Záhoří sice nikdy netvořilo administrativně jeden celek, ale geograficky je to jasně viditelná oblast mezi Malými Karpaty a řekou Moravou. Tady, ve Skalici, asi nejdůležitějším městě Záhoří, sídlily v roce 1918 a 1919 slovenské orgány nově vzniklého Československa, než se legionářům podařilo dobýt v té době maďarsko-německo-židovskou Bratislavu.

Pětitisícové město Gbely bylo už v té době takovou slovenskou Dubají. Už před první světovou válkou tu totiž navrtali ropu, která se tady těžila do devadesátých let a v okolí se těží dodnes. Z bývalé slávy městu zbylo mohutné sídlo podniku Nafta Gbely, kulturní dům a jedna těžní věž na okraji města, v ulici, která se symbolicky jmenuje Naftařská.

Jak bydlí budoucí slovenský prezident:

Senec. Sluneční jezer vytvořila po svém pozdějším propojení obří vodní plochu o rozloze přes sto hektarů a o hloubce až dvanácti metrů.
Jak bydlí budoucí slovenský prezident? Korčok na Tahiti, Pellegrini u přítele

„Bývaly doby, kdy tu těžba nafty nějakým způsobem živila všechny lidi ve městě. Ale nezbylo z toho vůbec nic, všechno se v devadesátých letech rozkradlo, zbyl tu jen ten prázdný barák,“ říká jeden místní šedesátník. „Pár lidí sice ještě na vrtech dělá, ale ty už patří jiné firmě a těží se v jiných lokalitách třeba směrem k Plaveckému Čtvrtku,“ dodává. Ročně se i dnes v Záhoří těží kolem půl milionu tun kvalitní ropy, společnost Nafta objevila dokonce nová ložiska, ale tady v Gbelích už asi ropná doba skončila.

Mladí chtějí Korčoka

Ve Gbelích, rozlehlém rovinatém městečku s velkým kostelem, v prvním kole jasně zvítězil Ivan Korčok. Dostal tu přes padesát procent hlasů, výrazně více než jeho finálový soupeř Peter Pellegrini.

Jenže v páteční poledne jsou venku hlavně místní penzisté a mezi těmi Korčok oblíbený není. „Já budu volit Pellegriniho, protože nám současná vláda přidala na penzích a slibují, že přidají ještě. Já mám čtyři sta eur a sotva vyjdu,“ tvrdí postarší paní na zastávce autobusu.

Slovenské město Gbely:

Zdroj: Deník/Luboš Palata

U mladších obyvatel Gbel je tomu naopak. „Samozřejmě že budu volit Korčoka,“ říká hrdě asi třicetiletá číšnice v jedné z místních restaurací. „A proč? No přece proto, aby nevyhrál Pellegrini,“ dodává rozhodně. „Korčoka. Prostě proto, že je sympatičtější, líbí se mi jeho vystupování,“ vysvětluje na náměstí před kulturákem dvacetiletá Gabika, kterou trochu urazím dotazem, zda už může volit.

Válka jako důvod pro Pellegrinho

Gbely a Kopčany dělí jen pět kilometrů, ale politické preference tu byly v prvním kole úplně opačné. V prvním kole tu jako na jednom z mála míst Záhoří zvítězil Peter Pellegrini.

„Volil jsem Pellegriniho a budu ho volit znovu, protože nechce válku. Korčok je pro Ukrajinu, ten by nás zatáhl do války,“ říká ochotně penzista Tomáš, kterého potkávám na Masarykově ulici před kostelem.

Podobný názor má i obdobně stará paní Zuzana, která si jako mnozí jiní vyjela na kole, v jejím případě na malý nákup. „Na velké nákupy jezdíme do Čech,“ vysvětluje. I ona chce volit Pellegriniho. „Nám ženám přijde hezčí, milejší, pořád se usmívá,“ jmenuje jeden z argumentů starších Slovenek. „A podporuje ho i ten váš prezident,“ dodává. Když zapochybuji, tak se ukáže, že myslí Miloše Zemana.

Masaryk byl Slovák?

Tady v Kopčanech, úhledné vesnici s dvěma a půl tisíci obyvatel, kde jsou rovné ulice nekonečně dlouhé, má název té hlavní „Masarykova“ obzvláštní důvod. Tady se měl podle tvrzení místních v jednom z menších domků narodit první československý prezident Tomáš Garrique Masaryk. Jenže ne jako Masaryk, ale jako Masárik svému otci Jozefovi. Připomíná to i deska na jeho údajném rodném domě, kde je u bronzové desky také zavěšen věnec s trikolorou. Společné kořeny Čechů a Slováků tu vedle „rodného“ Masarykova domu připomíná o asi kilometr dál uprostřed rozkvetlé a zelenající se louky neuvěřitelný kostelík svaté Margity Antiochijské.

Kostelík v Kopčanech:

Zdroj: Deník/Luboš Palata

Asi jediná stavba, která se nám dochovala z doby naší společné Velké Moravy. Kostel z devátého století prošel nedávno rekonstrukcí a svoji starobylost ukazuje každým detailem. Mladá Češka Hana z Hodonína, která se sem na Záhoří vdala, to tu má z celého okolí nejradši. „Všichni naši známí budou volit spíš Korčoka,“ říká, když se dostaneme na volby. A hned dodává asi hlavní argument, který tu před sobotními volbami slyšíte často. „Ficova vláda by podle nich neměla mít všechno pod kontrolou.“

Sobotní finalisté: Diplomat proti politikovi

Ivan Korčok (60)
Rodák z Banské Bystrice, z rodiny zdravotníků, se na studia za husákovského Československa dostal díky tomu, že byl velice dobrý volejbalista. Po roce 1990 vstoupil do diplomatických služeb, v nichž dosáhl všeho, čeho diplomat může dosáhnout. Byl velvyslancem při Evropské unii i ve Spojených státech, jako státní tajemník fakticky řídil slovenské předsednictví v Evropské unii. V minulých letech byl tři roky jako nestraník ministrem zahraničí. Je ženatý, má dvě děti, bydlí v Senci.

Peter Pellegrini (48)
Má vzdálené italské kořeny. Vystudovaný ekonom, pochází stejně jako jeho soupeř z Banské Bystrice, také z normální rodiny učitelky a automechanika. Udělal strmou politickou kariéru ve straně Směr Roberta Fica, od asistenta poslance, ministra, šéfa parlamentu až po premiéra. Proti tvrdému Ficovi byl vždy „slušnou“ tváří Směru. Před čtyřmi roky se odtrhl a založil stranu Hlas, s níž ale ve volbách na podzim skončil až třetí. Proto se znovu ve vládě spojil s Ficem. Je bez partnera a svobodný, žije v Bratislavě.