Je atentát na Roberta Fica i podle vás důsledkem vybuzených politických emocí na Slovensku?
Nejdřív bych upozornil na jeden fakt. O nás Slovácích se říká, že jsme holubičí národ. Ale všimněme si, že po roce 1989, kdy přišla svoboda, došlo už ke třetímu atentátu, k vraždě, či k v tomto případě pokusu o vraždu z politických důvodů. V roce 1996 byl zavražděný Robert Remiáš, který byl spojkou mezi vyšetřovateli a Oskarem Fegyveresem, svědkem únosu prezidentova syna Michala Kováče. Shořel po výbuchu v autě v Karlově vsi v Bratislavě. Potom došlo v roce 2018 k velmi dramatické vraždě novináře Jána Kuciaka, který se věnoval velkým korupčním kauzám. Při útoku na něj zavraždili i jeho snoubenku. Teď potřetí došlo k něčemu, co překročilo určitou hranici a vytvořilo precedens. A to je přímo atentát na premiéra.

To se ale asi vymyká všem násilným činům, k nimž na Slovensku po roce 1989 došlo.
Ano, vždyť také vidíte, jak na to svět, včetně Vatikánu, zareagoval. Podívejte se, kdy se naposledy něco podobného stalo. Najdete atentát na švédského premiéra Olofa Palmeho v roce 1982. Takové věci se prostě nedělají. Já si osobně myslím, že za atentátem na Roberta Fica stojí nemocný člověk. Nemocný v tom, že se pomátl, že u něj nastalo nějaké hnutí mysli. Ale i tak to vyvolává hrůzu.

Noční Bratislava pár hodin po atentátu na premiéra Roberta Fica.
Fico bojoval o život, Slovensko hrálo hokej. Nezájem lidí občas šokoval

Proč to vyvolává hrůzu, když je to čin jedince?
Protože když se něco takového stalo v našem holubičím národě, tak už si nemůže být jistý nikdo. Nemůžete vědět, kdy někomu jinému nerupne v hlavě a nezabije vás.

Je to tedy výsledek rozdmýchaných politických emocí na Slovensku?
Já si myslím, že je to celosvětová záležitost. Že na celý svět padl jakýsi mrak nenávisti. Po pětatřiceti letech svobody, kdy jsme prožívali dobu jakéhosi sjednocování a navazování přátelství mezi národy, jakoby toho lidi měli dost. Jakoby znovu potřebovali války, násilí, krev. A potom možná začnou znovu. Vidíme to na Ukrajině, vidíme to v pásmu Gazy i na jiných místech. Tento mrak nenávisti sedl i na Slovensko.

Vy jste legendou slovenské politiky a dnes doyenem, tedy nejstarším poslancem parlamentu. Vidíme a cítíte to i tam?
Já jsem byl dvacet let poslancem parlamentu, do roku 1990 do roku 2010. Pak jsem byl třináct let mimo parlament a teď jsem se tam znovu vrátil.

Zdroj: Youtube

Je to dnes horší, než v dobách, kdy na Slovensku vládl premiér Vladimír Mečiar?
Je to horší. Dnes je tam ve vzduchu cítit jakousi nenávist a zlobu.

Mezi vládními stranami a opozicí?
Dokonce to jde ještě dál. V mečiarismu to byla koalice versus opozice. Ale dnes je každý proti každému. Ve vládě je vážné napětí mezi Slovenskou národní stranou a Hlasem, i v opozici je velké napětí mezi jednotlivými stranami. Vášně jsou ještě vybičovávané voliči, kterým se politici začínají podřizovat. Máme tu hodně stran kolem prahu pěti procent vstupu do parlamentu a mnoho politiků se bojí pádu pod tuto hranici a ztráty pozic.

Takže v parlamentu převažuje negativní energie?
Já prostě v tom dnešním parlamentu cítím zlobu. V listopadu 1989 se člověk mohl na náměstích dotýkat něčeho dobrého, porozumění a láska tam byla ve vzduchu, dalo se jí i fyzicky dotknout. Dnes se dotýkám v parlamentu nějaké zloby, něčeho špatného. Je tam koncentrovaná špatná energie. Já to vidím i na sobě. Já se nechci nechat strhnout k nějaké nenávisti, nebo agresivním vystoupením. Ale vidím, jak je to nebezpečné, že když někdo vystupuje provokativně a řekněme i hloupě, automaticky vás to strhává. Chcete podobným způsobem, podobnou rétorikou zareagovat. Takže je to velmi špatné a já sám nevidím nějaké východisko.

