Rok 1997 znamenal pro její rodinu zlom. „Tatínek byl zklamaný z vývoje po rozpadu SSSR, z rozkrádání státu, korupce a násilí páchaného na lidech, kteří chtěli spravedlnost.“ V lednu 1997 se její rodina poprvé podívala do Prahy. Zatímco Juliin tatínek si zamiloval Krkonoše, ona propadla kouzlu Prahy a češtiny. Protože však měl její otec známé v Chomutově, nakonec z Kyjeva zamířili právě tam. Po pěti letech se přesunuli do metropole.

Když odjížděli z ukrajinské metropole, její rodiče tušili, že už se nevrátí. „Pro mě osobně bylo nejtěžší odloučení od prarodičů. Oni ale náš krok chápali. Věřili, že se budeme mít lépe.“ Jestli opravdu zůstanou, tím si po pár měsících v České republice nakonec nebyli vůbec jistí. „Emigrační proces byl komplikovaný a finančně i psychicky vyčerpávající. Museli jsme každý půlrok předkládat asi deset různých potvrzení od různých úřadů, pronajímatelů a pojišťoven. Museli jsme platit i za prodloužení povolení k pobytu správní poplatky. A pak čekat, jestli to vůbec dopadne, protože na to není právní nárok.“

Kongresové centrum Praha 7. března 2022 - převoz uprchlíků z Ukrajiny z kapacitních důvodů do jiných zařízení mimo Prahu.
Do Prahy dorazily tisíce uprchlíků. V metropoli začíná být nouze o lůžka

Že je cizinka, prý občas pocítila. Ale zpětně hodnotí, že převažovaly vždy pozitivní zkušenosti. Připouští, že se v Praze cítila dobře i proto, že je od přírody odolná a přizpůsobivá. „Třeba bratr se tu dobře necítil. Vrátil se zpátky do Kyjeva.“ A je tam i v dnešních dnech. Kousek za ukrajinskou metropolí s novorozenou dcerou, které ještě není ani měsíc.

Julia je sama maminkou čtyřletého syna. Proto, když se na konci února dozvěděla o útoku Ruska na její rodnou zem, zaplavily ji ty nejhorší obavy. „Mám o bratrovu rodinu šílený strach. Jsme spolu v kontaktu každý den.“ Na otázku, jestli si dovedla představit, že to někdy dojde až k válce, odpovídá upřímně, že dovedla. „Stále jsem ale doufala, že k tomu nedojde. Doufala jsem, že se dohodnou. Lidé na Ukrajině do poslední chvíle věřili, že se to nestane. A kdyby, že jim EU a NATO pomohou. Nyní jsou zklamaní.“

Právník Illia Antonov.
Ukrajinský právník Illia Antonov: Neměli bychom v pomáhání přepálit začátek

Sama se nyní snaží pomáhat. Sdílí užitečné informace, pomáhá svým příbuzným a blízkým najít ubytování, tlumočí. „Když Bůh dá, brzy za námi do Prahy přijede moje měsíční neteř se svojí maminkou a starším bráškou,“ věří Julia Jezerská.

Julia Jezerská (39)
Narodila se Kyjevě v roce 1982. Od patnácti let bydlí v České republice, v současné době v Praze 6. V metropoli vystudovala dvě vysoké školy – Filozofickou fakultu UK (obor Čeština pro cizince) a Právnickou fakultu UK. Je maminkou čtyřletého syna. Na ústředí České správy sociálního zabezpečení pracuje jako právnička.