Je to velmi kontroverzní nápad, ale v něčem plně odpovídá i postavě, o níž má být nový velkofilm natočen. Představitelem prvního chorvatského prezidenta Franjo Tudjmana se má stát sice výborný, ale poslední dobou sexuálními skandály provázení americký herec Kevin Spacey. Pro svůj velkofilm o zakladateli samostatného Chorvatska si ho vybral Tudjmanův někdejší přítel a dvorní filmový režisér Jakov Sedlar. Vyznění filmu naznačují i slova Spaceho, který o Tudjmanovi řekl: „Patřil ke generaci politiků, kteří věděli, že národ potřebuje vůdce, kterého budou následovat, a udělal pro to všechno.“

Pád Vukovaru

Léto roku 1991 bylo v chorvatské Slavonii horké, jak jenv této oblasti, která kdysi tvořila během válek s Osmany takzvanou vojenskou hranici rakouské monarchie, umí být. Byla válka, válka v níž se rozhodovalo o nezávislosti Chorvatska a o tom, jakou hranici bude mít nový stát, který se po referendu 19. května 1991 odtrhl od Jugoslávské federace. Chorvatští Srbové však referendum bojkotovali a s podporou Bělehradu a jednotek Jugoslávské armády vyhlásili v horách kolem hranic Bosny a Hercegoviny a v rovinaté Baranji na východě Chorvatska Republiku Srbská krajina. Chorvaté se více než o dobytí hornaté oblasti kolem Kninu, kde byla metropole samozvaného útvaru, pokoušeli udržet úrodnou oblast na východě, obilnici Chorvatska.

Lidé přikrývají mrtvolu v centru uzbeckého města Andižan.
Nestřílejte, křičely ženy a děti. Státem řízený masakr v Andižanu vešel do dějin

Nejtvrdší boje se odehrávaly o klíčové město této oblasti Vukovar. Když se nám tam v létě, s autem prostřeleným srbskými ostřelovači, podařilo dostat, našli jsme tam zvláštní směs obránců, kterou vedle chorvatských jednotek tvořili profesionální vojáci z různých částí světa. „Tudjman je náš vůdce a my jsme připraveni za něj a za Chorvatsko položit životy,“ říkal mi tam tehdy jeden chorvatský voják. Ten pravděpodobně život za svého prezidenta a za Chorvatsko skutečně o několik měsíců položil. Ostřelováním zcela zdevastovaný obležený Vukovar totiž jugoslávská armáda a srbské paramilitaristické jednotky mající oproti obráncům patnáctinásobnou přesilu v polovině listopadu 1991 dobyly a stovky obránců bestiálně zavraždily.

Autoritář. Chorvatsko je naše a my budeme rozhodovat, jak v něm budeme žít! To bylo krédo Franja TudjmanaAutoritář. Chorvatsko je naše a my budeme rozhodovat, jak v něm budeme žít! To bylo krédo Franja TudjmanaZdroj: ČTK/AP/Kovacevic DavorFranjo Tudjman v té době prožíval asi nejtěžší dny své dlouhé politické kariéry. Chorvatskému národu ale přísahal, že obránce Vukovaru pomstí a město dobude zpět. Podařilo se to až v roce 1998, kdy bylo město držené Srby a později pod správou mírových jednotek OSN předáno Chorvatsku. Stalo se tak jen rok před tím, než Tudjman po devíti letech v prezidentském úřadě zemřel. Hlavní ulice obnoveného středověkého centra Vukovaru dnes nese jeho jméno.

Tudjmanova cesta k pozici otce zakladatele Chorvatska byla poměrně složitá. Narodil se v roce 1922 v oblasti mezi Záhřebem a slovinskou hranicí na severu Chorvatska. Před druhou světovou válkou se účastnil chorvatského nacionalistického hnutí a dostal se do hledáčku jugoslávské policie.

