Rozdělené Česko kvůli volbám? Vzpomeňte si na Rakousko v roce 2016. A teď

U sousedůZdroj: Deník

Představte si, že by se o funkci hlavy českého státu utkali v druhém kole bývalý předseda Pirátů Ivan Bartoš a kandidát Svobody a přímé demokracie Tomio Okamura. A vy byste prostě neměli nic jiného na výběr. Něco takového se stalo před už více než šesti lety v Rakousku, kde proti sobě 22. května 2016 v druhém kole volby hlavy státu stanuli bývalý dlouholetý šéf Zelených Alexander Van der Bellen a kandidát ultrapravicových Svobodných Norbert Hofer.

Doba, kdy před válkou prchali Syřané

Bylo to v době velké uprchlické krize. Ano, té, při níž se Českem hnala hysterie vedená prezidentem Milošem Zemanem, že k nám nesmí ani jeden válečný uprchlík ze Sýrie. Protože v opačném případě přijdeme o naše křesťanské tradice. Tedy ta čtyři procenta Čechů, kteří je skutečně dodržují.

Proč vyhrál Petr Pavel? O úspěchu rozhodlo několik věcí, přispěl i samotný Babiš

Podobné protimigrační nálady se v Rakousku snažili vzbudit právě Svobodní Norberta Hofera, zatímco Alexander Van der Bellen se naopak snažil hájit tradici Rakouska jako země otevřené běžencům. Český prezident Miloš Zeman tehdy veřejně podpořil Hofera.

Na vídeňském hlavním nádraží to na podzim rok předtím vypadalo podobně, jako u nás v březnu a dubnu minulého roku na pražském Hlavním nádraží nebo v Brně. Spousta rakouských dobrovolníků, kteří pomáhali Syřanům utíkajícím před válkou stejně, jako utíkali před válkou Ukrajinci.

Ano, bylo mezi nimi i dost mladých mužů, ale i spousta žen a malých dětí. A nikdy nezapomenu na mapu Evropy, která visela v uprchlickém centru a kde byla Česká republika černě přeškrtnuta. Jako země, které by se měli běženci za každou cenu vyhnout.

Akci na pomoc syrským uprchlíkům pořádalo těsně před květnovými prezidentskými volbami místní sdružení na pomoc uprchlíkům i na náměstí městečka Pinkafeld v Burgenlandu, tedy obce, kde bydlel ultrapravičák Hofer.

Slovensko čekají předčasné volby. Referendum o nich pohořelo

V Rakousku totiž každé město dostalo svůj díl uprchlíků, o které se mělo postarat. „V Pinkafeldu je devět rodin, sedm ze Sýrie a dvě z Afghánistánu,“ vysvětlovala mi tehdy jmenovkyně kandidáta ultrapravice Christina Hoferová, která u stánku se syrskými jídly vybírala peníze do fondu na jejich podporu. „Dorazili, celkem asi sto běženců, loni na podzim. Děti hned začaly chodit do školy, dospělí na intenzivní jazykové kurzy.“

Opakované volby

Hofer bydlel na okraji městečka a chybělo málo, aby se z přízemního domu odstěhoval do Hofburgu, sídla rakouských prezidentů. Květnové volby s velmi vyhrocenou kampaní totiž ve druhém kole prohrál velmi těsně, asi jako Andrej Babiš s Petrem Pavlem v kole prvním. 

Neúspěšný kandidát a Svobodní následně podali žalobu na neplatnost voleb kvůli podezření u některých volebních lístků. Vzhledem ke zcela minimálnímu rozdílu hlasů Hofer v červnu u soudu uspěl a volby se poprvé v rakouské historii musely opakovat. 

Znovu se konalo ale jen druhé kolo. Původní byl termín 2. října. Jenže aby toho nebylo málo, ministerstvo vnitra prohlásilo, že nestihne správně vytisknout asi 1,5 miliónů obálek. Volby se proto musely odložit na 4. prosince. Krátce před Vánoci pak získal Van der Bellen 51,7 procenta hlasů, a jeho vítězství už bylo tedy tak jednoznačné, že soupeř svoji porážku přijal.

Okradl jste nás. Nemáme na nájem. Na Babišovu výzvu si stěžují i falešní sázkaři

Hofer byl následně po tři roky (2017-2019) v koaliční vládě s lidovci ministrem dopravy a svůj relativní úspěch přetavil i v předsednictví ve straně Svobodných. Když ale nedokázal vrátit Svobodným jejich bývalou slávu, v roce 2021 na post šéfa strany rezignoval a zmizel i se svými silně proruskými postoji ze světel reflektorů.

Profesor Van der Bellen se naopak stal miláčkem většiny Rakušanů. Důstojný intelektuál, který jezdí do práce hromadnou dopravou, byl do svého druhého funkčního období loni zvolen 56 procenty hlasů hned v prvním kole. A prezidentské volby proběhly v takovém klidu, že si jich svět kolem Rakouska ani nevšiml.

Rubrika u sousedů
Co se děje v Rakousku.Zdroj: DeníkV dnešní době víme často mnohem více o tom, co se děje na druhém konci světa, než o tom, co se děje těsně u našich hranic, v sousedních zemích České republiky. Proto jsme se rozhodli vám na tomto místě odlehčenou formou přinášet každou neděli zprávy o tom, co se děje „u sousedů“, tedy na Slovensku, v Polsku, Německu a Rakousku. Informovat vás budou lidé, kteří buď v daných zemích žijí, jako je Eliška Gáfriková na Slovensku či Martin Kratochvíl v Polsku, nebo působí u hranic, jako Alexandr Vanžura v Děčíně nebo Iva Haghofer u rakouských hranic na jižní Moravě. Za inspiraci k vzniku rubriky děkujeme panu Vladimíru Majerovi. Občas přispěji středoevropským pohledem do rubriky i já, evropský editor Luboš Palata. Přejeme hezké nedělní počtení.