Kliknutím zvětšíteV předvečer ruské ofenzívy předpovídali někteří američtí představitelé pád Kyjeva do 48 až 72 hodin od začátku bojů. Přesto na budovách ukrajinské metropole i dnes vlají modrožluté vlajky a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj stále vzdoruje.
Kdyby, jak tvrdí Putin, Ukrajina nebyla skutečnou zemí, jistě by se již zhroutila, tvrdí analýza CNN. Zatím se tomu tak, i přes obrovské ztráty na životech civilistů i vojáků, ani vzdáleně neděje. I se 150 tisíci ruskými vojáky na ukrajinském území kontroluje Putinova armáda nanejvýše deset procent Ukrajiny, alespoň to tvrdí americké odhady.
Bráníme svou vlast
Pár týdnů před začátkem války byla na Ukrajině zcela jiná atmosféra než teď. Většina lidí tvrdila, že Rusko invazi nezahájí. „Jsme si jisti, že žádná válka nebude,“ zněly hlasy v Mariupolu, Záporoží i Kyjevě. I sama ukrajinská vláda bagatelizovala hromadění ruských sil u hranic, prý zejména proto, aby uklidnila své obyvatele i zahraniční trh.
Před dvěma týdny ale došlo ke zvratu, myšlení Ukrajinců se s příchodem ruských vojsk jakoby přepólovalo. Z popírání se stal vzdor. Nyní ukrajinský lid hlásá: „Jdu do války, je to moje země!“
Kolem Kyjeva se vzápětí utvořila silná obranná síť a nespočet kontrolních stanovišť. Ukrajinské síly, k překvapení mnohých pozorovatelů, hbitě a účinně odrážely ruské obrněnce, které se snažily postoupit vpřed. Malé mobilní jednotky znalé území tak postupně likvidovaly obrovské ruské konvoje. Protitankové zbraně, získané především z USA a Spojeného království, zanechaly na silnicích po celé zemi doutnající torza ruských tanků. Útočné bezpilotní letouny turecké výroby byly nasazeny s přesným účinkem.
V několika oblastech okupovaných ruskými silami, dokonce i v těch, které jsou považovány za proruské, se místní rozhodli bránit svými vlastními silami. Vrhali se na zmatené ruské vojáky a na obranu svých měst postavili zátarasy z pneumatik a přemalovávali pouliční značky.
Obecně vzato Ukrajinci navrch nemají, proti obrovské ruské síle to je totiž prakticky nemožné. Nicméně dosavadní průběh bojů a podpora Západu ve formě zbraní ukazuje, že Ukrajina nehodlá Putina nechat jen tak zvítězit.
Nejdelších čtrnáct dní
Jeden britský politik kdysi poznamenal, že týden je v politice dlouhá doba. To si zřejmě ani nedokázal představit, jak dlouhé mohou být dva týdny válečného konfliktu. Už nyní se zdají jako věčnost, minimálně v tom, jak moc změnily svět.
Svědectví Ukrajinců ze dne, kdy začala ruská invaze, jsou děsivá. Místní popisují, jak nehybně seděli u televizí, zatímco Putin ve svém projevu oznamoval “zvláštní vojenskou operaci“. O několik minut později se rozzářila obloha a první balistické střely začaly zasahovat okolí letiště Boryspil u Kyjeva. Ruské síly začaly proudit přes hranice z Krymu, Běloruska a západního Ruska.
Svět očekával obrovskou porážku Ukrajiny. Ovšem - nestalo se. Tamní protivzdušná obrana odvedla při odstraňování řízených střel a ruských stíhaček lepší práci, než se očekávalo. A co je zásadní, ruské snahy zmocnit se předměstí Kyjeva v prvních dnech invaze naprosto selhaly.
Sankce i odchod firem
Při vysvětlování invaze Putin tvrdil, že bez jeho zásahu by se Ukrajina stala platformou Západu pro zničení Ruska. Pravděpodobně se přepočítal, když se pokusil spolknout zemi, která v jeho zvrácených představách o přepsání historie nemá právo na existenci. „Při tomto obrovském hazardu, do kterého se pustil, to vypadá, že nemyslel na události, které daly do pohybu konec ruského impéria,“ píší v americkém časopise Foreign Affairs.
