Do práce jen od pondělí do čtvrtka. Nebo od úterka do pátku. Vláda v Madridu schválila otestování čtyřdenního 32hodinového pracovního týdne. Pilotní projekt pro společnosti, které projeví zájem nebude přitom pro zaměstnavatele představovat žádné riziko, informoval deník El País.

Španělsko vyčlení ze svého rozpočtu 50 milionů eur po dobu tří let: V prvním roce obdrží zaměstnavatel 100 procentní náhradu nákladů za experiment, ve druhém 50 a ve třetím 33 procent. Vládní ekonomové doufají, že si firmy po prvních dvanácti měsících všimnou pozitivního dopadu zkráceného pracovního týdne na efektivitu zaměstnanců a rozhodnou se pokračovat dále i přes snižující se dotace. Vládní levicová strana Más País očekává, že by se experimentu, který odstartuje na podzim, mohlo zúčastnit kolem 200 společností.

Myšlenka vychází ze studií, které tvrdí, že kratší pracovní doba je efektivnější a že zaměstnanci přicházejí do práce svěžejší, motivovanější a zdravější. Jak připomněl britský deník The Guardian, Španělsko bylo rovněž jednou z prvních zemí, které v roce 1919 tehdy velmi progresivně zavedly osmihodinový pracovní den. Boj dělníků o zkrácení pracovní doby trval celé 19. století.

Ale vraťme se ke zmíněným vědeckým studiím. Je jasné, že zaměstnanci jsou produktivní, pokud se soustředí. Jenže udržet koncentraci po dobu osmi hodin denně, je skoro nemožné. Ne fyziologicky, ale často tomu brání samotná povaha práce: nepřetržitý proud e-mailů, telefonátů, notifikací…

Efektivnější pracovní doba

Podle nejrůznějších analýz je člověk-zaměstnanec schopen udržet pozornost maximálně po dobu tří hodin denně. Podle studie z roku 2018 vypracované americkým The Bureau of Labor Statistics strávili zaměstnanci denně průměrně pět minut čtením online zpráv, 44 minut surfovali po sociálních médiích a dalších 40 minut si povídali s kolegy o nepracovních tématech. Zajímavým zjištění bylo, že přestávky na kouření netrvaly tak dlouho, jak se běžně věří. Průměrně jen 23 minut. Více zaměstnanci vynaložili času například na hledání nové práce po internetu, celkem 26 minut. Telefonní hovory zabraly 18 minut, příprava kávy nebo čaje 17, SMS zprávy 14, jídlo osm a jeho příprava sedm minut.

Pokud bychom podle vědců ale chtěli takto promrhaný čas vyřešit prodloužením pracovní doby, příliš si nepomůžeme. Delší pobyt v práci znamená jediné: zdravotní problémy. V roce 2015 zveřejnil renomovaný lékařský časopis The Lancet výsledky studie, jíž se účastnilo 600 tisíc lidí. Lidé, kteří pracovali 55 hodin týdně - tedy 11 hodin denně po dobu pěti dnů v týdnu – utrpěli mozkovou mrtvici až o třetinu častěji než ti, kteří nepracovali více než 40 hodin. Ti, kteří pracovali ještě méně – kolem, šesti hodin denně – byli podle vědců v mnohem lepší psychické pohodě.

Důkazem výše uvedeného může být i švédský experiment, v němž byla zkrácena pracovní doba ošetřovatelkám v pečovatelském domě v Göteborgu na šest hodin po dobu 18 měsíců. Mimo jiné se ukázalo se, že pracovnice čerpaly méně často nemocenskou. Výzkumníkům potvrdily, že se cítí spokojené. O jejich vyšší motivaci pak svědčil i fakt, že pro seniory zorganizovali po dobu experimentu o 85 procent více aktivit než v období s tradičním osmihodinovým pracovním dnem.

O rovnováze mezi pracovním a soukromým životem se začalo poprvé odborně hovořit v 70. letech 20. století. Právě tehdy si američtí vědci všimli, že s nárůstem počtu pracovních hodin výrazně klesá produktivita a kreativita zaměstnanců a na druhou stranu roste počet onemocnění, a výrazně se zvyšuje počet kardiovaskulárních problémů. Jejich pozorování později potvrdily desítky a desítky dalších studií.

Ta rovnice je jednoduchá: čím více práce, tím častější jsou deprese, úzkostné stavy a infarkty. Kratší pracovní den naopak znamená, že zaměstnanec - paradoxně - dokáže udělat víc. A je zdravější a spokojenější. Přesto v mnoha zemích Evropy – a velmi často z bývalého socialistického bloku - a řadě firem stále panuje přesvědčení, že jedině tradiční nebo delší pracovní den může být efektivní a že delší práce je důvodem k hrdosti. Dalším oblíbeným a častým názorem pak je, že čím kratší je pracovní doba, tím víc se zaměstnanec poflakuje. A mimochodem, tento názor je oblíbený i mezi samotnými zaměstnanci. V současné covidové době byl tento názor modernizován o tezi, že práce na home office je vlastně dovolená.

Zaměstnanci kratší práci nechtějí


O těchto konzervativních postojích svědčí i tři roky starý průzkum provedený u našich severních sousedů. Podle výsledků evropského Barometru trhu práce byly dvě třetiny polských zaměstnavatelů proti zkrácení pracovní doby ze 40 na 35 hodin. Pro bylo 30 procent, zbytek neměl názor. Mezi zaměstnanci kratší pracovní týden podpořila jen třetina, poloviny byla proti. V Polsku se o možnosti zkrácení pracovního týdne hovořilo jen krátce během roku 2018, než byla tato možnost striktně zamítnuta.

„Příklady zemí, jako je Francie, Dánsko a Švédsko, ukazují, že zaměstnanci, kteří mají kratší pracovní dobu, se těší lepšímu zdraví, delšímu času strávenému se svými rodinami a mají více času na odpočinek. Data potvrzují, že zkrácení pracovní doby nemělo negativní dopad na produktivitu,“ argumentovala pro deník Gazeta Wyborcza poslankyně Marcelina Zawiszová z levicové strany Společně, která se snažila zkrácení na 35 hodin týdně prosadit. „Za sedm hodin prostě nevyrobíte tolik, jako za osm,“ oponoval jí tehdy vládní ekonom Jeremi Mordasewicz.

Velmi podobný návrh se objevil několikrát i v českém prostředí. Naposledy v roce 2018, kdy podle představ vládních sociálních demokratů měli zaměstnanci pracovat 7,5 hodiny denně. Týdenní pracovní doba by se tak zkrátila ze současných 40 na 37,5 hodiny. Návrh, tak jako jemu podobné předchozí, vyšuměl do ztracena.

Pracovní doba ve státech EU

Ve více než polovině evropských zemí pracují zaměstnanci méně než 40 hodin týdně. Například ve Francii 35 hodin, v Dánsku 37, Belgii a Nizozemsku 38 hodin týdně.

Francie se zkrácenou pracovní dobou experimentuje od přelomu tisíciletí, přesto je zde mnoho lidí bez práce.

Na začátku letošního roku ale Francie začala diskutovat další zkrácení pracovní doby. Příkladem je pro ni Nizozemsko. Tam sice mají oficiálně 38hodinový pracovní týden, ale Holanďané v průměru odpracují méně než 30 hodin. Kvůli využívaným zkráceným úvazkům.