Nikoho nezajímá, co s námi bude. Jedna z nás klidně může být další obětí. Takové řeči vedla šestadvacátého září skupina žen sedících v jednom z domů v londýnské čtvrti Whitechapel. V předchozích týdnech byla v oblasti nalezena znetvořená těla žen, jež měl na svědomí zřejmě jediný vrah – jeho identita byla neznámá, noviny jej později překřtily na Jacka Rozparovače. Rozhovor vyděšených žen onoho dne náhodně vyslechnul lékař Thomas Barnardo.

„O několik dní později si Barnardo uvědomil, že jednou z nich byla Elizabeth Strideová,“ píše server Whitechapel Jack. Ostatky této ženy byly objeveny třicátého září. A podle všeho ji skutečně o život připravil zabiják, o němž tak vystrašeně mluvila.

Brzké ranní hodiny 30. září 1888 uvrhly Londýn doslova do paniky. Kromě Elizabeth Strideové, jíž se přezdívalo Dlouhá Liz, se totiž o hodinu později našla jen o pár ulic dále ještě mrtvola Catherine Eddowesové. Bylo to poprvé, co Jack Rozparovač zaútočil za jedinou noc hned dvakrát. Mrtvolu Dlouhé Liz našli kolem jedné hodiny ráno. „Své poslední hodiny zřejmě strávila uklízením nájemného domu, kde už šest let žila. Podle svědků se večer oblékla tak, jakoby byla připravená vyrazit do společnosti,“ zmiňuje server Jack The Ripper.

Tajemný muž

Poté byla čtyřiačtyřicetiletá Elizabeth několika svědky viděna v mužské společnosti. Bohužel, jejího společníka každý, kdo dvojici spatřil, popsal trochu jinak. Shodli se ale na tom, že byl dobře oblečen, a podle všeho měl tmavé vlasy. Některé překvapilo, že takhle vypadajícího muže viděli ve společnosti chudé Elizabeth. „Objímal ji a líbal. Ale byl vznešeně oděn, takže jsme byli ohromeni, že trávil čas s touto ženou,“ zmínil třeba svědek J. Best.

Poslední svědek Dlouhou Liz a jejího společníka viděl v půl jedné ráno. A bylo to také naposledy, kdy Elizabeth kdokoliv spatřil živou. Když našli její tělo v průchodu, měla podřezané hrdlo. Rána byla hluboká. „Hlava byla otočená ke zdi, směřovala do dvora, zatímco nohy k ulici. Pravou ruku měla položenou přes břicho a na zápěstí se nacházela sražená krev. Ruka byla studená, ale tělo a tvář ještě teplé,“ sepsal zprávu policejní lékař George Bagster Phillips.

Jiná zranění Elizabeth Strideová neměla. I proto dodnes někteří historici pochybují, zda skutečně byla obětí Jacka Rozparovače, nebo jen někdo využil šílenství, které kolem něj vzniklo.Většina ale tvrdí, že ji opravdu zabil tento sériový vrah. Nasvědčuje tomu právě podřezané hrdlo, oblast, kde byla zabita, čas vraždy, a také styl Elizabethina života. Nejpravděpodobnějším důvodem, proč Jack Rozparovač Dlouhé Liz nevyřezal vnitřnosti jako dalším obětím, se jeví, že to jednoduše nestihl.

V prospěch teorie, že se uklízečka Elizabeth stala skutečně třetí obětí nejslavnějšího londýnského vraha, svědčila ale zejména další vražda, která se odehrála ve stejnou noc, o pouhou hodinu později. Jakoby si Jack Rozparovač, který nestihl rozřezat Dlouhou Liz, potřeboval spravit chuť.

Chybějící ledvina

Policisté už byli u Elizabethina těla, když kolem tři čtvrtě na dvě spatřil svědek mrtvolu ženy jen o několik ulic dále. Pohled na tyto ostatky byl mnohem děsivější. „Šestačtyřicetiletá Catherine Eddowesová ležela na zádech, v kaluži krve. Šaty měla přehozené na vrchní části těla,“ nastiňuje server Jack The Ripper.

