinášet na tomto místě každou neděli zprávy o tom, co se děje „u sousedů“, tedy na Slovensku, v Polsku, Německu a Rakousku. Informovat vás budou lidé, kteří buď v daných zemích žijí, jako je Eliška Gáfriková na Slovensku, Martin Kratochvíl v Polsku, nebo působí u hranic, jako Alexandr Vanžura v Děčíně, nebo Iva Haghofer u rakouských hranic na jižní Moravě. Za inspiraci k vzniku rubriky děkujeme panu Vladimíru Majerovi. Občas přispěji středoevropským pohledem do rubriky i já, evropský editor Luboš Palata. Přejeme hezké nedělní počtení.