Zdravotníci převážejí na nosítkách postřeleného předsedu vlády Roberta Fica z helikoptéry do nemocnice v Banské Bystrici.
Ficův stav je nadále vážný. Podstoupil CT a lékaři mu odstranili odumřelou tkáň

Východiskem někdy bývají nové volby?
Předčasné volby by to naopak mohly ještě zhoršit. Protože v nich by se do parlamentu mohla dostat i (krajně pravicová a nacionalistická, pozn. red.) strana Republika, která se minule těsně nedostala. A to by pak bylo ještě horší, protože by ten dnešní vládní tábor spolu s Republikou mohl dosáhnout na ústavní většinu. A to si pak neumím dost dobře představit, co by se dělo. Ani v opozici se nerodí nějaká alternativa. Tam je obrovské napětí mezi konzervativními politiky a progresivisty, i jinde.

A co tedy teď dělat?
Mně říká moje životní zkušenost, disidentská i z doby po pádu komunismu, vydržet a trpělivě budovat. Nenechat se vtáhnout do populistických pozic, které sice mohou přinést nějaký rychlý zisk, ale ten neznamená nic. Jak rychle vyroste, tak rychle se skácí.

Naplňuje vás alespoň nějakou nadějí společné vystoupení prezidentky Zuzany Čaputové a nově zvoleného prezidenta Petera Pellegriniho, vyzývající k uklidnění a dialogu vládních strana a opozice? Důvěřujete vy jako opoziční politik Pellegrinimu, předsedovi vládní strany Hlas?
Osobně si myslím, že Pellegrini by se chtěl stát prezidentem všech lidí na Slovensku. Nebude lehké toho dosáhnout, protože ve volební kampani použil některé řekněme ne dobré způsoby. Obvinění (proopozičního kandidáta, pozn. red.) Ivana Korčoka, že chce zatáhnout naši zemi a naše vojáky do války na Ukrajině, bylo nefér. A nelze vyloučit, že rozhodlo prezidentské volby. Takže Pellegrini si ten první knoflík na prezidentském kabátu zapnul špatně. On se teď asi bude velmi snažit dostat se na nějakou středovou pozici, ale lehké to mít nebude.

František Mikloško je slovenský politik a bývalý poslanec Slovenské národní rady.František Mikloško je slovenský politik a bývalý poslanec Slovenské národní rady.Zdroj: Deník/Luboš Palata

Je jeho společné vystoupení s prezidentkou Čaputovou prvním krokem tím dobrým směrem?
Ano, chápu to tak. A také chápu, že i prezidentka tomu musela vyjít vstříc. Takže po této stránce je to správně.

Vy sám si dokážete představit, že se uskuteční společné jednání jich dvou a všech parlamentních politických stran, které uklidní atentátem na premiéra ještě vybuzené emoce a povede ke smíření?
Vyzvali, aby do prezidentského paláce přišly všechny politické strany zastoupené v parlamentu a přijaly nějaké společné prohlášení. Kéž by se to uskutečnilo. Ale nedovedu si to moc představit po středečním vystoupení (předsedy vládní Slovenské národní strany - SNS, pozn. red.) Andreje Danka, po vystoupení Štefana Harabina, podporovatele SNS a Pellegriniho. Nedovedu si představit, že by se Danko postavil vedle Michala Šimečky, předsedy Progresivního Slovenska. Kéž by se to stalo. Ale já to vidím jako velmi, velmi problematické. Navíc se může tento krok obrátit sám proti sobě.

Zadržení útočníka, který postřelil slovenského premiéra Roberta Fica.
Kdo je muž, který postřelil Fica: Amatérský básník, kterého zbili v supermarketu

Proč? Protože tvrdý souboj opozice a vlády to podle vás neutlumí?
Pokud se, a já doufám a věřím, že ano, Robert Fico uzdraví, tento politický souboj bude pokračovat. A dá se předpokládat, že bude pokračovat v té samé intenzitě. Nedovedu si proto představit, že politici přijdou, smíří se a budou budovat klid a mír na Slovensku. Spíš zase za měsíc začnou po sobě skákat a útočit na sebe. Tomu se nepůjde vyhnout. Protože tato vládní koalice ve svých krocích, jako je zrušení veřejnoprávní televize, půjde dál a dál.