Od začátku války se mnoho aktivit v ukrajinském městě Charkov přesunulo do podzemí. Budovy škol a školek jsou už dva roky zavřené a hřiště zejí prázdnotou. Děti se učí ve speciálních učebnách, které Ukrajinci vystavěli vedle pěti stanic metra. Školní lekce pod ulicemi města začaly teprve před několika měsíci.

Co by mohlo nastat, kdyby Ukrajina prohrála válku s Ruskem?

Ukrajinští vojáci během protiofenzivy v Doněcké oblasti
Porážka Ukrajiny by pro NATO znamenala strategickou katastrofu, tvrdí analytici

Jednou z ukrajinských dívek, které se musí učit v podzemí, je šestiletá Nika Bondarenko. Její rodina utekla z města na začátku války, na začátku září minulého roku se opět vrátila. Manžel matky Niky, Olhy Bondarenkové, je v armádě. Být v Charkově tedy pro celou rodinu znamená možnost být mu nablízku. Hranice s Ruskem jsou od města vzdáleny pouhých 40 kilometrů.

Jak vypadají učebny pod zemí?

Zdroj: Youtube

Po dvou letech online školky začala Nika docházet do třídy. Každé ráno musí procházet kolem ruin budov okolo jejího domu. Její rodina se uklidní až ve chvíli, kdy sedí ve vlaku na cestě do školy. „Dítě může víceméně pokračovat v normálním životě. Nepřítel se za nimi nemůže dostat,“ citoval portál BBC matku Niky. Přiznala, že její dcera už zameškala školku, což podle ní není dobré, protože jinde nemá šanci se potkat s dalšími dětmi.

Plné školky a školy

Charkov v současné době nabízí 700 míst v podzemních školkách, do škol chodí třikrát tolik dětí. Od prosince se navíc intenzita ruských útoků zvýšila, a tak se školy plní dětmi čím dál víc. Nově vznikající škola má pojmout 900 žáků. „Tahle válka skončí, až vyhrajeme. Do té doby mají děti právo studovat. Proto školy stavíme. Je to vynucené bezpečnostní opatření,“ okomentoval situaci starosta Charkova Ihor Terechov.

Rusku může se změnou pomoci jen západ, ale víc ho zajímají peníze, říká v rozhovoru pro Deník Alexej Kelin:

Česko-ruský historik a kritik Putinova režimu Alexej Kelin
Západ musí Rusku pomoci vybudovat nový systém, říká historik Alexej Kelin

Zaměstnanci se snaží, aby všechno ve třídách vypadalo co nejnormálněji. Zároveň jsou kromě učitelů pro děti k dispozici i psychologové. Stále však platí, že když se rozezní sirény ohlašující rakety, nikdo se nesmí hýbat. Někteří mladí Ukrajinci se přesto nebojí. „Raketa může dopadnout, ale také nemusí. Musíš věřit, že všechno dobře dopadne,“ řekla jedenáctiletá sestra Niky Viktoria.

Vedoucí oddělení předškolního vzdělávání na městském úřadě Natalia Bilohryščenko přiznala, že současná situace je zvláštní. Současně neví, co jiného by Ukrajinci měli dělat. Všichni podle ní chtějí, aby děti vyrůstaly ve své domovině, na Ukrajině. Uvedla rovněž, že učitelé byli nadšení z toho, že opět mohou učit. „Měli rozzářené oči. Stýskalo se jim po dětech,“ konstatovala.

Duševní zdraví dětí

O psychiku dětí žijících ve válečném prostředí se strachují i odborníci. „Dědictvím této války bude traumatizovaná generace,“ upozornil ředitel SOS dětských vesniček na Ukrajině Serhii Lukašov.

Děti, které z Ukrajiny před válkou uprchly, se v Česku snaží zapojit i do volnočasových aktivit:

Saša a Sváťa na skautském táboře po přijetí slibu
Zapadli sem skvěle, říká o ukrajinských klucích skautský vedoucí

Psychologové varují zejména před posttraumatickou stresovou poruchou a depresemi, které mohou potkat už tříleté děti. Válečné trauma má pro ty nejmenší dopad jak na vztahy a školní výkon, tak na celkovou životní spokojenost. Školy hrají podle portálu Al Jazeera jedinečnou roli v jejich integraci a stávají se kotvou pro jejich vzdělávací, sociální a emocionální rozvoj.

Od začátku války bylo po celé Ukrajině zničeno přes 360 vzdělávacích zařízení a dalších více než tři tisíce zůstalo poškozeno. Výstavbu první podzemní školy na Ukrajině oznámil starosta Charkova v říjnu minulého roku. Sliboval splnění těch nejmodernějších požadavků a možnost studia pro tisícovky dětí. Do té doby se žáci učili v provizorních třídách ve stanicích metra. Po letech online studia si žáci možnost prezenční výuky i přesto pochvalovali.