Když přivolaní policisté a lékaři šaty na těle několikanásobné matky nadzvedli, čekal je hrůzný pohled. „Tvář měla znetvořenou a hrdlo proříznuté. Střeva byla z velké části vyjmuta z těla a položená na pravém rameni. Kus asi v délce dvou stop byl zcela oddělen od zbytku a zřejmě záměrně položen mezi tělo a levou paži,“ napsal ve zprávě policejní lékař Frederick Gordon Brown. V těle chyběla levá ledvina.

V záznamech patologa se objevila i další konstatování. „Smrt oběti byla okamžitá, nastala krvácením z krční tepny. Zmrzačení nastalo posmrtně. Na vrahovi zřejmě nezůstalo mnoho krve. Nestříkala ani na dlažbu, ani na cihly kolem. Na kůži břicha nebyla krev nalezena a objeven nebyl ani žádný sekret na stehnech,“ zapsal si Brown.

Nejméně pět minut

Kromě znetvoření, které vrah vykonal na mrtvole, Catherine svým životním stylem zcela zapadla mezi ostatní oběti – žila životem londýnské spodiny, vystřídala několik partnerů, příležitostně se živila jako prostitutka, aby vydělala na nájem. Poslední hodiny před smrtí dokonce strávila na policejní záchytce, našli ji totiž ležet opilou na ulici.

Živá byla naposledy spatřena v půl druhé ráno. Tedy v době, kdy už byla Elizabeth mrtvá, a Jack Rozparovač si tak mohl zcela dobře vyhlížet další oběť. Svědci potvrdili, že ji v tuto dobu viděli ve společnosti muže.

Zajímavé je, že se policejní lékaři neshodli na tom, zda bylo vyjmutí orgánů z těla Catherine Eddowesové provedeno někým, kdo měl alespoň základní znalost anatomie. Patolog Brown věřil, že ano. A jeho zpráva o znetvoření Catherine zároveň byla jedním z motivů, proč se věří, že u Elizabeth vrah nevyřezal orgány z důvodu nedostatku času. „Domnívám se, že pachatel činu musel mít značné znalosti o poloze orgánů v břišní dutině a způsobu jejich odstranění. Takové může mít někdo, kdo má ve zvyku rozřezávat zvířata. Myslím, že pachatel tohoto činu měl dost času. Trvalo by to nejméně pět minut,“ uvedl Brown o vyříznutí ledviny Eddowesové.

Děsivý dopis

Mimochodem, to, co se stalo s vyjmutou ledvinou Catherine Eddowesové, je dodnes stejnou záhadou, jako pravá identita Jacka Rozparovače. V říjnu 1888 byl totiž předsedovi skupiny dobrovolníků, kteří začali hlídkovat v ulicích čtvrti Whitechapel, aby pomohli policií a zabránili dalším vraždám, doručen děsivý dopis. Psaní je dnes označováno jako Dopis z pekla. Dosud není jasné, zda ho skutečně psal Jack Rozparovač, podle části odborníků ale ano.

Text psaní odkazuje k předmětu, který byl k dopisu přiložen – šlo o část ženské ledviny. „Posílám vám polovinu ledviny, kterou jsem vzal jedné ženě a uchoval pro vás. Druhou část jsem usmažil a snědl, byla velmi dobrá,“ stojí v textu, psaném s pravopisnými chybami.

Dosud to není potvrzeno ani vyvráceno, zaslaná ledvina ale mohla patřit právě Catherine Eddowesové. S jistotou se to ovšem říct nedá a mezi odborníky nepanovala shoda ani v době vzniku psaní, ani později. Někteří dopis označovali za vtípek, či pokus o upoutání pozornosti. A zatímco jedna část policistů a lékařů tvrdila, že část leviny jistě patřila zavražděné ženě, druzí oponovali, že takovou ledvinu mohl získat kdejaký student medicíny při pitvě. Jelikož tehdejší vyšetřovatelé neměli k dispozici testy DNA a další vymoženosti, který z táborů měl pravdu, zůstává tajemstvím.