Sedmiletého Dylana Reese baví historie, rád chodí do muzea a když s tátou Christopherem venčí psa na pláži Dunraven na jižním pobřeží Walesu dívá se, jestli zase nenajde nějakou pěknou zkamenělinu. Jednou takhle našli pár kostí, ze kterých pak měl otec chvíli těžkou hlavu, všiml si web Wales Online.

„Šli jsme po pláži, rozhlíželi jsme se, a já najednou zahlédl trčet z písku kus kosti. Syn ji vyhrabal a byl nadšený. Myslel, že našel dinosaura, měl velkou radost. Viděl jsem, že tam těch kostí asi bude víc, ale dál jsem hrabat nechtěl,“ přiblížil pro web osmatřicetiletý tesař Christopher Rees.

Když se táta se synem vrátili z badatelské výpravy domů, ukázali nález Dylanově matce Sophii. „Manželce to bylo hned podezřelé a říkala, že ty kosti asi budou lidské. Já si nejdřív myslel, že jsou spíš zvířecí. Pak jsem je ale ukázal sestře, která má pár kamarádů, co jsou doktoři a veterináři. A ona mi brzy poté jednou tahle v neděli při večeři řekla, že se ptala a ty kosti asi budou vážně lidské,“ řekl Rees pro BBC.

Zjištění ho dost vylekalo. „Už mě chytala panika a říkal jsem si, do čeho jsem se to zapletl. Policii jsem všechno vysvětlil a řekl, kde jsem kosti našel,“ popsal.

Pohled na část pobřeží se zátokou Dunraven:

Zdroj: Youtube

Policisté pozůstatky odvezli k odbornému posouzení a prohledali i místo nálezu. Brzy dali vědět, že jde skutečně o lidské kosti, ale starodávné. „Když jsem to řekl Dylanovi, moc ho to potěšilo,“ poznamenal otec malého badatele.

Nález lebky možná přepíše historické učebnice:

Lebka hominina Parathropus robustus. Ilustrační snímek
Budou se přepisovat učebnice dějepisu? Lebka z Číny se vymyká lidskému rodokmenu

Kosti i celé hroby archeologové na této části pobřeží zaznamenávají poměrně často, mimo jiné i kvůli postupující erozi útesů. Na stejné pláži lidé před pár týdny našli pod rozpadající se starou zdí další kosti. Podle archeologů patřily obětem ztroskotání v době mezi šestnáctým a osmnáctým stoletím.

Nejpravděpodobnější varianta

Historik Graham Loveluck-Edwards vidí dvě další možnosti. „Víme, že v prehistorických dobách lidé často pohřbívali své mrtvé v jeskyních. Příklady tady ve Walesu máme z Pavilandu na poloostrově Gower. Máme také archeologické doklady o bitvě, která se tu odehrála v prvním století našeho letopočtu,“ uvedl pro BBC.

Dodal ale, že ztroskotání je přesto nejpravděpodobnější varianta.

Historie a pověsti této části velšského pobřeží:

Zdroj: Youtube

Stejný názor vyjádřila i Claudine Gerrardová z velšského archeologického trustu Heneb. „Po ztroskotání lodí moře často přinášelo lidské pozůstatky na pobřeží, kde pak byly pohřbeny na prvním dostupném místě,“ řekla BBC. Datování podle ní může sahat od dávných dob až po poslední staletí.