Za druhé světové války se s bratrem účastnil odboje v řadách jugoslávských komunistů a na konci války se Tudjman stal klíčovou postavou partyzánského odboje. To ale nezabránilo tomu, aby komunistický režim nezlikvidoval krátce po válce jeho otce, bratr padl v řadách partyzánů.

Franjo Tudjman se přesto po válce dal ke komunistům, vystudoval vysokou vojenskou školu a bleskově to dotáhl až do vysoké důstojnické hodnosti. Pak ale dal před armádou přednost psaní historických knih. Jenže právě v tomto oboru, kde se věnoval i zdůrazňování podílu Chorvatů na boji proti nacistům, fašistům a místním kolaborantům, narazil. Dvakrát byl dokonce ve vězení, jednou v šedesátých a podruhé v osmdesátých letech.

Klaus Barbie v uniformě nacistického důstojníka během své služby ve Francii
Lyonský řezník Klaus Barbie: Liboval si v sadistickém mučení, neušetřil ani děti

S pověstí disidenta uvnitř komunistické strany se na vlně obnoveného chorvatského nacionalismu dostal na konci osmdesátých let do pozice předsedy předsednictva svazové republiky Chorvatsko v rámci komunistické Jugoslávie. Už v roce 1989 pak s vizí chorvatské samostatnosti založil národně-konzervativní Chorvatské demokratické společenství a prosadil referendum o odtržení Chorvatska od Jugoslávie.

Jak se ukázalo, muselo si Chorvatsko svoji nezávislost na Bělehradu nejdříve vybojovat. Válka nakonec trvala čtyři roky. Chorvati sice uhájili v první fázi Dubrovník, ale přišli o Vukovar a neměli kontrolu nad velkou částí Slavonie. Oblasti obydlené hlavně chorvatskými Srby dobyli zpět v roce 1995 během operace Bouře. Ta vyhnala přes sto tisíc Srbů, kteří se později jen obtížně mohli vrátit. Během operace, která proběhla proti vůli v Chorvatsku rozmístěných mírových jednotek, byli zabiti i dva čeští příslušníci OSN.

Prezident polodiktátor

Tudjman se už v roce 1991 snažil dohodnout se srbským vůdcem Slobodanem Miloševičem. A to především na rozdělení Bosny a Hercegoviny, o jejíž chorvatskou část na západě Bosny měl Tudjman zájem. Nakonec ale pod tlakem Spojených států a Německa souhlasil s vytvořením Bosny a Hercegoviny i Daytonskými dohodami, které v roce 1995 ukončily krvavou válku v Bosně.

Válečnou situaci a boj za nezávislost využil Tudjaman k tomu, že mnohými ne-ústavními kroky posílil svoji moc prvního prezidenta a změnil Chorvatsko v době své vlády v poloautoritativní režim, velmi podobný Slovensku devadesátých let za vlády Vladimíra Mečiara. „Chorvatsko je naše a my budeme rozhodovat, jakv něm budeme žít!“ zněl jeho hlavní slogan.

Jan Vella (na snímku vlevo) na letišti Silloth se svými spolubojovníky známými jen pod jmény Reidy, Ashton a Cleife
Pilot RAF Jan Vella byl pro ostatní legendou. O život ho připravila dovolená

Týkalo se to nejen politické dominance jeho strany, vypjatého nacionalismu, polovojenských jednotek, ale také cenzury, nepotismu a obohacování lidí z Tudjmanova okruhu i jeho vlastní rodiny.

Když Tudjman po dlouhé a těžké nemoci 10. prosince 1999 zemřel, oplakávaly ho statisíce Chorvatů jako otce národa. Současně ale mnoho z nich brzy poté začalo říkat, že až po Tudjmanově smrti se Chorvatsko začalo měnitv normální demokratický a postupně i bohatnoucí stát. Stát, který se, mnohem později než Česko, stal součástí Evropské unie a NATO.