Putin možná s klidem, způsobeným laxní reakcí Západu na anexi Krymu v roce 2014, svoji sílu přecenil. Samotné NATO se dnes zdá být sjednocenější než kdy dřív. Nákladní auta plná protitankových zbraní a další pomoci nepřestávají směřovat k ukrajinským hranicím.
Před touto invazí, kdy se o sankcích vůči Rusku pouze diskutovalo, si asi nikdo nedovedl představit, jak moc může Západ ruskou velmoc odstřihnout. Dnes každým dnem pozorujeme odpojení od systému SWIFT, zabavování majetku oligarchům, omezení dovozu ruské ropy a plynu a zakonzervování plynovodu Nord Stream 2. To vše se skutečně stalo.
Na Putinovu agresi reagují i soukromé firmy. Od McDonalds přes Zaru až po Apple. Obrovsky padá i rubl, jehož dnešní hodnota je o více než polovinu nižší než v únoru.
Slava Ukraini!
Mezitím Kreml, který celou agresi vyprovokoval, čelí kromě sankcí také soudu veřejného mínění. Zelenskyj, komik a herec, je dnes hrdinou, který odhodlaně stojí v čele bombardované země, odmítá evakuaci a neskrývá se. Činy jeho i celé Ukrajiny zasáhly lidi po celém světě. Fotbalové stadiony jsou po celé Evropě vyzdobeny v ukrajinských barvách, Eiffelova věž svítí modrožlutě a plná náměstí evropských metropolí jednohlasně skandují “Slava Ukraini!“.
Naproti tomu Putin působí izolovaně, je terčem politických satiriků a jeho nesourodé projevy, údajně točené před zeleným plátnem a následně upravované, jsou pro smích celému Západu.
Velkou otázkou nyní je, jak zuřivý ruský vůdce v několika dalších dnech zareaguje. Přestože tvrdí, že „operace“ pokračuje podle plánu, hrozí, že zdvojnásobí svou agresi pomocí obrovského arzenálu, který má k dispozici. Jde například o balistické a řízené střely, raketové systémy a termobarické bomby. Ukrajinu i svět děsí představa, že by Putin mohl proměnit Kyjev v Groznyj, čečenské hlavní město, které srovnal se zemí během prvního roku u moci.
Ředitel CIA William Burns v úterý řekl, že je Putin odhodlán ovládnout Ukrajinu. „Bude to několik ošklivých týdnů,“ sdělil CNN. Dnešní jednání ruského a ukrajinského ministra zahraničí v Turecku neslo naději, že by se konflikt mohl alespoň zčásti urovnat. Nic nového však bohužel nepřinesl.
Podmínky Kremlu jsou zatím tyto: Ukrajina má uznat ruskou suverenitu na Krymu, který byl anektován v roce 2014, nezávislost dvou republik na východě Ukrajiny a slíbit, že bude neutrální, tedy, že nevstoupí do EU ani NATO. Dosud byla ukrajinská odpověď na všechny tyto podmínky jasné ne.
V posledních dnech se však zdá, že Zelenského sen o vstupu Ukrajiny do NATO se vzdaluje. Šanci na konstruktivní dialog také zvyšuje fakt, že Moskva pravděpodobně upustila od svého absurdního plánu na denacifikaci a demilitarizaci Ukrajiny, který byl pouhou zástěrkou pro ovládnutí země.
Z měst jsou jen trosky
Zatímco pokračují tyto, dosud bezvýsledné rozhovory, ukrajinští civilisté dál trpí a umírají. Někteří byli zabiti při raketových útocích, jiní zemřeli kvůli dělostřelecké palbě. Počty obětí jsou již nyní obrovské, Putinovo válečné běsnění nepřežily také desítky dětí.
Ze země zmítané válkou uprchlo už kolem dvou milionů Ukrajinců, převážně žen a dětí. Pokud se někdy vrátí, naleznou svá rodná města, jako je Charkov, Sumy, Mariupol a Černihiv, srovnaná se zemí a k nepoznání. A pokud bude konflikt trvat ještě déle, seznam zničených měst bude mnohem delší.
126
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
