Naším společným cílem je časem udělat pro východ Evropy to, co NATO již pomohlo udělat pro západ Evropy. Postupně a systematicky budeme pokračovat ve stírání linie, kterou v Evropě vytyčila Stalinova krvavá bota. To prohlásila v roce 1999 tehdejší ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová, když vítala první nové členy NATO od konce studené války. Přesně o 25 let později se v Evropě rýsuje nová linie – vytyčená diktátorem jiného jména, byť takového, který se neštítí páchat stejně ohavné zločiny jako ten předchozí. V srdci Evropy dochází k bombardování měst, zabíjení civilistů, únosům dětí.

Autory článku jsou ministr zahraničních věcí České republiky Jan Lipavský a ministr zahraničních věcí Polské republiky Radosław Sikorski.

„Už nikdy více,“ řekli jsme si před téměř osmdesáti lety, když konečně utichlo řinčení zbraní druhé světové války. Dnes se zdá, jako bychom se z historie nepoučili, a místo toho ji opakujeme. Německý ministr obrany varuje, že Rusko by mohlo zaútočit na NATO do osmi let. Jeho dánský protějšek souhlasí, ale podle něj máme ještě méně času: tři až pět let. Historici diskutují o tom, zda vstupujeme do druhé studené války, nebo třetí světové. Politici a experti tvrdí, že Rusko představuje pro Evropu existenční hrozbu. I přesto stále neděláme dost pro to, abychom se této výzvě postavili. Jdeme správným směrem, ale příliš pomalu a příliš pozdě.

Ukrajincům musíme pomoci

Na poslední Mnichovské bezpečnostní konferenci prosili o pomoc obyčejní ukrajinští vojáci. Prezident Volodymyr Zelenskyj a jeho ministři upozorňovali, že bez nových dodávek vojenské pomoci mohou Ukrajině za několik týdnů dojít rakety protivzdušné obrany. Kyjev a další velká města by pak zůstala zranitelná vůči útokům, ke kterým Rusové využívají íránské drony a severokorejské rakety. Životy milionů ukrajinských civilistů by byly vydány zcela napospas Putinovi.

Zabavená ruská aktiva

Ukrajinští vojáci již několik měsíců výrazně šetří municí. V současné době má proti nim nepřítel převahu v poměru osm ku jedné. To rozhodně k vítězství nepovede. Stále to však můžeme napravit. V dlouhodobém horizontu bychom měli investovat do naší vlastní bezpečnosti, abychom vytvořili odstrašení tak mocné, že zažene do kouta Putina i jeho kumpány. Můžeme prohloubit a rozšířit naše spojenectví tak, abychom utvořili sílu, která zajistí trvalý mír. Můžeme vytvořit bezpečnější a stabilnější svět.

Abychom však těchto cílů dosáhli, musíme nejprve pomoci ukrajinským obranným silám tady a teď. Jsou to stateční a odhodlaní lidé, ale nemají nadpřirozené schopnosti. Je třeba okamžitě přistoupit k následujícím opatřením.

Zaprvé, navýšit v letošním roce Evropský mírový nástroj o pět miliard eur.

Za druhé, nakupovat dělostřelecké granáty ze zdrojů a zemí, které nedávno identifikovala česká iniciativa. Není čas být vybíraví. Rozvoj dlouhodobých evropských obranných kapacit a průmyslu je klíčový, ale Ukrajina tyto granáty potřebuje hned. Na frontě nezáleží na tom, odkud pocházejí.

Radosław Sikorski, bývalý šéf polské diplomacie, dnes europoslanec Občanské platformy.
Polsko se vrací mezi nejdůležitější země EU, říká europoslanec Sikorski

Za třetí, využít ruských zmrazených aktiv. Buď přímo, nebo je použít jako zástavu k zajištění dluhu či jako záruky za půjčky. Kdo by měl hradit náklady války – oběť a její spojenci, nebo agresor? Nemůžeme hledat výmluvy, když je pomoc tak zoufale potřebná a tak snadno dostupná.

Tato opatření musíme udělat, nikoli abychom konflikt eskalovali, ale abychom ho ukončili. Neohrožovat naše občany, ale držet nebezpečí co nejdále od nás. Ne proto, abychom „provokovali“ Putina, ale abychom pomohli oběti. A možná i samotnému Rusku.

Nezapomínejme, že nevyprovokovaná agrese Kremlu není ničím jiným než poslední koloniální válkou v Evropě. Zbigniew Brzezinski, poradce amerického prezidenta Jimmyho Cartera pro národní bezpečnost, kdysi řekl: „Bez Ukrajiny Rusko přestává být impériem, ale s Ukrajinou, podmaněnou a následně podřízenou, se Rusko automaticky impériem stává“. Imperialistické Rusko nikdy nebude demokratickým.

Předstírané požadavky

Nejde jen o Ukrajinu. Putinovy nenasytné ambice sahají mnohem dál. Vzpomeňme požadavky Kremlu vznesené v roce 2021, kdy Rusko předstíralo, že jedná se Západem o dohodě: „stáhněte své síly na pozice, kde se nacházely v roce 1997, jinak to bude mít následky“. Jinými slovy vraťte dějiny zpět do doby, kdy žádný ze států dříve podrobených Moskvou nebyl součástí Aliance.
Jak nám ukazují dějiny minulých appeasementů, riziko ústupku agresorovi má dopad na celý svět. Každý den, kdy Putin okupuje další metr čtvereční ukrajinské půdy, zvyšuje apetit ostatních autoritářů, kteří sní o překreslení hranic.

Evakuace obyvatel z jednoho z mnoha ukrajinských měst, které napadlo Rusko.
Dva roky války: Omyly a špatné odhady v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině

Volba je jasná – buď budeme mít poraženou ruskou armádu na východní hranici Ukrajiny, nebo vítěznou, namlsanou ruskou armádu přímo na prahu NATO. V těchto chvílích můžeme buď bědovat nad tím, jak se svět stal nestabilním, nebo můžeme jednat, abychom vrátili stabilitu zpět.

Autorem titulku, perexu a mezititulků je Deník.